Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Aristokratka série
< 4. díl >
Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory. Aristokratka Marie využívá příležitosti a odjíždí na hájovnu za Maxem. Není ovšem jasné, jestli nejedná v pominutí smyslů. Na zámek dorazí několik osob, které rozpoutají vlnu zločinnosti. Podaří se Marii celou tu zašmodrchanou situaci rozplést? Tento titul je již čtvrtým ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o „poslední aristokratce“.... celý text
Přidat komentář
I když byly hlavní postavy v posledním díle upozadněny, knize to vůbec neubralo na vtipnosti. Já tohle prostě miluju. Klobouk dolů a velké díky pane Bočku. Pokud smích prodlužuje život, tak jsem nesmrtelná.
Bylo to opět vtipné. A tentokrát to nebylo ani tolik zacyklené díky tomu, že jsme sledovali cestu lupičů za lupem. :-)
Tohle byla taky celkem sranda. Trochu mně chyběla paní Tichá, u jejíchž hlášek jsem se nejvíc smál. Ale zloději ji obstojně nahradili.
Celá série Poslední aristokratky by se měla prodávat v lékárně jako lék na špatnou náladu, chmury a deprese. Já vím, že to není žádná vysoká literatura, ale schválně, kdy naposledy jste četli něco, u čeho jste se smáli nahlas? Mně se to stalo u všech čtyř dílů. A to se vážně cení :-)
Všechny Aristokratky se četly dobře a rychle. Jsou to všechno jednohubky na jeden max dva dny... Mně se to líbilo, pobavila jsem se u toho, prostě oddychovka jak ma být.
:D To byla tak krásná blbost :D. Zhltla jsem celý díl během pár hodin a pořádně mě bolí bránice...
Poslední dil pro mne byl nejslabší bohužel. I tak jsem rada, ze sérii jsem si přečetla a i se pobavila.
Mě se líbilo moc, stejně jako předešlé knihy.. Líbilo se mi, že to byl jeden ucelený příběh.. A líbilo se mi, že jsem se zase mohla u knihy nahlas smát.. :)
Přečetla jsem všechny díly. Nemohu říci, že jsem se nebavila, velmi vtipné dialogy,ale přišlo mi to trochu pořád dokola to samé. Možná by z těch 4 dílů byla docela pěkná jedna kniha.
Vzhledem k tomu jak málo humoristických a současně humorných knih se vydává, mám z této další Aristokratky velkou radost. A vzhledem k tomu, že vím o kolik těžší je vypointovat popisy a dialogy tak, aby se čtenář bavil a to především ve srovnání s literárním brakem, který ve stylu efektně vylhaného Nabarveného ptáčete sbírá - díky primitivnímu emocionálnímu ataku na čtenáře - nezaslouženě vysoká hodnocení, musím i tentokrát vtipnou a inteligentně napsanou Aristokratku ocenit nejvyšším počtem hvězdiček.
Koupila jsem a přečetla všechny předchozí díly. Už trochu mlátíme prázdnou slámu, nebo tedy princeznu Dianu, Helenku von Dráčkovou, ořechovku a Prozac.
V poslední třetině jsem sice párkrát "hýkala smíchy", ale k celkovému pohledu to třetí hvězdičku nepřidá.
První díl jsem přečetla a byla nadšená, na druhý jsem se moc těšila a také se mi líbil, třetí jsem vydržela .... čtvrtý skoro nedočetla... Autor píše skvostně, ale měl by se z Kostky vrhnout na jinou oblast, tohle už se buď opakuje, nebo nudí.
Neustále se opakující zmínka o svatbě současné pěvecké důchodkyně H.Vondráčkové mě už doháněla k vzteku. O ostatních věčně se opakujících situacích, které mi zpočátku prvních dílů připadaly velice vtipné mě už nudily . On opakující se vtip přestává být vtipem... což autorovi ubírá na kreditu. Škoda.
Bohužel, po třech velmi dobrých dílech (kdy první byl absolutně nejlepší) mě čtvrté pokračování docela zklamalo. Nové postavy mě vůbec nezaujaly, scény byly hrozně vyumělkované až přitažené za vlasy (neříkám, že v předchozích dílech takové nejsou taky), vůbec mi to nesedlo, chybělo mi víc akce na Kostce a to, co se dělo někde na chatě a v Praze mě vůbec nezajímalo. Celkově jsem našla o mnoho míň momentů, kdy jsem se uchechtla nebo se smála jak sluníčko na hnoji, proto tedy hodnotím pouze 3*
Třetí díl byl nejslabší, tento začínal katastrofálně nudně , avšak v momentě kdy se na scéně zjevily dvě skupinky opravdu podařených amatérských zlodějíčků - nemehel, jsem se začala opradu bavit a konečně se i od srdce zasmála. Kanibalův manuál mě tak rozesmál že jsem byla ráda že to nečtu ve vlaku ale až v klidu doma. Jen škoda těch prvních 40 stran a divně uspěchaného konce, jako by snad autorovi došel dech.
Tento díl je jiný, je to jeden ucelený příběh a více než o oblíbeném osazenstvu zámku Kostka je o těch, kteří se jej rozhodli vykrást.
Jde o dvě dvojice zlodějů. Jedna je spíš hříčkou přírody, kterou nejlépe charakterizuje známé "komu není shůry dáno..." a druhá se skládá z inteligentních lidí, ale tak vynervovaných, že se dostaví zfetovaní. Shodou okolností si ke krádeži vyberou stejný den a právě při jejich akci dojde ke komickým situacím.
Mně připadal tento díl nejslabší a zasmála jsem se až v poslední třetině. Když přivřu obě oči a vzhledem k minulým dílům budu nadržovat, dám 4 hvězdičky ;-).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Poslední aristokratka |
2013 | Aristokratka ve varu |
2016 | Aristokratka na koni |
2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
2020 | Aristokratka u královského dvora |
Jako vždy veliká legrace! Tak jsem si to šetřila skoro celý rok a pak to přečetla za dvě hodiny :-) Doporučuju i film :-)