Ani sami bohové
Isaac Asimov
Nové vydání jednoho z nejlepších děl Isaaca Asimova, které neprávem stojí ve stínu jeho cyklu Nadace a Roboti. Sám autor o něm řekl, že je psáno „nad hranicemi možností“, což se v příběhu projevuje zejména pro „technokrata“ neočekávaným a uhrančivým citovým nábojem. Ani sami bohové patří neoddiskutovatelně do zlatého fondu světové sci-fi. Vynález Pozitronové pumpy, která umožňuje téměř zdarma a neomezeně čerpat z blízkého paralelního vesmíru energii, přivedl lidstvo do éry hojnosti a blahobytu. Skupina vědců však zjišťuje, že obě universa jsou těmito energetickými přenosy narušována. Pokud se lidstvo nevzdá snadno nabytého pohodlí, zaniknou oba vesmíry. Kniha, která je dnes aktuálnější než kdy předtím, představuje velmistra žánru na vrcholu sil.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , Argo , TritonOriginální název:
The Gods Themselves , 1972
více info...
Přidat komentář
Úchvatný začátek následován originálním extraterestriálním působivým středem a zakončeno nemastnou neslanou měsíční telenovelou. Jasně je to Asimov, má to grády, ale posledních +-100 stranám jsem moc neholdoval.
Jiz samotnym nametem me kniha velmi zaujala. Jeji rozdeleni do trech casti pribeh nejen rozvinulo, ale predevsim dokazalo vysvetlit a poutave popsat elektronovou (resp. pozitronovou) pumpu jak z ideoveho, technickeho, tak i mravniho hlediska vsech zucastnenych postav, ale predevsim civilizaci. Skvele cteni!
Pěkný román, rozdělený do tří kapitol, přičemž se každá odehráva někde jinde. Prostřední je úžasně vymyšlený svět a i po těch letech nádherně originální. Celý příběh je kompaktní, logický, vysvětlený, zkrátka tak, jak je u Asimova zvykem. Román, který měl být původně povídkou vznikl na základě neexistujícího chemického prvku, kolem kterého autor vystavěl fungující příběh.
Zklamání. Asimov je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, ale bohužel především na základě jeho povídek o robotech. Z románů jsem četl jen Konec věčnosti a Nadaci a obojí se mi líbilo.
Tato kniha je složena ze tří bloků a především ten druhý (z para-světa) mě moc nebavil. Celkově je kniha na můj vkus moc chladná, přímočará, až nudná.
Tato kniha mě zaujala už v době, kdy jsem Asimova terpve začínala číst. Anotace mi byla tématem velice blízká, a proto jsem se pustila do čtení. Veškerý text překonal moje očekávání. Nenapadá mě nic, k čemu by se toto dílo alespoň vzdáleně přirovnat, což z něho dělá originální příběh zasazený do nového světa, který je plně fungující, i když pro nás tak odlišný.
Ve věnování píše autor, že chtěl původně napsat jen povídku a podle mě to měl dodržet. Několikrát jsem musel číst celé odstavce znovu, protože mě tak nudily, až jsem se přistihl, že vůbec nevím co jsem to přečetl.V první části je třeba tolik místa věnovaného tomu, jak Bronowski rozluštil písmo Etrusků a jak byl celkově skvělý, ale jak rozluštil parasymboly a tom ani ťuk. Lamont jde navštit senátora a pak to jde celé zopakovat Chenovi. V prostřední části mě zas otravoval rozbor sexuálního života triád. Ve třetí to byl popis sportovního řádění měsíčňanů a výlety na povrch. O Denisonově práci s pionizérem pár řádek.To, že chtěl Neville odletět s celým měsícem pryč, beru jako hodně velký úlet...
Lahůdkový kousek, který představuje Asimova zase jednou v nerobotickém svétle. To co byl Konec Věčnosti pro cestování časem je Ani sami bohové pro paralelní vesmíry. Jednoduchá zápletka s výměnou energie je tu použita pro studii myšlenkových pochodů jak lidí na naší straně tak tvorů na té druhé. Prostřední para-část navíc obsahuje vynikající zvrat, který nemá šanci kdokoliv předvídat.
Sice stále moc nechápu, proč nemůže existovat plutonium 186, ale to mi nikterak nesnížilo požitek z této skvělé knihy. Nesouhlasím s většinou, první část mě bavila stejně jak jako zbytek knihy, ale prostřední para-část považuji také za nejlepší, ač mi chvíli trvalo, než jsem se mezi měkkýši a tvrdýši začala orientovat.
