1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/bmid_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG
4
933
153
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?... celý text
Přidat komentář
Vůbec jsem se nenudila. Stejně jako v prvních dvou knihách příběh plynul tak nějak sám od sebe a nutil mne číst dál a dál a těšit se zas na další večer, strávený ve společnosti Tenga a Aomame. Pohled další postavy děj příjemně obohatil a nakonec jsem se s tím podivným Ušikawou i těžko loučila.
Jak už jsme psala u prvního dílu, byla to má první Murakamiho kniha a teď jen doufám, že všechny další, které otevřu, udrží tuhle laťku, která visí opravdu hodně vysoko.
Murakami mě nezklamal. Opět se mu podařilo působivým způsobem popsat i ty úplně běžné životy obyčejných lidí ve světě fantazie.
Knížka tak spletitá, že až v doslovu mi došlo, co v ní chtěl autor říci, ale beru to jako moje selhání. Ono zase není tak důležité složit všechny díly skládačky, pokud si užíváte i jenom hledání jednotlivých částí a pokud detaily jsou rovnocenné celkovému obrazu. Byla to moje první věc od Murakamiho, a všechna čest.
asi s půl ročním odstupem od knihy 1 a 2 jsem se vrhl do poslední části, docela natěšen jak to celé dopadne a následně zklamán dějem kde se v podstatě nic neděje a alespoň v roli Aomame a Tenga je to více než předvídatelné, a prakticky celou knihu jsem jen čekal kdy k tomu nevyhnutelnému dojde. Za to Ušikawa byl pro mě zajímavější postavou a bavilo mě celou dobu sledovat jeho počínání. Celkově kniha není špatná jen jsem čekal víc.
Tohle není čtení pro mě. V té knize se vlastně nic nestalo, spousta rozehraných postav se prostě ztratila bez vysvětlení. Asi je to moje chyba, ale já tuhle knihu absolutně nepochopila... Přečetla jsem ji jen proto, že jsem ji dostala jako dárek. Sama bych ji nikomu nedala. Kdyby se našel zkušenější čtenář, co mi vysvětlí "o co vlastně šlo", byla bych ráda. Z téhle knihy jsem si neodnesla vůbec nic
5 bodů dávám za perfektní uvedení do místa a děje(možná se mýlím, ale zrovna toto mi sedlo). Teď si říkám, že je vlastně konec. Vůbec mě nenapadlo, jak by to mohlo být dál. Jenže na mě byl ten konec moc happy. Jako by se honem vyčistilo pole. Pro mě tam bylo více hlavních hrdinů, né jen dva a šmitec. Tamaru měl dobré schopnosti, ale to neměl ani jeden problém? Umírali lidé a policie byla kde? Kam zmizela Fukaeri? Dobře zřejmě jak bylo v knize řečeno, tvá úloha skončila a už tě není třeba...Těch otázek je více, ale jak jsem se dočetl v dodatku, pan Murakami to prostě jen tak napsal...čili nezbývá nic jiného než si odpovědět sám. Hodili by se k tomuto dílu nedokončené příběhy. Třeba zrovna ta Fukaeri.
...milé setkání se starými přáteli...čteno po nějakém čase...pomalejší a rozvláčnější, ale stejně má pořád pevně našlápnuto k podstatě mého já...bez rizika zabloudění v ději i skrz proložení mezi prvními dvěma značným množstvím jiné četby...on je prostě klasik :)
Autor, který získá světovou proslulost, může napsat jakýkoli brak, a přesto ho budou lidé kupovat, číst a vysoce hodnotit. Tato kniha je toho důkazem. Kdyby Murakami rozdělil první knihu do dvou a třetí nikdy nevznikla, udělal by lépe.
Nikoho asi nepřekvapí, že Aomame na začátku "povstala z mrtvých", ani mě to nepřekvapilo. Začátek byl zdlouhavý, "něco" se většinou stalo až ke konci kapitoly aby napínavě končila. Druhá půlka se mi líbila víc. A ten konec... ten mi k celému dilu tak nějak nesedl.
Prostě geniální Murakamovina. Příběh je skvěle propracovaný a prostě nemůžu dopustit na Murakamiho přirozeně podané nadpřirozenosti.
