Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Psychologický a společenský román, který zobrazil celou epochu v životě ruské společnosti i osobní tragédii ženy - Anny Kareninové, titulní postavy románu, uštvanou konflikty se světskou dvorní společností...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1890 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina) , 1877
více info...
Přidat komentář
První část jsem zhltla, druhá část se mi četla už hůře, a díky filosofování na konci jsem knihu chtěla odložit. Ale jinak hezký smutný příběh.
Která vdaná žena, podvádějící svého manžela, by dnes dovedla porozumět Anně?! A která normální matka malého dítětě, vzešlého z nemanželského vztahu, by k němu byla dnes tak lhostejná, jak byla Anna, resp. její tvůrce?!
V knize je jistě mnoho nadčasového, ale Annin příběh a jeho "řešení", se již - naštěstí - v naší zemi a naší době neopakuje.
V knize mě zaujaly zejména diskuse představitelů šlechty o úloze lidu - hodně vypovídají o tehdejších náladách ve společnosti a anticipují to, o čem my dnes už víme, že (a jak) se stalo.
Nesnáším ten patvar "Kareninová". Kniha se mi nečetla nejlépe, připadala mi zbytečně zdlouhavá a plná dialogů o ničem. Přesto patří k těm lepším, které jsem četla.
Po shlédnutí filmu jsem se rozhodla doplnit čtenářský deník Tolstojem, kterému jsem se doposud vyhýbala, protože romantické příběhy mě tolik nebaví. Stejně jako ve filmu se mi však víc líbil Levinův příběh, v románu navíc doplněný filosofickými a politickými úvahami, díky kterým můžeme poznat carské Rusko. Je tu například cítit obdiv ruské šlechty ke všemu evropskému, což je krásně vidět na přezdívkách a mluvě cizími jazyky.
Trochu mi vadilo, že jsou všechny postavy popisovány jediným pozorovatelem, ale autorovi se podařilo vytvořit barvité charaktery, kde každá postava je jiná, má své silné stránky i slabůstky. Postavy kvalitou hodně převyšují děj, protože ruská smetánka nic nepodniká (kromě Levina), maximálně cestuje za příbuznými nebo po lázních.
Anna je jako ženská postava popsána dobře, ale není to sympatická postava, protože se nechá vláčet osudem a neví, co chce. Druhá hlavní postava Levin je postava silná a charakterní. Za svým cílem nejde přes mrtvoly, přestože miluje stejně vroucně jako Anna. Román není politická agitka za práva žen (i když se filosofuje i na toto téma), pouze sociologická sonda do tehdejších poměrů. Naopak mi připadalo, že autor trochu straní jejímu manželovi Kareninovi, zatímco Vronskij je popsán jako člověk ctící pokřivené hodnoty. 90%
Annu Kareninu jsem přečetla na základě doporučení od kamarádky a musím říct, že vůbec nelituji. Kniha se četla moc dobře a musím říct, že kdybych nevěděla dopředu, jak její osud skončí, byla bych dost zaskočená, přišlo to náhle. Jen jsem zklamaná z úplného konce, buď měl spisovatel příběh ukončit sebevraždou a nebo lépe popsat pocity milence Kareniny, přišlo mi to nedokončené.
Po patnácti letech ze střední školy jsem se odvážil přečíst si něco od Tolstého a musím říct, že není vlbec čeho se bát. Až na nějaké ojedinělé pasáže se kniha čte sama. Na druhou stranu chápu, že bez nudnějších pasáží, kde autor popisuje situaci v Rusku, by kniha nebyla úplná. Hlavní postava Anna Karenina je v podstatě jednou z několika hlavních postav a přiznám se, že ne úplně sympatická. Nakonec ale proč ne, čtenář může namísto ústřední dvojice "fandit" Kitty a Levinovi...
Kniha se mi líbila velmi, čekala jsem nudné pasáže, plné filozofie, psychologických a sociologických analýz , ale je naopak velmi vtipná, svižná a čtivá. Trochu mě zarazilo, že Anně, jakožto avizované hlavní hrdince, je věnováno v porovnání s jinými postavami poměrně málo prostoru, což je na druhou stranu dobře, protože je to spolu s Vronským jedna z nejméně sympatických postav. Pro mě byl hlavním hrdinou Levin, líbila se mi jeho ostýchavost, pracovitost, zásadovost i trocha toho "jelimanství". A námluvy s Kitty u hracího stolku jsou jednou z nejrozkošnějších scén, jaké jsem kdy četla.
Hm z knihy jsem byla trochu zklamaná. Asi proto že jsem si myslela že to bude víc akční. Nevim jestli to bylo záměrem autora, ale ke konci se mi Anna úplně znechutila. Ani jsem nedokázala litovat, že umřela. Poslední část to bylo to nejnudnější a nejmíň zajímavý. Ale i přesto se mi to líbilo. Čtyři hvězdičky dámám protože jsem se u nějakých pasážích nudila.
Musím říct, že jde rozhodně o velmi zajímavou knihu, i když samotný námět podle mě přesahuje zpracovaní. Zdá se mi až neuvěřitelné, jak Tolstý dokázal vystihnout všechny ty podoby lidské duše - nikdo tu není ani černý, ani bílý, všichni chybují i dělají správné věci, tak, jak to už v životě bývá. Navíc sám autor nehodnotí jednání svých postav, jen jakoby s odstupem a z pohledu cizího člověka vypráví jejich příběh. Mně osobně ani nevadila přílišná rozvleklost knihy, jen kdyby tam nebylo tolik Levinových filozofických úvah o ruských rolnících - tyto části by šly značně zredukovat, jako autor knihy měl ale Tolstý plné právo je tam dát. Akorát jimi zbytečně přerušoval dějovou linii Annina příběhu, například když Anna řekne Vronskému, že je těhotná, až po nějakých skoro 100 stranách se dozvídáme, jak to bylo dál. Ale jinak klobouk dolů, opravdu nadčasové dílo, které, jak je vidět, dokáže zaujmout i po těch více než 100 letech.