Souhlas s většinou - první část mě zase tak nebavila, ale jako úvod do děje byla prostě nezbytná :) Dala bych si ale klidně story jen o parapozemšťanech :) happy endu nás mohl pan Asimov také ušetřit :) ale celkově dobré, ráda si to někdy přečtu znovu....
Netradiční, ale o to lepší sci-fi. Po několika debilních kouscích žánru, se kterými jsem měl tu čest, byla tahle kniha vysvobozením, a to jsem ji četl podruhé. Příběh natolik originální se vidí málokdy. Asimov tímto románem opět potvrdil, že je téměř králem vědeckofantastické literatury, byť se o trůn přetahuje s Arthurem C. Clarkem. ;)
Minas to ve svém komentáři vystihl dobře. Kvůli první a třetí části bych osobně nemohl dát plný počet hvězd, ale to, co Asimov vytvořil v prostřední části knihy považuji za jedno z vůbec nejlepších děl science fiction...
První část příběhu byla taková průměrná, avšak příchod druhé části ukázal, že půjde o něco velmi neobvyklého. Ze začátku mi dělalo problémy zvyknout si na "para-zemšťany" a jejich přírodní zákony, postupně jsem se ale s nimi sblížil natolik, že mi bylo velmi líto vracet se zpátky do naší reality. Prostřední část je naprosto úchvatná a považuji ji za vůbec nejlepší část knihy.
Na konci knihy jsem se chvílemi nudil a uvažoval o snížení hodnocení, avšak Asimovská pointa opět zabodovala a musel jsem se pousmát u části s Velkým třeskem.
Isaac Asimov v této knize opět dokazuje, jak originální příběh umí vymyslet. Kniha je rozdělena do tří částí, které jsou spolu provázány. V první části je objevena možnost získávání energie z paralelního vesmíru pomocí tzv. Pozitronové pumpy. Vynález si přivlastní fyzik Hallam, který má sice podíl na objevu pumpy, ale rozhodně není jejím vynálezcem. V žádném případě nehodlá připustit, že by mohla mít pumpa jakýkoli negativní vliv na lidstvo, s čímž nesouhlasí pár vědců, kteří ale nemají možnost dokázat hrozící nebezpečí. Druhá část je zaměřena na paralelní vesmír, kde žijí jiné formy života závislé na jaderné energii a na Slunci, které se zmenšuje. Třetí část vrací příběh zpět do našeho vesmíru, kde je nalezen způsob, jak eliminovat možné nebezpečí. Více už prozradit nemohu, protože bych výrazně spoileroval. Mohu akorát prozradit, že má příběh na konci i obvyklou Asimovskou pointu, na kterou se vždy u tohoto spisovatele těším.
První dvě části jsou skvělé, ta třetí mě už tolik nezaujala. Přesto celkově hodnotím velmi kladně. Asimov si tentokrát vybral dost netypická témata, snad aby zavřel ústa svým kritikům. Sex, mimozemšťané, mimozemšťanský sex... !SPOILER! Jen je škoda, že román skončil dobře, špatný konec by seděl víc a možná by byl působivější a varovnější.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2009 | Nadace |
1993 | Já, robot |
2009 | Nadace a Říše |
2010 | Druhá Nadace |
1993 | Konec Věčnosti |
Kniha Ani sami bohové je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 637x |
Čtenářské výzvě | 24x |
Doporučených | 31x |
Knihotéce | 281x |
Chystám se číst | 92x |
Chci si koupit | 18x |
dalších seznamech | 3x |
Od Asimova som zatiaľ čítal len poviedky, tak som bol zvedavý ako zvládne román a splnil moje očakávania. Je úchvatné ako jednoducho dokázal vysvetliť princíp pozitrónovej pumpy a následky jeho čerpania a to všetko tak logicky, že keby taký paravesmír exitoval bolo by to teoreticky aj možné :D . V druhej časti som bol taktiež fascinovaný opisom paraľudí, ktorých sa snažil vykresliť tak, že ako by vyzerali, keby v tom vesmíre bola silnejšia nukleárna interakcia ako u nás a samozrejme potešila aj pointa tohto príbehu. Kameň úrazu vidím hlavne v treťom príbehu, kde sa Asimov až moc sústredí na vzťah dvoch hlavných protagonistov a opisov činností na mesiaci ( výstupy na povrch a športové aktivity obyvateľov mesiaca, ktoré ma strašne nudili ), tak za to slabšie hodnotenie. Ale suma sumárum som veľmi spokojný.