Nemůžu 1Q84 hodnotit po jednotlivých dílech. Pro mě je to jeden dlouhý příběh a i když ke konci trochu ubírá na tempu, tak přesto věřím, že i tahle zpomalenější a více přemýšlivá část má ve struktuře románu své místo. 1Q84 mě silně zasáhlo a v mém pomyslném žebříčku knih se s lehkostí probojoval do předních příček. Připadá mi, že Murakami ve svých předchozích knihách zrál, čerpal a zpracovával živiny, díky kterým se mu poté podařilo vypustit na světlo světa jeho mistrovské dílo. Myslím si, že jsme byly svědky výkonu v jeho nejlepší formě, který už dost možná nezopakuje. 1Q84 je neskutečně rafinovaná kniha, ve které má všechno své místo. Murakami zde pracuje hned s několika velkými problémy, které sužují aktuální japonskou společnost, odkazuje na velká literární díla, opět převádí hudební témata do slov a je toho ještě mnohem, mnohem víc. A na tomto bohatém pozadí se odehrává v jádru krystalicky čistý příběh lásky. Knihu jsem četl s velkou chutí a nutila mě přemýšlet způsobem neskutečně příjemným. Věřím tomu, že si román přečtu ještě mnohokrát a možná pokaždé s jiným pocitem a v jiné z jeho mnohačetných vrstev.
Bál jsem se, že po dobře rozehraném mači Murakami naprosto selže, ale naštěstí to zvládl se vztyčenou hlavou.
Ano, hodně se čeká, co bude; spousta věcí je vysvětlena zbytečně polopatě a tím je upírána čtenářova fantazie; ano, ty zajímavé věci z minulých dvou knih nedostaly tolik místa (Little People, sektářství, nepochopitelné momenty, atp.)
Murakamimu se ale musí nechat, že ukočíroval více než 1100 stran dlouhé dílo, které má hlavu a patu, napětí, gradaci a pointu. Řemeslně dobře zvládnutá práce. Můžeme samozřejmě diskutovat, zda by tu a tam nešlo něco zajímavého přidat.
Za mě 3,5*
+ kýčovitě nezdůrazňuje osudovost lásky Tenga & Aomame
+ dokáže zprostředkovat čtenáři vztah k postavám, i takového Ušikawu si nakonec člověk oblíbí
+ víceméně bez velkých logických záseků (samozřejmě v rámci žánru mag-real)
- dlouhé, prázdné, příliš meditativní... takové ticho před bouří, která ale nakonec nepřijde; škoda
- nevím čím to je, ale jeho erotické scény pro mě už nejsou zajímavé (jako třeba v Norském dřevě)
Hmm, prvé dva diely som zhltla za pár dní, a tretí diel nie a nie dočítať. V čom je problém? Kniha tretia opakuje už stokrát povedané v prvých dvoch častiach, znovuhrané scény, znovu tie isté monológy a myšlienkové pochody- dokonca niekoľkokrát len v rámci tretej časti. Bola som už z čítania unavená, hlavne kvôli týmto nedostatkom, akoby už autor nemal, čo napísať, tak opakoval storkát povedané...
Páčilo sa mi, že niektoré postavy zmizli, nebolo vysvetlené, čo sa s nimi ďalej stalo- tak, ako aj v iných Murakamiho dielach, to bolo ponechané na fantázii čitateľa. Avšak, napriek tomu, za túto časť len 3 hviezdičky...
Po prvých dvoch knihách prichádza VEĽKÉ sklamanie. Kniha stratila na pútavosti a Murakami zbytočne odbočuje od hlavnej dejovej línie, niečo sa začína diať až v posledných kapitolách ktoré síce končia happyendom ale baz akéhokoľvek racionálneho vysvetlenia. Možno by bolo lepšie ukončiť román otvoreným koncom tak ako končila 2. časť.
Knihu som dočitál iba nasilu, lebo som si kúpil iné dve knihy. Zatiaľ nie som rozhodnutý či siahnem po ďaľšej Murakamiho knihe, možno s odstupom času.
Na záver aspoň niečo pozitívne : celkovú trilógiu hodnotím na 4* , žial tej poslednej knihy, resp jej úvodu.
Hodně čekací čtení. Pořád se čeká, jak to dopadne, postavy čekají, jak to dopadne a celý svět se nadechuje v očekávání, jak to skončí. A víte co? Mně to nevadí. Všichni dneska na světě jsme netrpěliví a nedočkaví a neumíme zpomalit, schovat se do ústraní a dívat se na měsíc z dětské skluzavky. Možná proto lidi nezažívají taková dobrodružství, neumějí se totiž rozhlížet kolem sebe, protože ono se pořád něco děje a je toho hodně. Každý sedí v autobuse a čučí před sebe nebo si na nohy; čte si, povídá si s někým. Ale co se podívat z okna? Každý den jezdíme a chodíme kolem budov, kterých si nevšímáme, protože si myslíme, že je dobře známe. Každý den potkáváme lidi, jejichž tváře si ani neprohlédneme. A v 1Q84 je to jinak. Kdo se chce na chvíli zastavit a vytěžit ze skutečnosti víc než je prosté hnaní se za cílem, tomu se tohle dobrodružství bude líbit.
