Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60317/bmid_ani-pozdeji-ani-jinde-fYq-60317.jpg
4
685
180
Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde. Autorčin krystalicky čistý, úsporný a nepatetický styl dotváří vynikající atmosféru románu. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla úsporný a popisy citů strohé.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
Les Heures souterraines , 2009
více info...
Přidat komentář
Ufff, tohle nebylo veselé čtení! Ta realita života je docela smutná, ale oba příběhy, které se knihou prolínají jsou přesné a sdílela jsem občas pocity lidí, které semlelo velkoměsto a neví jak dál.
Tak jsem včera dočetla... Na základě tolika kladných recenzí jsem asi očekávala víc. Přesto ale nejsem zklamaná, spisovatelce se skvěle podařilo vystihnout pocity a prožívání, bezvýchodnost, beznaděj, bezradnost nad tím, co se právě děje. Když Mathilda vzpomíná, jak přišla o manžela, měla jsem pocit, že to musela zažít, jak věrohodně dokázala popsat, co se v ní dělo. Naprosto uvěřitelné, včetně toho pocitu prázdna, které vás naplní, když ztratíte milovanou bytost. Stačilo pár vět a cítila jsem, jak moc svého muže milovala. Klobouk dolů.
Nečekala jsem happyend, nicméně takový závěr taky ne. Ale právě ta sobeckost a syrovost anonymního světa je na celém románu bohužel velice reálná.
Klasicky a krasne vystaveny roman. Mezi pokusy napsat "knihu o jednom dni" velice vycniva nad prumer a to presto, ze je od zacatku jasne, jak to dopadne.
Velice zenske, velice smutne a velice francouzske pohlazeni pro dusi milovnika beletrie.
Mám slabost pro knížky z Odeonu a ty, které byly vydané v této edici, už mě několikrát mile překvapily. Tuhle autorku neznám, o knížce jsem nikdy neslyšela, prostě mě jen zaujala v knihovně, tak jsem si ji přečetla.
Tentokrát se žádné velké nadšení nekonalo, i když úplně špatné to taky nebylo. Asi jsem čekala happy end, který nepřišel. A Mathilda mě vyloženě iritovala. Nevím nevím, jestli si za pár měsíců na knížku vůbec ještě vzpomenu.
Ďalšia chuťovka od tejto skvelej autorky, na ktorú jednoducho nedám dopustiť. Jej knihy i štýl mi sedia ako šité na telo, vyhovuje mi ich zvláštna charizma, hĺbavosť, melanchólia, možno až mierna depresia, ktorá však neťahá ku dnu, ani neodčerpáva posledné zvyšky energie, čo ešte človeku zostávajú na sklonku dňa (teda v prípade, že číta večer, ako napríklad ja). V tomto konkrétnom titule sú spomínané atribúty zhmotnené dokonca o niečo viac ako v jej predchádzajúcich dielkach.
Dej plynie veľmi pozvoľne a rovnako pozvoľne sa vyvíjajú i životy dvoch nesúvisiacich postáv, existujúcich vo svojich autonómnych, paralelne fungujúcich svetoch, ktorých línie sa mierne prelínajú, občas sa jemne dotknú a zasa odklonia, aby sa v závere vyprofilovali do podoby popierajúcej rozuzlenie, ktoré sa akoby samé natíska. Máme možnosť sledovať emocionálny svet ešte donedávna úspešnej mladej ženy a lekára, ktorí sa vplyvom okolností ocitajú v situáciách hraničiacich s pomyselným osobným dnom, zdieľame s nimi ich osobnú frustráciu, zmietanie sa vo vlastných rozbúrených emóciách a hľadanie ďalšieho zmyslu svojej existencie. Sympatické je práve to, že hlavné postavy prežívajú situácie a spracovávajú problémy, ktoré dnes nie sú vôbec ojedinelé, až príliš často vyplývajú zo súčasných partnerských a pracovných vzťahov a isto sa tu nejeden z nás nájde.
Niekedy sa skrátka naše životy nevyvinú tak, ako by sme očakávali, nie vždy sa konajú happyendy a nie všetky príbehy majú ukážkovo šťastné konce (našťastie ani všetky knihy). D.de Vigan o tom zrejme čo-to vie, pretože o tom píše veľmi, veľmi uveriteľne.
Je to jedna velká tíha, která člověka táhne ke dnu. Je to beznaděj, pravdivá beznaděj. A ani později ani jinde nepřijde rozuzlení, ale přitom je v tom neustále ta jiskra naděje, pořád tam je.
Kniha, která dokazuje, že není důležitý pouze obsah, ale také forma. Strohý styl, který autorka zvolila, způsobil to, jak kniha jako celek vyzněla, podtrhuje bezvýchodnost situace. V textu se střídají dějové pasáže s faktickými popisy, doplněné o myšlenkové pochody postav... Kniha je díky tomuto stylu nevšední, odlišuje se od klasických románů, na které jsme zvyklí, a musím říct, že pro mě je velmi působivá.
Příjemné překvapení díky čtivému stylu a hlavně nečekaně realistickému konci příběhu.
Realita života je holt někdy tvrdá, ale co na to říct, tak to prostě chodí. Raději čtu něco takového než předem jasné, předvídatelné a sladké příběhy. Styl psaní mi vyhovoval, bavilo mě číst, co se honí hrdinům v hlavě a kam to všechno dospěje...do zdánlivě překvapivého konce, který se ale podle celkového tónu příběhu dá také do jisté míry očekávat :-). Líbilo se mi to.
