Robert A. Heinlein

Niekedy kladie otazky, na ktore sa aj bojite odpovedat, lebo by ste mozno vystrasili sami seba. Viete, ostatni tie otazky polozia tak polozartom, ako P.K.Dick, alebo Vonnegut. Ak mas dobry cit pre medziriadkove konotacie, mas pocit ze na teba hladia chladne oci. (Daco ako keby sa Ta gestapak v koncentraku opytal "Vies, ale nemusel by si skoncit v peciach spolu s ostatnymi"... a ty teraz sam sebe odpovedaj.) Skvely spisovatel a pozehnanie pre sci fi, takito chlapici ju posunuli do vaznej literatury a prestalo sa na nu hladiet ako na poklesly lunapark s raketkami.

Přečetl jsem většinu z jeho knih, a tu nejdůležitější jsem vynechal. Spokojil jsem se s filmovým zpracováním. Teď jsem dočetl Hvězdnou pěchotu, a pořád nechápu jak mohl v roce 1959, tak skvěle vysvětlit mnohé z problému dneška. Myslím si, že toto by měla být povinná četba. Jde hlavně o pasáž, pojednávající o výchově štěňat.

Re belldandy Škoda, že jste většinu díla geniálního autora R.Heinleina vůbec nepochopila. On nevyzdvihuje superhrdiny, naopak říká, že každý může být hrdinou, nikdo nemusí být slabý, může vyniknout ve svém oboru, ve svém osudovém úkolu. Četla jste Měsíc je drsná milenka (má nejoblíbenější sci-fi kniha vůbec)? A není pravda, že nás stát odírá, sebere nám polovinu příjmu a peníze naprosto neefektivně rozhází, takže peníze chybí právě pro ty nepotřebnější, ty "slabé"? Přečtěte si "Musejí být v chodu", dokonalá analýza fungování strategické infrastruktury.

Proti Heinleinovi jako autorovi mám iracionální averzi. S výjimkou knihy "Dveře do léta" vždycky přišla při čtení chvíle, kdy si řeknu: Tohle prostě ne. Třeba v Cizinci v cizí zemi, když se tam obhajuje rozhodnutí postavy, kteří zločinci jsou polepšení a mohou být puštěni na svobodu a kteří mají umřít, protože jsou nepolepšitelní. Nevěřím v reálnost takového programování. Při čtení Vládců loutek jsem si musela dávat přestávky ve čtení, aby mě opustil lehký pocit hnusu a nevolnosti z hájení myšlenky, že je v pořádku, že tajné služby budou dohlížet nad soukromým životem obyvatel. Heinlein v sobě spojuje mnoho věcí, které nesnáším: Liberalismus v jeho sobecké podobě, obdiv k armádě, eugenické pseudovědecké teorie. Třebaže přešel politicky v šedesátých letech z prava do leva, což v jeho případě znamená, z pravičáka do anarchismu, v mých očích muto nepomohlo. Je přesvědčen, že vláda nás vykořisťuje a každý se má o sebe starat sám. Taky ovšem má slabost pro armádu. Věří, že slabí musí vyklidit místo těm silnějším. Ve své podstatě je sociální darwinista. A bohužel to všechno myslí vážně. Posílám lásku Asimovovi, Simacovi nebo i Silvelbergovi, vlastně komukoli se zlaté éry sci-fi, ale Heinleinovi posílám maximálně respekt, milovat ho nemůžu. / PS: Ano, četla jsem i Měsíc je drsná milenka. Bavilo mě to. Asi má nejoblíbenější kniha po Dveřích do léta. Ale jako vždy, ta chvíle, kdy to bylo moc zase přišla. Nu, každý asi máme nějakého autora, kterého prostě nemusíme. Ale dobře, doznávám, že Všechny mé stíny jsou geniální povídka.

V podstatě nemohu říct že by se mi od něj nějaká kniha nelíbila, mám spíš potíž rozlišit která se mi líbila více a že je u něj opravdu z čeho vybírat, moje prví zkušenost s ním byla s knihou Dost času na lásku, člověk nikdy neví do čeho s ním vlastně spadne ale nikdy se sním nenudí a nikdy knihu nezavře. Podle mě je to gigant scifi literatury.

Můj nejoblíběnější autor, génius, který dokáže napsat jak oddechovku, tak hlubokou filozofickou úvahu, a navíc každou knihu jiným stylem podle toho, komu má být určena. Jeho vize budoucnosti skvěle fungují bez ohledu na to, jestli skrze ně předkládá hlubší nebo povrchnější filozofii a jakého je druhu. Na jedné straně dokáže napsat hippie knihu o předsudcích a podstatě dobra a zla v naší společnosti, na druhé straně military o skvěle fungující vojenské společnosti s armádním řádem, přičemž obě knihy jsou velmi čtivé a uvěřitelné se skvěle vyargumentovanými myšlenkami pomocí filozofie nebo příkladů z historie. Uvěřitelnosti jeho knih nemalou měrou přispívá jeho znalost vojenství a vědy; některé knihy jsou přímo nabité věděckými fakty, podanými způsobem, který je lehce stravitelný pro laika. Když se k tomu přičte v jaké době tento autor některé knihy napsal, nelze než konstatovat, že si zaslouží hluboký obdiv.