Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Psychologický a společenský román, který zobrazil celou epochu v životě ruské společnosti i osobní tragédii ženy - Anny Kareninové, titulní postavy románu, uštvanou konflikty se světskou dvorní společností...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1890 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina) , 1877
více info...
Přidat komentář
Začátek mě docela bavil, ale pak už sem nevěnovala pozornost, a když jsme přečetla stránku, nevěděla jsem o čem je...tak jsem knihu odložila. Bohužel, dost sem se těšila na Tolstoje...
Nedokázala jsem se prokousat přes nudný začátek, to se mi stává málokdy, skoro vždy knihu musím dočíst, v tomto případě bohužel, třeba příště.
Bylo by poněkud nespravedlivé vidět v Anně Kareninové pouze milostný nebo společenský román; mnohem více mě upoutala snaha o vylíčení strastiplného hledání odpovědi nad otázku, co od života očekáváme a co je tím motorem, jenž pohání naši vnitřní existenci dál. Těch více jak osm set stran porůznu odkrývá odpovědi, k nimž dochází jednotlivé postavy. Pro nepoučitelného Stěpana Oblonského je to sobecky pojímaný hýřivý život. Pro jeho ztrápenou ženu Dolly i přes vnitřní opovržení (k jemu i sobě samé) potřeba zachování role matky kvůli dětem. Pro citlivou Kitty se odpovědí stane nakonec věrná láska milovanému Levinovi. Pro Vronského je to vyčerpávající balancování mezi osobní ctí a vášní k Anně. Pro Karenina nejprve oddanost své společenské úloze velkého státníka, posléze odhalená hluboká vnitřní zbožnost... ti všichni, od prvního šlechtice po nejposlednějšího venkovského nádeníka jako by přirozeně znali svoji roli na tomto světě. Pouze dvojice ústředních postav, kolem nichž se zvolna spřádá a zase rozebíhá předivo ostatních osudů, je na tom jinak a bloudí až do posledních stran románu. Oba hledají skutečnou, hlubokou náplň života, raison d´être, a každý přitom po svém, s opačným výsledkem.
Okouzlující a duchaplná Anna Kareninová, grande dame petrohradské smetánky, má na počátku zdánlivě vše, co si žena jejího postavení může přát. Naopak zhrzený nápadník a hloubavý samorost Levin pochybuje na každém kroku o všem a o sobě především. Přesto oba dokráčí k protichůdným koncům. Na otázku, proč se to jednomu podařilo a druhé ne, ještě teď hledám odpověď. Mohla za to předpojatá morálka doby? Společenské konvence, kterými Levin pohrdal a proto byl při svém hledání volnější než Anna, jež se nedokázala vymanit z odsudků okolí? Nebo snad za to mohla nějaká vnitřní síla charakteru? Ať tak či onak, Annina cesta ke zkáze a Levinova k vykoupení je strhující a vede mě k názoru, že tento román stojí rozhodně za víc jak jedno přečtení.
Moc ráda čtu knihy z realismu. Annu Kareninu jsem viděla nejdříve v kině v poslední zfilmované podobě a bylo to něco tak úžasného, že jsem si musela půjčit dvoudílné vydání a úplně jsem se do toho "zažrala". Velmi mě zaujalo jak film i kniha jsou si tak moc podobné. Anna Karenina společně s Evženem Oněginem jsou dvě knihy a filmy kterými nikdy nepohrdnu, protože to za to stojí jím ten čas věnovat.
Během knihy jsem hodně nadávala, že to nejde přečíst a pořád se mi na tom něco nelíbilo. Před půl hodinou jsem knihu dočetla a nechala na chvíli uležet. Musím uznat, že to bylo famózní dílo. Nad každým myšlenkovým proudem se mohl člověk zamyslet, a že jich tam bylo požehnaně, ale všechny tyto myšlenky dávají jeden výsledek. I když se Levin stál věřícím, tak jsem dospěla k tomu, že není třeba věřit v Boha, modlit se každý den, ale hlavní je si uznat svoji chybu a nést za ně odpovědnost.
Co mi celou dobu přišlo zvláštní, tak to byla otevřenost veškerých myšlenek, autor jasně dal najevo jeho ohromné přemýšlení nad vším a různé protimyšlenky. Dnes si každý myslí co chce, jsou to osobní myšlenky a většinou se s nima nedělí. I když to je v určitém úhlu pohledu taky jenom dobře.
Nyní můžu říct, že jsem ráda, že jsem Annu dočetla až do konce. Byla jsem sice nemile překvapena, že chybí Vronského myšlenky o Annině hloupé sebevraždě, ale myslím, že vše, co bylo potřeba vědět zaznělo. "Já miluju jeho a on miluje mě." Ano, bylo to jasné a přesto odhodila červenou kabelku a se vztaženou hlavou mezi ramena padla pod vůz.
Abych byla upřímná, celou knihu knihu jsem jen čekala na to, až se Anna rozhodne zabít. Kniha mě těžce nebavila, nejspíš mi není souzeno chápat kouzlo ruské literatury.