Na tuhle knížku jsem se hrozně těšila, po úchvatném prvním a ještě lepším druhém dílu, jsem každý den stepovala před knihkupectvím, kdy už konečně dorazí díl třetí. Ale bylo to pro mne zklamání. Jako kdyby ten příběh Murakami šrouboval a vlastně sám nevěděl, co s příběhem dál. Při čtení jsem si často představovala, hlavně u dialogů, jak ty postavy tu sedí a čekají co jim Murakami napíše do scénáře a zatím se jen tak bavili o ničem, než na to Murakami přijde. Posledních 50 stránek je skvělých, konečně je udán směr, ale pak to najednou končí a pokud v tom člověk přímo nehledá nějaký smysl a poselství, tak se příběh rozplyne do ztracena.
Každopádně palec nahoru za skvělou propracovanost spletitého příběhu, v tom je Murakami prostě machr.
Kniha sleduje konání tří hlavních postav:
1) Aomame sedí ve svém bytě a kromě posilování a strečinku jen civí z okna, přemýšlí a vzpomíná
2) Tengo sedí u otce v komatu, kromě předčítání knih jen civí z okna, přemýšlí a vzpomíná
3) Ušikawa se všemu snaží přijít na kloub, pronajme si byt ve stejném domě jako Tengo, instaluje skrytý fotoaparát, fotí, civí z okna, přemýšlí a vzpomíná
A všechno je to rozepsáno na 450 stran. Mám Murakamiho velmi rád, ale třetí kniha 1Q84 je až příliš rozvleklá. Něco se začíná dít až 100 stran před koncem, což ale výsledný dojem natahovaného epilogu k předchozím dvou vynikajícím knihám nezachrání...
Kniha 1: Dosť dobré, neviem sa dočkať ďalšej kapitoly! Kniha 2: To som už predsa čítal, vyzerám ako debil? A kde je pokračovanie toho, čo som začal čítať? Kniha 3: Smrť grafomanom! Celkové hodnotenie: Úplne o ničom, strata času.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha 1Q84: Kniha 3 je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 347x |
| Čtenářské výzvě | 79x |
| Doporučených | 80x |
| Knihotéce | 535x |
| Chystám se číst | 270x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 12x |
"Rozhodnout, který svět je opravdu skutečný, je velice obtížný problém, který nakonec přerůstá v hotové metafyzické teze. Tenhle svět skutečný je. O tom nemůže být pochyb. Bolest, kterou tu zakoušíme, je skutečná bolest. Umírá se tu skutečnou smrtí. A prolévá se tu skutečná krev. Takový je to svět. Žádná falešná imitace. Ani virtuální realita. Ani nějaké metafyzické sféry."
Sejít po žebříku, najít cestu skrze děravý plot a od té doby cítit, že se něco zásadního změnilo. Je to svět okolo nás, ve kterém se najednou na obloze vznáší dva měsíce, nebo se ta změna odehrává v nás samotných? Měsíc - luna - lunatic. Nemění se svět okolo nás nakonec především tím, jak jej vnímáme? Každým rozhodnutím měníme jeho pomyslnou rotaci vůči nám samým. Je to celý sled dějů, který se mění společně s námi. Nic nezůstává stejné. Svět, jak jsme ho znali včera, je již včerejší. Často jsme zaslepení monotónností každodenního života, tudíž tu změnu nejsme schopni vidět, natož vnímat. Kolik lidí v dnešním uspěchaném světě má vůbec čas zvednout hlavu a podívat se na měsíc? Člověk, který si večer jde sednout na dětské hřiště na klouzačku pozorovat noční oblohu, se bude jevit bizarní, snad dokonce bláznivý. Pokud navíc vidí na obloze místo jednoho měsíce rovnou dva, dokonale ho to utvrzuje v jeho šílenství. Stačí se na to ovšem podívat z druhé strany. Není naopak bláznivý ten svět okolo a lidé v něm, pokud si této změny nevšimli?