15 roků lásky
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481656/bmid_15-roku-lasky-jwH-481656.png
4
2235
519
Realita umí být neuvěřitelná a skutečné události někdy působí nepravděpodobně. Aleš by do svých třiceti dvou let nevěřil, že jeho život bude vypadat takhle. Představoval si ho úplně jinak. Jednoho dubnového odpoledne roku 2001 se zamiloval do ženy, která na něj naložila takovou porci lásky, že by to porazilo i vola. Tento román vypráví o všem, co musel zvládnout, aby se s tou láskou naučil žít.... celý text
Přidat komentář
Doufám, že tim někoho neurazim, ale přišlo mi to trochu jak seriál Ulice pro lepší lidi z Prahy. Pozorujeme život muže vlastnícího kadeřnictví jak lítá z lásky do lásky a prožívá rozchody, jak vychovává děti, jak prožívá krizi středního věku.
Současná “společenská” literatura není úplně žánr, který čtu. Co se Hartlovi ale nedá upřít, je čtivost. Pokud chcete něco oddechového na zimní večery nebo na léto na pláž, u čeho nebudete muset přemýšlet, tak berte.
No... Moje první knížka od Hartla. Neurazí, nenadchne.. začátek dobrý, pak se to moc táhlo..
Styl psaní Patrika Hartla je jedinečný a asi i těžko zaměnitelný. Hned po prvních stránkách mi bylo jasné, že to bude nálož živočišna, a že mě to bude asi bavit.
Bavilo, a četlo se mi to dobře, ale pár připomínek bych měla.
Pubertě a jejím projevům zde bylo věnováno, k poměru k ostatními ději, až příliš mnoho času. Taky zmínky o stříhání mě už ke konci vůbec nebavily.
Zda je děj uvěřitelný? Zbytečná otázka. Je to prostě typická "hartlovina". Autor čerpá ze svého okolí a k tomu má bujnou fantazii :). Jen se mi nechce věřit všem těm vztahovým problémům, tady bych taky trochu ubrala.
(SPOILER) První půlka byla skvělá, navzdory nižšímu hodnocení a některým negativním komentářům. Ale pak se to tak nějak zvrtlo v kolotoč plný celebrit, těžko uvěřitelných náhod, vlivných známých a peněz. Uz mě ani nebavilo Alešovo střídání ženských a táhlé dospívání dokonalých dcer. Ale přesto dávám vysoké hodnocení, protože se to skvěle četlo (jako vždycky) a v něčem to zase bylo tak hezky obyčejné, jak to mám v Hartlových knihách ráda.
V případě Patrika Hertla je to sázka na jistotu. Kdo má rád jeho depresivní humor, bude nadšený. Konec byl možná trochu zdlouhavý, ale jinak moc pěkná, pohodová kniha, která se opět čte sama.
Mě tedy Patrik opět nezklamal. A jelikož mám doma tři dcery, už téměř velké, zanechalo to ve mě ten pocit, který asi mělo a to, že když ty děti člověk piple, tak si kolikrát říká, jak vypustí duši a jestli si je vůbec měl pořizovat, ale pak časem vidí, že to stálo za to a že by neměnil. Možná také to, že mít moc na výběr také není až tak dobře, někdy je třeba spíše poprat se s tím, co život přinese. Díky Patriku, vzala jsem si Vaši knihu pro jistotu na dovolenou a protože jsem si trochu pochroumala nohu, dělal jste mi společnost se svou knihou vy a bylo to moc fajn.
Čtivost se knize upřít nedá, ale ....přišlo mi to příliš zdlouhavé, měla jsem pocit jako bych četla něčí deníkové zápisky, postavy mi byly nesympatické a hlavní hrdina na mě působil vyloženě depresivně, měla jsem pocit, že vlastně nežije, ale jen přežívá.
Po dočtení knihy ve mě zůstala jakási pachuť - o čem ten jejich život vlastně byl, téměř každá postava byla se svým životem nespokojená, za něčím a někým se honila, neustále si na něco nebo někoho stěžovali.
Jsem ráda, že jsem knihu dočetla a vím jistě, že už ji nikdy do ruky opět nevezmu.
Těšila jsem se na další Hartlovu knihu, protože patří mezi mé oblíbené autory.
Četla se dobře, šlo o příběh jakoby obyčejného člověka, ať už děj a okolnosti byly dost nepravděpodobné. Ale pořád mi něco chybělo. Hartl je mistr vyprávění, zápletek, které se brilantně vyřeší. Tady mi chyběly. Děj začal, pokračoval a skončil. Pro mě to byl popis...
Další knihu si určitě koupím, ale 15 roků lásky už znovu číst nebudu (na rozdíl od Prvoka nebo Okamžiků štěstí).
