David Weber

Celá vydaná série za mnou, takže už asi nemá cenu hodnotit jednotlivé knihy. Souhrnem: autor zvládl ceněné umění změnit styl a kulisy, jakmile začínají být ohrané, takže udrží pozornost čtenáře. Zato nezvládl umění se nevykecávat ke každému politickému, s prominutím, prdu, což po víc jak deseti knihách několikastránkového nekonečného piklení působí neskutečně únavně. Mění se vlastně jen osoby, obsah je pořád stejný. Posledních asi pět knih jsem to prostě přeskakovala, protože to stejně nic nepřineslo a zdržovalo od děje.

Co je obrovským plusem? Hrdinové. Nejen hlavní hrdinka, které tak nějak neochotně promíjím její neskutečnou dokonalost, protože má "krízma", jak by řekl jiný knižní hrdina. Jsou to desítky vedlejších postav, kterým dává autor prostor, a které si zamilujete. Je tu sice dost výrazná dělící čára mezi kladnými a zápornými, ale pan Weber to opravdu umí hezky popsat.

Výrazným bonusem jsou knihy mimo sérii, tedy povídkové. Ty o Cachatovi místy převyšují samotnou sérii. Celkově musím, byť lokálně znuděná, volat nakonec: Víc! Chceme víc!

P.S. Pokud něco považuji za nepovedený vtip, je to postava revolucionáře se jménem Rob S. Pierre. Mám v knihách ráda jemné náznaky, ale tohle je spíš lenost něco vymýšlet nebo zakrývat.

Nechápu, proč řešíte komu je nebo není Honor podobná... nebo zda jsou bitvy okopírované od bitev plachetnic... mně je to jedno užívám si promakanost Honořina vesmíru i s jeho chybami, jelikož ani vesmír není dokonalý.... a nalejme si čistého vína kdo z nás by nechtěl Nimitze domů... :-)

adam0773 Postava Honor je přímo odvozena od Nelsona, ostatně původně tak měla i umřít při bitvě o Mantichoru. Stejně jako Nelson, jsou zde i další paralely. Například Republika Haven je Francie během revoluce, političtí přídelenci k jednotkám, politruci u rudé armády, ostatně i chování režimu k důstojníkům armády je velice podobné...

Abych se přiznal série o Honor trpí vážnými nedostatky které se odkrývají postupně. Držel jsem ji palce od začátku, ale každou bitvu ji něco odstřelí (oko, ruku...), pletichy a intriky jsou až trapně směšné a samosebou prostor který později dostanou šestiruké kočky (zvláště v povídkách), tak to už na mne bylo moc. Na druhou stranu jsem přečetl drtivou většinu knih o Honor. Největším lákadlem jsou však napínavé bitvy obrovských lodí.

Později jsem zjistil, že Weber díky gravitačních klínů, které umožňují lodím v jeho knihách pálit pouze bočními salvami, jako staré lodě "krade" bitvy starých kapitánů. Tomu odpovídá palba, výdrž lodě, absolutní zkáza která se rozpoutá když se lodě dostanou do těsné blízkosti a samosebou zranění Honor... jakoby přímo vypadla z popisů bitev v období Napoleonských válek (odmyslíme si Grasery a rakety, srovnáme styl přibližování k nepřátelské lodi, dálkové salvy a zničující karonády), zvláště ona zranění (oko, ruka) jsou dost podobné zraněním admirála Nelsona.

Orisi: Popravdě ani pořádně nevím. Ze svého bych řekl, že hodně záleží na úhlu pohledu. Když to srovnám se Simmonsem a s Ílionem, který je Space opera, tak bych se přiklonil k názoru, že je to military sci-fi. Ale zas když vezmu knihy Roberta Fabiana, tak bych řekl, že Weber píše Space opery. Ale nejspíše bych se přiklonil k nějakému kompromisu, přeci jen je v jeho knihách spíše politické pletichaření, ale zároveň se většinou odehrává na vesmírných lodích a vždy, v každé knize, snad kromě povídek, se najde nějaká bitva. Takže nejspíše skutečně něco mezi, dle mého názoru.

Weberově HH jsem nevěnoval pozornost až do léta 2012, kdy jsem ho potkal na FF a nadchla mě úžasně oddaná fanbase, desítky lidí v uniformách (jak již dnes vím, uniformách RMN). Dal jsem Honor šanci a nelituji: mistrně psaná militaristická scifi, živé charaktery, dechberoucí akce, silné emoce a nakonec je vše podtrženo drobnými detaily, které jsou možná právě to, co dělá tuhle sérii tak skvělou. A Weber? Usměvavý člověk, dobrý řečník a vypravěč.

Jeden z nejlepších autorů co znám, jeho knihy mi ukázali že čest ještě pořád žije.