Jaroslav Hašek

Jaroslav Hašek - očima manželky- spisovatelky Jarmily Haškové (z povídek : Jeho žena).
Citace: " Stála docela blízko a dívala se, jak mu blýskají oči, jak se mu zardívají tváře, jak drží hlavu hrdě vzhůru a mluví.
Milovala ten hlas, který zvučel sálem, měkký, melodický, nadšený.
Mluvil o vzpouře myšlenky, o antickém otroctví, feudálním nevolnictví, otroctví hospodářském, o proklamaci práva práce, sociální revoluci.
Hltala jeho obraz i jeho hlas. Její srdce souhlasilo se vším, co řekl. Byl tak krásný, když nazval parlament sebrankou nul a když řekl to, co ho zbavilo místa, co ho přivedlo do vězení, byl skoro bohem.
Odvedli ho, zavřeli. Její tiché zbožnění se měnilo se v nešťastnou lásku.
Nenáviděla stát a zákony, které ji vzaly muže jehož milovala.
... Když vyšel na svobodu, chodili spolu.
Miloval její nadšené oči, které v obdivu, když mluvil o bídě lidu, nových ideách, prohnilé společnosti, formách agitace. Cítil, že našel ženu, která mu rozumí, která ho chápe - jedinou mezi ženami a říkal jí všecko to, co nemohl říkat jiným, co se bál jiným říkat , všecko čeho jiní nemohli pochopiti, co neměli trpělivost vyslechnouti.
... řekl, že je redaktorem v deníku, který bojuje za jeho ideály, za jeho snahy.
Přivinul ji k sobě a díval se jí do očí. "Zůstaneme už spolu, budeš mou ženou,. Budeme bojovat spolu oddáni láskou a myšlenkou."

Spolu s Borovským asi největší satirik našeho národa. Navíc, když napsal nezapomenutelnou a ojedinělou postavu dobrého vojáka Josefa Švejka. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války je asi nejpřekládanější českou knihou. Navíc fenomén Švejk, který začal až od filmů s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, při prvním vydání tu knihu kritika rozcupovala, trvá až dodnes a bude trvat ještě dlouhá léta.

Po Švejkovi sáhnu, když je mi hodně OUVEJ a vždycky je to lepší, než antidepresiva

Musím přiznat, že mně Hašek k srdci nikdy nijak moc nepřirostl. Některé jeho postřehy jsou dokonalé, žel jsou střídány mnoha spíše pubertálními nápady jak ze střední školy. A ty bývají často spíše trapné. Je znát, že mu často šlo o prvoplánový humor, a často z povídek nečiší ani tak dada, jako vypitý mozek. Pokud máte v rodině někdo alkoholika, víte, o čem je řeč.

Jeho humor miluji ten se lidi nemilovat nedá

Když mne trápí běh doby, smutek a lidská havrie, vždy mohu sáhnout po jeho DOBRÉM ŠVEJKOVY

Z Ripellinovy Magické Prahy, jako lákadlo ke studiu Haška a četbě Ripellina: „Na jaře 1911 před volbami do českého zemského sněmu založil Hašek s několika kumpány stranu mírného pokroku v mezích zákona. Sídlem nového hnutí se stala hospoda U Zvěřinů, které se také říkalo Kravín, ale straníci se scházeli i v jiných výčepech, neboť byli toho názoru, že „alkohol je mlékem politiky". Hořkosladký program hnutí vycházel z potměšilé zásady, že každý radikalismus je škodlivý a k rozkvětu společnosti se musí spět postupně a bez otřesů. V této stranické linii se obráží celé Haškovo poťouchlé tichošlápkovství, jeho hraná poslušnost.

Volební projevy svérázného hnutí byly aktrakcí pro pražské intelektuály a umělce. Začínaly v osm večer. Po sborovém zapění stranické hymny, složené Josefem Machem, začal řečnit Jaroslav Hašek, „největší spisovatel český", a hodiny a hodiny plácal a žvanil s tváří smrtelně vážnou o zhoubě alkoholismu, o ochraně zvířat, o ženském hnutí, o svatých a misionářích, o gurmánských pochoutkách. Proud šplechtů prošpikovával podvrženými citáty, výmysly, ohromujícími sliby, patetickými frázemi, parodiemi hesel a cílů jiných stran. Bez ohledu na pískání a výkřiky přítomných výřečný kandidát střídal své plesky s mocnými doušky piva a neochvějně trval na nutnosti zrušit poplatky na veřejných záchodcích a diškrece domovnicím při nočním otvírání domovních vrat, neboť s hausmajstry byl Hašek pořád na štíru. (...)

Ve druhé etapě svého života, po návratu ze Sovětského Ruska, vystupoval Hašek v kabaretu Červená sedma: namol opilý, špinavý, se zablácenými botami. Vrávoral a jazyk se mu pletl, když reprodukoval svou povídku Jak jsem se setkal s autorem svého nekrologu, což byla satirická odpověď na zlovolný útok básníka Jaroslava Kolmana-Cassia, který v článku Zrádce (1919) napsal, že „vyvrhel a komediant" zahynul ve víru revoluce. V lednu 1921 pronesl Hašek v Červené sedmě přednášku „o čínských a mongolských zvycích a oblékání". Dělal, že hledá ve slovníku (ve skutečnosti to byl jízdní řád) a s profesorskou vážností tvrdil, že mongolsky se řekne kůň čo, dva koně čočo a stádo koní čočočočočočočo. To už bylo čiré dada. V září téhož roku uspořádali v Praze Kurt Schwitters a Raoul Hausmann večer pod názvem Merz und Antidada.“

Hluboce tragická postava...


Po návratu do vlasti ze SSSR: „Průběhem pěti až šesti let svého pobytu v Rusku byl jsem několikráte zabit a usmrcen různými organizacemi a jedinci. Navrátiv se do vlasti shledal jsem, že jsem byl třikrát oběšen, dvakrát zastřelen a jednou rozčtvrcen divokými Kirgizy u jezírka Kale-Yšela. Konečně definitivně byl jsem probodnut v divoké hádce s opilými námořníky v jedné z oděských krčem. Toto se i mně zdá nejpravděpodobnějším.“

Haškův recept na Grog zpustlých námořníků: „Půl litru vody dej svařit s 2 – 3 zrny nového koření, 10 zrny hřebíčku, kousek skořice, citronové kůry a šťávu z celého citronu a přidej půl kila cukru. Po svaření přilej tři litry bílého vína a nech přejít varem. Pak přidej litr koňaku a znovu povař, ale dej pozor, aby to neuteklo!! Po postavení na stůl se sundá puklice a páry se zapálí a hned zas se nádoba přikreje. Tím slavnostní obřad vaření grogu končí. A kdo ti řekne, že tam máš dát vanilku, tak mu dej přes držku!“

(A kdo je osel, neuvědomí si, že své oblíbené citáty dal do zdejších Haškových Citátů už před pár lety a opakuje je tady.)