Milé, nenáročné čtení. Když jsem se začínala malinko nudit, pan Hartl ihned přispěchal s oživením a napětím jak to tentokrát dopadne.
Hartlovy příběhy mají společnou jednu věc: jsou velmi čtivé. Je úplně jedno, co vše se vám na nich nelíbí, s čím nesouhlasíte, co jim vytýkáte. Protože jsou čtivé. A i když máte nějaké připomínky, chcete vědět, jak to s hlavními hrdiny dopadne. A nakonec vás to vlastně docela baví. A tak se i já zase těším, co napíše příště.
Měla jsem pocit, jako bych to už někdy četla, jako bych celý ten příběh znala. Není to nijak originální dílo, ale je dost praštěné a dost dobře napsané, aby vás chytlo a nepustilo. Přesto jsem hodně zvažovala, jak ho hodnotit. Asi i proto, že znám řadu reálných lidí, které autor zmiňuje. I proto, že znám místo, které zřejmě sloužilo jako předobraz kadeřnictví hlavního hrdiny. Hodně mě to rušilo. Řada příběhů v knize obsažených vychází z reálných situací, které jsem sama slyšela někoho vyprávět. Narozdíl třeba od Prvoka tak na mě příběh působil “střípkovitě” nebo “epizodně” a ani hlavní linka mi nepomohla tyhle střípky úplně sjednotit. Hlavní hrdina je vulgární, nadrženec, složitá osobnost, tak trochu blb a nakonec i skvělý táta, ale úplně jsem si ho nezamilovala. Taky mě fascinovalo to neustálé přehazování milionů. O takovém luxusu si většina Čecháčků může nechat zdát. Hlavně ten příbuzný na Hvaru by se šiknul. Nakonec však musím znovu sklonit před PANEM Patrikem Hartlem, jak to dobře napsal. Navzdory mým výhradám je to jeden z mála českých autorů, které si sem tam dopřeji. Dejte mu taky šanci ;).
Kniha mě nezaujala. Ano, Patrik Hartl umí vylíčit životní osudy barvitě a vymyslet zajímavé nástrahy osudu. Ale celé mi to přišlo takové zdlouhavé, povrchní líčení. Chybělo mi tam něco víc, proč bych to měla číst. Rychločtením jsem to přeskákala a myslím si, že po další knize od něj už nesáhnu.
Moje první kniha od Patrika Hartla, měla jsem ji půjčenou. Jsem moc ráda, že díky Čtenářské výzvě si pokaždé přečtu i knihy jiných žánrů, než jaké si ke čtení vybírám obvykle. Musím uznat, že i když nemám moc ráda příběhy ze současnosti, tak jsem tentokrát velmi spokojená. Příběh je velmi čtivý, uvěřitelný, ve mě vyvolal příjemné emoce a určitě si ráda přečtu i další z autorových knih.
Vlastně je mi jedno jak moc až byl bláznivý/nereálný příběh Aleše, Kurta, Jeleny i jejich superholek - prostě mě to v táhlo do děje a bavilo. Alespoň střípky ze svého života v tom našel asi každý, kdo má děti (obzvlášť dceru), a pak mi i bylo líto, že už knížka končí. Konec pobavil a hezky to uzavřel :))
Pro mě Hartl definitivně zaujal místo, které kdysi míval v české tvorbě Viewegh (držím palce, ať u něj dojde k uměleckému vzkříšení a zas se mu nějaká kniha opravdu povede) - poměrně mainstremová tvorba, čtivá, bez větší hloubky, s nádechem sarkasmu, přitom místy i vyloudí úsměv... jak ten český světem nechápaný obložený chlebíček :D
Nic jsem od knihy necekala... Rikala jsem si, dam mu sanci a uvidim. Ale tohle? Bylo to vazne skvele a moc me to bavil!!
Jako tohle jsem fakt necekala! Po prvnich par strankach me to absolutne vtahlo do deje a musela jsem to rychle docist.
Byl to zase uplne jiny Hartl se zachovanim stareho Hartla️
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Bohužel se nemohu přidat k oslavným komentářům.
Díky tomu, že kniha byla roztáhlá na patnáctiletý děj, byla dost unylá. Hlavní hrdinu bych někdy kopla do holeně, aby se probral. Příběh byl takový o ničem.
Velmi mě iritovaly zmínky o rádoby “trendy” lidech, kavárnách či značkách, které jsou asi “in” mezi lidma, co znají Prahu - přišlo mi to hodně buranské.
Za mě bohužel. Kniha mi vůbec nic nedala, trochu vyspělejší román od Lenky Lanczové, který čtou holky ve dvanácti.