Jiří Hásek

výborný básník

Jakoby mi psal z duše ...

ČRo Vltava, 31.10.2020
J. H. Krchovský: Jakoby. Autorské čtení z rané prózy dekadentního básníka (28 minut)
https://vltava.rozhlas.cz/j-h-krchovsky-jakoby-autorske-cteni-z-rane-prozy-dekadentniho-basnika-8351873

Mám-li si vybrat mezi strhující poezií J. H. Krkovského či strhující poezií Jana Skácela, jeví se mi skvělá ta první ale i ta druhá.
Tedy "ďábelsky" skvělá poezie Krchovského. Tedy "božsky" skvělá poezie Skácelova.

Miluju ho... nenávidím ho... miluju ho... nenávidím ho... miluju ho... nenávidím ho... miluju ho... nenávidím ho... miluju ho... nenávidím ho...

No, asi takto bych popsala svůj vztah ke Krchovskému.

Pan Krchovský je mým nejoblíbenějším básníkem. Věřím, že ne každému se jeho básně budou líbit, ale já obdivuji každé napsané slovo.

Jeho básně jsou super, něco co jsem dlouho hledal, přesně můj styl.Naprostá bomba.Je mi velkou inspirací k vlastním výtvorům.Neposatelné pocity.

MÉ „RÝMY“... – MOHU ZVÁT SVÉ BÁSNĚ SVÝMI?
já jsem je nepsal; já byl napsán jimi...

(Chci ještě chvíli)

Krchovského jsem viděla na autorských čteních. Asociál a misantrop, přesto potřebuje publikum. Pivo a cigarety. Dokáže být velmi vtipný, trefný a myslím, že ve skrytu duše je to romantik, co se obrnil cynismem. Citlivé povahy to mají v životě těžší. Jeho básně mají šmrnc. Erotika okořeněná sarkasmem, nihilismem, ironií, černým humorem. Má svůj jedinečný styl a rytmus. Skvělý počin je i hudební uskupení Krch-off band. Temnota, která nestahuje dolů, ale spíš donutí přemýšlet, zasmát se hořkosti života.

Krchovského básně mi otevřely oči,
jeho mrtvá koťátka kolem se točí.
Straší mě jeho prázdné domy,
straší mě jeho stažené mrtvoly.
Vidím v duchu jeho podřezané žíly,
vidím v každém jeho slově píly.
On je sladký sen i noční můra,
dohromady.
Za jeho básně dám více, než bůra,
protože miluji ho,
se vším všady.

Jiří Hásek je prostě borec.

Neuvěřitelně dobrý básník, a současně velmi plachý a melancholický člověk. Svou poezií skutečně žije, nic není jen póza. Doufejme, že ještě pár veršů napíše, než definitivně odejde "domů".

Je to borec. Vážně!

Něha skrytá za drsnou maskou. S elegancí i smradem zvětralého piva. Rozervané duše plesají. :-)

Krchovského lze popsat jen velmi těžko. Snad jen... nádherně dekadentní.

Ach, život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí do soulože.

Tuhle jsem šli s přítelem M. podél přehrady a jelo tam auto, na místě spolujezdce seděl takový vlasatý pán, a M. a já jsme se na sebe podívali a zaráz jsme řekli: „Není to Krcháč?“ Pak že poezie těžko vniká mezi prostý lid! (Ale nebyl to Krcháč.)

Krchovský je hrozně zvláštní osobnost. Na jednu stranu jsou jeho básně oplzlé a nechutně zvrhlé, na druhou jsou velmi niterní, smutně vtipné a teskně dekadentní. Já sama ho řadím mezi nejlepší české básníky, navíc po zhudebnění jeho básní s kapelou Krch-off i mezi nejlepší hudebníky. Líbí se mi, že pořád jede ve svých starých tmavých kolejích poety a přes to vše působí velmi příjemně a lidsky.

On je pan umělec !!!

Zajímavý zjev v české literatuře.

Věnoval se jí tolik, že ji pak pořádně nenáviděl.

Klíčové pro něho bylo setkávání se s Egonem Bondym.
Poté začal psát lépe, ve zkratkách a na cíl.
Má své příznivce, možná i odpůrce - to nevím.