Během těch úctyhodných 880 stran se různě proměňoval můj názor na tuto knihu. Zpočátku červená knihovna jak vyšitá. Posléze se mi svou mnohovrstevnatostí a mnohotematičností vnucovala představa "postmoderního románu" (v dnešním a užším slova smyslu). Rovněž se proměňovala chuť ke čtení a tempo, kterým jsem "hltala" stránky (od poloviny mě to bavilo méně a méně a posledních 80 stran by se dalo stáhnout tak na 18). Ale i tak je tahle klasika v mnoha ohledech až neuvěřitelně aktuální i v dnešní době a rozhodně stojí za přečtení. Že samotný příběh Anny vypadá jako vedlejší vedle příběhu Levinova a že celá ta slavná Anna byla ke konci vpodstatě hysterka a feťačka, je jenom poznámka na okraj, o kterou se ale nedovedu nepodělit.
Kniha se mi velice libila ... jen nektere pasaze byli celkem nudne...ale konec velice zajimavy
Popravdě...... Velké sousto jsem si vzala :-D Stoprocentně stojí za přečtení - o tom není pochyb - ale způsob, jakým je kniha napsaná, mě neuchvátil. Stálé opakování jmen snad v každém odstavci, přeskakování z vyprávění o Anně k Levinovi a jako bonus bílý chrup Vronského :-) Musím souhlasit s ostatními, že jsem nepochopila název knihy Anna Karenina. Úryvky o hospodářské situaci se mi tuze špatně louskaly, konec děje o Anně mě zaskočil a myslím, že kdyby autor napsal dvě různé knihy a to Anna Karenina a Konstantin Levin, udělal by lépe a čtenářům dnešní doby se přiblížil více. Nicméně jsem ráda, že mám v knihovně takovouto klasiku :-)
Krásné a nadčasové. Pro mne určitě překvapením bylo, že oblíbená postava nebyla Anna, ale Levin..
I pro mě byla tato kniha povinnou četbou, ale knihu jsem si natolik zamilovala, že se mi četla opravdu lehce a přečetla jsem ji v krátkém časovém intervalu. Doporučuji.
Jako mnoho lidí jsem měla Annu Kareninu v povinně četbě na střední škole. Když se řekne povinná četba, člověk si představí nezajímavé knihy, nudné, nic neříkající, ve své době možné skvostné, ale pro dnešní dobu. Tak není s podivem, že mě toto dílo naprosto překvapilo a uchvátilo, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Báječná kniha, která člověka nenechala ani okamžik klidným. Promyšlenost děje a jeho plynulost mě do sebe velmi silně vtáhla.
Když čtu ruského autora, nutně u toho piji čaj a pokud zrovna nesněží venku, uvnitř mě rozhodně po pár stránkách ano. Syrovost, která vyznívá ze všech ruských děl, obzvláště pak autorů 19.století je pro středoevropana, obzvláště tak mladého děsivá a přitažlivá zároveň. Když dočtete, máte pocit, že se vlastně nic nestalo, ale zároveň jste tak trochu hrdí, že jste na konci a máte ve svém čtenářském deníku další klasické dílo. Třeba se pozastavíte nad některou z postava a třeba taky ne. Možná vás udiví poměry Ruska a zároveň s tím nepochopíte, proč se postavy chovají tak, jak se chovají.
Snad by se to člověku lépe chápalo, kdyby žil v zemi, kde si zoufalství podávají ruku se zkostnatělostí totality ve všech podobách.
Nicméně, Anna Karenina stojí za to ve všech ohledech.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
Konečne som ťa zdolala, Anna Karenina! Môj rest, ešte zo školských čias je pokorený.
Anna, zo začiatku dokonalá a nádherná bytosť, nielen zovňajškom, ale aj dušou, ktorá sa následkom prežitých udalostí, mení na úplný opak seba samej. Neviem, či som ešte v niektorom diele zažila, aby sa postava tak rapídne zmenila, nielen na papieri, ale aj v mojich vlastných pocitoch.
Tolstojove postavy, a čo je zaujímavé, predovšetkým tie ženské, sú dokonalo vystihnutné, hlavne po tej psychologickej stránke. Taktiež charakter každej postavy, jej myšlienkové pochody, či filozofické úvahy sú dopodrobna opísané, vďaka čomu má kniha požehnané množstvo stránok a práve vďaka tomuto je toto dielo výnimočné. Z môjho pohľadu, oceňujem viac práve tú psychológiu postáv, než samotný príbeh, ktorý nie je až tak výnimočný. V dnešnom svete sa toho deje až až, a taktiež nám je vtedajšia ruská spoločnosť veľmi vzdialená, ale už málokedy sa nájde autor, ktorý to dokáže vyjadriť a podať práve tak, ako Tolstoj.
Myslím, že ku knihe netreba viac dodávať, stačí napísať, že toto je naozaj klasika, ktorá aj napriek svojej rozsiahlosti, stojí za prečítanie.
„V nekonečnom čase, v nekonečnosti hmoty, v nekonečnom priestore vyskočí bublinka – organizmus – tá bublinka sa chvíľu drží, potom praskne, a tou bublinkou som ja.“
Bola to tragická nepravda, no v tomto smere to bol jediný najnovší výsledok odvekého myšlienkového úsilia ľudstva."