Tana French

V březnu tohoto roku vyjde (zatím v angličtině) nový autorčin román - The Hunter. Navazuje (volně?) na Slídila. Tak uvidíme ....

Tak bohužel! Slídil měl původně vyjít do konce tohoto roku, poslední údaje hovoří o březnu. Škoda!

Od teto autorky jsem precetla 5 knih a musim rict, ze jeji knihy nezeru, ja je primo hltam. Az do posledni chvile clovek netusi, kdo presne je vrahem, pribeh je napinavy, libi se mi, jak autorka pracuje s psychologii jednotlivych postav. Jak uz zminili jini, nestavi svuj pribeh na brutalite a nasili, zadny extremy typu muceni, pohrbivani zaziva, rozctvrcovani mrtvol, atd. Nekdy mam dojem, ze mnozi detektivni autori se trumfuji v tom, kdo popise vic nasili a krve, nektere knihy jakoby nemely ani zadny jiny smysl. U tehle autorky ne, vetsinou si vystaci jen s jednou vrazdou a dalsi mrtvoly se neobjevuji, presto je to cteni napinave a kniha se odlozit neda. Po docteni zanecha urcity pocit zmaru a smutku nutici k zamysleni. Knizky kod tehle autorky opravdu doporucuji.

Přečetl jsem dvě její knihy v angličtině a musím trochu varovat, že její knihy nejsou pro každého a pro každou roční dobu. Jako autorka je dobrá, ale "Na Věrnosti" je místy hodně "rozvleklá" a některé pasáže jsou nezáživné.
Horší už to bylo s knihou "V lesích", kterou jsem nedočetl vůbec. Jako starý člověk se držím hesla z jedné písničky Olympicu "v novinách čtu dobré zprávy čím dál nejraděj" a vadí mi "neurovnaný" život hlavních hrdinů. Kvůli tom u jsem ani nedokoukal serial "Castle", kde je nakonec zabili, když se předtím několikrát chtěli brát a pak zase nechtěli - to je novela pro holky a ne detektivka.
Mně nevadí téměř cokoli v popisu těch zločinců a zločinů, ale vadí mi když hlavní vyšetřovatel je poloviční magor a i jeho soukromí je celé divné.
Prostě jsem "V lesích" nedočetl, což ovšem neznamená, že si od té paní nepřečtu další knihy. Jen jsem na to neměl nervy.

Její knihy prostě miluji! A to nejen proto, že po jejich přečtení ve mně vyvolávají takový ten pocit, že kdysi bylo všechno krásné a beztarostné a už nikdy nic nebude jako dřív. A vlastně všech jejích vrahů je mi ve finále strašně líto, protože většinou tak konají z lásky k těm nejbližším.

Tana French zraje jako ta nejlepší irská whiskey a jak je tu již zmíněno, nepotřebuje berličku brutality a zvrácenosti jen aby šokovala a zařadila se tak mezi další autory bez vlastního nápadu. Její knihy jsou dokonale promyšlené a perfektní psychologie postav dodává případům sílu.

kap66 má pravdu. Nic jiného než pravdu.

Tana French je pro mě nejlepší žijící autorka detektivek. Opravdu. Nepotřebuje berličky v podobě úchylných vrahů, stahování z kůže a vydloubávání očí. Ona UMÍ vymyslet perfektní zápletku a vede čtenáře tam, kam chce. Čtivost jejích románů je maximální - já čtu její knížky nejen proto, abych se dozvěděla, kdo je vrah, ale i proto, že si užívám způsob, jak jsou napsané. Nikdy také nepodcení vysvětlení motivace vraha. Důležité je to, KDO to udělal, ale stejně důležité (a rozhodně ještě zajímavější) je PROČ. A ještě jednou: je vážně nejlepší.

Knihy od Tany mám moc ráda. Líbí se mi styl psaní a její zápletky. Určitě budu pokračovat ve čtení jejích knih.

Myslím, že "název" série by se měl přejmenovat na Dublinské oddělení vražd. Už to není jen o Robovi a Cassie.

Vynikající autorka. Nijak morbidní ale příjemně ponuré příběhy vražd v jejích knihách jsou přesně to pravé pro mě.