Náhodne vybraná kniha od autorky, o ktorej som v živote nepočula. Ale keď mi v knižnici padla do oka, povedala som si, prečo nie? A na moje prekvapenie to bolo dobré. Možno kus viac než dobré.
Prelínanie dvoch príbehov, dvoch ľudí, muža a ženy, ktorí sa strácajú vo víre veľkomesta a ktorí hľadajú zmysel svojho života.
Mathilda sa stáva obeťou šikany v práci a Thibault prekoná sám seba a dokáže opustiť ženu, ktorú miluje.
Život je občas ako kolotoč, ktorý sa neustále točí a my nedokážeme vystúpiť. Presne to je prípad tejto knihy, ktorá jednoducho a jasne pokazuje na to, že niekedy sa človek ani nenazdá a začne sa krútiť vo víre udalostí, ktoré nie je schopný pochopiť, riešiť ani v nich žiť.
Aj napriek tomu, ako jednoducho je táto kniha napísaná, tak zložito sa na ňu zabúda a verte, že nad osudom hlavných hrdinov budete ešte veľmi dlho premýšľať.
"Nešťastná láska není nic víc ani nic míň než kalkul, který se zabodl v podbřišku. Ať už je velký jako zrnko písku, hrášek, kulička, nebo golfový míček, krystalizace chemických látek vyvoláva velkou bolest, snad i nesnesitelnou. Ale nakonec vždycky pomine."
Kniha mě velmi zaujala. Seděl mi autorčin styl i celé vyprávění. Možná jsem v určitých aspektech poznávala i svoje negativní zkušenosti ze zaměstnání. Téma šikany na pracovišti není tak časté i vyprávění odehrávající se pouze v jednom dni. Osobně pro mě byla zajímavější ženská hrdinka Mathilda před Thibaultem. Realistický pohled na svět takový jaký je, i nevšímavost lidí okolo.
Jsem na straně 180 a nemůžu se smířit s tím, že dál není nic... Konec... Nějaký čas jsem se v knize hledal, trvalo mi přijmout slohový styl. Úplně mě to nebavilo číst, i když téma je zajímavé a děj kulminuje. Tempo se zrychluje hlavně ke konci vyprávění... Všichni pracujeme s nadějí v lepší zítřky... A svým hrdinům fandíme... Chci fandit dál.. naděje umírá poslední... Ale ta vyhozená kartička ukazuje na realistický pohled na věc... V životě to asi zkrátka tak chodí...
Nádherná, úžasná knížka, která se čte lehce a sama. Není ale pro každého. Komu vyhovuje styl psaní plného přímých řečí a prázdných dialogů typu dnešních televizních seriálů, bude zklamán. Pro ostatní je to přímo skvost literatury. Tok myšlenek, prožívání a ze všeho nejlepší jsou ty dva vedle sebe odvíjející se příběhy. Jedna kapitola- vypravěč muž, druhá kapitola- žena., aby se nakonec ti dva setkali. Ovšem jen na pár chvil. Konec trochu smutný, ale ta knížka ani jinak skončit nemůže. Není to červená knihovna. Je to život sám. Je to o tom, jak se lidé dneska míjejí. Stačí málo a člověk o životní štěstí buď přijde, najde jej nebo ho prostě mine.
přesně - kancelářský román, jež je ve francouzské literární scéně toliko oblíben. průměrně čtivé. kolik nám v průměru takovým způsobem proklouzne mezi prsty příležitostí setkat se s někým zajímavým?
Autorka nepíše špatně, je to čtivé i přes depresivní obsah. Ale kdo máte rádi silné postavy, co se umí poprat si životem a ne sebelítostivé slabé postavy, neotvírejte tuto knihu. Kdybych si dříve přečetla, že se jedná o "kancelářský román" a získal cenu od specialistů zabívajících se "psychosociálními riziky na pracovišti" asi ji také neotevřu...
Při čtení této knížky jsem našla určité paralely svého života. I přes ten konec :) výborná kniha.
Čtivá knížka a navíc velmi útlá, takže je přečtená za chvíli. Avšak neskočila podle mých představ a musím přiznat, že jem ještě další dva dny musela přemýšlet nad touto nespravedlností :) Na druhou stranu je dobré si občas přečíst něco, co se blíží svým ne příliš slunným koncem skutečnému životu.
SPOILER!!! - Tak bohužel musím říct, že jsem od této knihy čekala daleko daleko více na to, jaké má kladné hodnocení. Kniha mne moc nebavila, dávám tudíž pouze tři hvězdičky. Vůbec by mne nenapadlo, že by se ti dva měli setkat a když už se na poslední stránce setkají, on jí řekne: "Uhni, krávo", protože mu omylem kopla do tašky a jdou dál ... bohužel nic pro mne .. :-(
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura Paříž šikana na pracovišti, mobbing
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Ani později, ani jinde je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 883x |
| Čtenářské výzvě | 82x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 347x |
| Chystám se číst | 426x |
| Chci si koupit | 71x |
| dalších seznamech | 3x |
Po úžasné knize No a já jsem na Vigan zase "náhodou" narazila v knihovně.
Někdy zdlouhavé popisování stále stejných skutečností. Ohrané fráze. Nejlépe asi číst na pokračování. Mathilda je mi nesympatická už jen tím jménem.
Konec mne vyloženě zklamal. Cítím prázdnotu. Jako by umřelo to celé napětí, kdy jsem se prokousávala monotónnímy pocity, písmenko po písmenku, jen abych se přiřítila ke konci, kde se osudy dvou tak podobných lidí jen minou. Co víc říct. Městská anonymita. Tep. Takový, který nikdy nezaniká. Semele.