Viděla jsem i film (z roku 2012) a ten se mi líbil podobně jako kniha. Ve filmu úžasně hraje Keira Knightley a hlavně mi je ve filmu postava Anny více sympatická než v knížce. Levin mi zase přišel v knize milejší než ve filmu... Kapitoly/scény o hospodářství jsou pro mě asi jediné mínus. Pro mě je to nudné téma. Jinak je to překrásný román, ale musíte mít na něj náladu. Někdy jsem se do knihy nemohla začíst, jindy jsem jí hltala. Mimochodem moje první kniha, kterou jsem četla od Tolstého a myslím, že nebude poslední.
Nevím proč se kniha vlastně jmenuje Anna Karenina, když jsem po přečtení nabyla dojmu, že je to hlavně o postavě jménem Levin. Anna mi vždy (dokud jsem knihu nečetla) připadala jako nějaká úžasná,inteligentní žena, která trpí pro lásku. Teď po přečtení knihy se mi jeví jako sobecká a nesnesitelně žárlivá ženská. Nejvíce se mi v knize líbily popisy přírody, úplně jsem to viděla před sebou. Na čtení stránek po Annině skoku pod vlak už jsem se nemohla soustředit, přišlo mi to už zbytečné.
Osobne ocenuji zejmena duveryhodne vykresleni pocitu a zmysleni zenskych hrdinek... a i kdyz je to jiz nejaka doba, co jsem tuto knihu cetla, tak mam za to, ze jednim z jejich zakladnich odkazu je oslava cinorodosti (zahrnujici take praci na partnerskych vztazich) v prime konfrontaci se zhoubnosti nicnedelani a utapeni se ve vlastnich myslenkach... a i v tomto vidim nadcasovost dila :)
Ikdyž na ruskou literaturu vůbec nejsem tak Anna Karenina je fakt skvělá knížka a byla by ještě lepší kdyby tam nebyla nudná postava Levina a ty jeho rádoby zemědělské rady...
Je až k vzteku, co se na ruském carství dělo za špínu a jak hleděli na ty, co se rozhodli nejít slepě jako ovce. Nádherně psaná kniha, donutí každého udělat si obrázek o tehdejších poměrech.
Tato kniha je jedna z mých nejoblíbenějších. Miluju Annu a upřímně...kdo by nemiloval Vronského. Nejvíce mi ale vadili sálodlouhé kapitoly Levina, vždy, když se příběh znovu stočil k němu, odolávala jsem úplně to přeskočit - ale to nikdy nedělám, takže mi jen tohle brání přečíst ji v dohledné době znovu. Nové filmové zpracování je skvost.
Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ztrácela jsem se v postavách a vztazích mezi nimi. Líbilo se mi, že postavy mají hloubku, nejsou dobré ani zlé. Mění se a vyvíjejí.
Nádherný, mnohovrstevnatý román, který výtečně přenáší atmosféru doby včetně zajetých kolejí společenského řádu. Obě linie - Anny + Vronskij, Levin + Kitty - skýtají bohatou škálu myšlenek, precizně vykreslených postav a vytříbeného stylu psaní. Anna Kareninová je pro mne jedním z mála děl, které se (v jedné své vrstvě) zabývá ničivou, fatální láskou ve vší její komplexnosti, a nesklouzává ani k jednoduchému moralizování, ani k přeslazenému patosu. Tolstoj byl disciplinovaný autor, proto se nejspíš nenechal strhnout ani na jednu výše vymezenou stranu (díky bohu).
Poutavý a velmi smutný příběh ze života.Některé filozofické odstavce jsem i přeskakovala, protože mě strašně nudily. Ke konci už mě kniha moc nebavila, ale i tak ji všem doporučuji přečíst :)
Rozhodně "schůdnější" než Vojna a mír... Obě dějové roviny (Anna, Kitty) jsou poměrně zajímavé. Jenom v postavě Levina si autor neodpustil trochu filozofování, z dnešního (českého) pohledu je ovšem téma ruského zemědělství poněkud nezajímavé...
Rozsáhlé dílo, množství jmen, náročný začátek, někdy až telenovela styl... ale ten celkový pocit na konci stojí za to.
Na to, že kniha byla psána tak dávno, řeší velice aktuální téma i pro dnešní dobu - a to relativně otevřeně a velice čitelně. Občas jsem zapomínala, že knihu kdysi napsal Tolstoj a ne nějaký současný autor. Vadily mi popisy Levinových myšlenek o hospodaření a celkově rozmluvy o politice, které už v dnešní době nejsou moc aktuální, ale tak to tehdy bylo.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
Tuto knihu jsem měla jako povinou nepovinnou četbu( tím myslím, že jsem to opravdu přečetla, když jsem měla rozebrat jednu knihu na referát, narozdíl od jiných, kteří si jen přečtou o čem kniha je),ale bavilo mě to, teda až na Levinovy kecy, jak zmnění hospodářství, nebo co řekne Kitty. Bla,bla ,bla. No když tam byla Anna nebo Kitty, tak mně to bavilo, když Levin nebo Oblonsky, tak ne.
Celkově to, ale bylo propracované a naučné a zajímavé. No a ten konec mě dojal. Bylo to smutné, ale zároven nevyhnutelné.
Nebojte se to číst, zas tak náročné to nebylo, myslím, že to pochopíte.