Poslední list
J. H. Krchovský (p)
Po dlouhé odmlce přichází kultovní dekadentní básník J. H. Krchovský s novou sbírkou poezie. Zahrnuje básně vybrané ze sedmiletého období, převažují v ní však texty z posledních tří let. Zdá se, že ani v této knize jejich uhrančivost neslábne, přestože tentokrát vyvěrá z básní kratších, méně exaltovaných a stylizovaných, ovšem nadále formálně virtuózních. I přes jemné posuny najdeme ve sbírce vše, na co jsme u Krchovského zvyklí: všudypřítomné tajemno, záhrobí, erotiku, zmar, sarkasmus, sebeironii…... celý text
A slovy básníka posílám pro pobavení ....
Měl jsem s ní asi jít radši dál od hřiště ....
teď už je pozdě holt .... to jenom pro příště
jinak je všechno tak, jak to znám z obrázků:
první máj, den jako stvořený pro lásku
Co se jí nelíbí ? Proč tak řve proboha ?
vždyť je to docela standardní poloha...
chtělo to předehru ?
/Příště jít s houslema ?/
no, aspoň pozdravit .....
To je fakt, to se má ....
A smích můj pokračuje.
"Tělo se mělo... Duše sklízí
úděsný nápor psychózy!
děsím se chvíle, která mizí
a současně té příchozí...
jsem nad dně; sám, v ataku schízy
jen v tílku - s krutým štítkem Easy..."
"Advent
Co samo nezhyne, to lidé povraždí...
sněhem se ubírám k vzrostlému smrku
balíček s provazem nesu si v podpaždí
vánoce na krku, vánoce z krku"
"Nedělám nic. Už přes měsíc...
akorát chlastám ještě víc
přičtu si k dobru na konto
že vůbec dělám aspoň to"
Tato sbírka a sobotní sněhová nadílka - mám již jen kousíček do deprese?
Ne!
To pouze žert a šok, ironie a provokace, narušení všednosti...
Zkrátka testament recese
A tak nezbývá, než otočit list. Ten poslední...
A tahle mě opravdu paralyzovala! Že by léčba šokem!?
Běž si ji umýt, a jdem na to, kotě
ať poznáš život... Život po životě
P.S. Opakování je prý matka moudrosti. V beletrii mi vadí hodně. V básnických sbírkách je toleruji. Kupodivu v této sbírce mi opakování nikterak nevadilo.
A číšník nejde...Počkám do půl
a sám si zajdu pro další
... vše nasvědčuje, že jsem doplul
jen vodu Bůh tu roznáší
...Sám v arše bláznů, jež je prázdná
choulím se v dešti pod kápí
sám na světě, sám v roli blázna
sám v lodi, jež se potápí
Tahle sbírka mě nenadchla zdaleka tolik, jako Nad jedním světem, básně mě tolik neoslovily, až na jednu, která tuto sbírku z mého pohledu vyloženě zachránila... (****)
Ne, žádný kámen, žádný vrchol strmé hory
jak dříve jsem se domýšlivě domníval...
sdílím svůj osud s nejnižšími tvory
ne Sisyfos, jen pouhopouhý hovnivál
EDIT (4.9. 2018): Po znovu přečtení radikálně přehodnocuji svůj názor na tuto sbírku. Je jiná, než Nad jedním světem, ale ne špatně jiná... Proto přehodnocuji své hodnocení. - výše uvedená báseň je nicméně z této sbírky stále mou oblíběnkyní...
"Svítá... A mně se tmí blednoucí obloha
ptáci už zpívají... Pro koho? Pro – boha!
Jitřenka-Denice chladem se mihotá
na prahu úsvitu, na sklonku života
Teď, když už nemám co, teprve teď bych pil
teprve teď bych žil! Navždy a ještě dýl!
Dobrou noc, Luno má, sbohem buď Denico...
teprve teď bych žil! Teď, když už není co"
Dekadence má vždycky své kouzlo...
V této sbírce je už jasně patrné, že jsou některé básně vynucené a vyumělkované do klasických depresivních perverzí. A poezie by se nutit neměla, takže mě kniha jako celek moc nepotěšila. Ale pořád se zde nachází spousta děl psaných s opravdovým procítěním, které jako by se od dob, kdy začal Krchovský psát, v ničem nezměnilo. Myslím, že každý ten rozdíl pozná, je ovšem na vás, jestli se vám jej chce hledat.
Co se jen Krchovský s poezií natrápil.
A přece bez ní žít taky nedokáže, takže musí mu přinášet i chvíle uspokojení, bez ní, bez poezie žít nedokáže.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Básně sebrané |
1998 | Básně |
1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
2004 | Nad jedním světem |
1997 | Leda s labutí |
Kniha Poslední list je v
Přečtených | 112x |
Čtenářské výzvě | 6x |
Doporučených | 4x |
Knihotéce | 27x |
Chystám se číst | 8x |
Chci si koupit | 7x |
dalších seznamech | 1x |