Gilbert Keith Chesterton citáty

anglická, 1874 - 1936

Citáty (204)

Ó šmidli-fidli, pidli-fidli, pidli-fidli, pidli-fidli, dydli-mydli, pidli-mydli, pidli-mydli, búú! (pronesl Basil Grant, původně londýnský soudce, později předseda Klubu podivných živností)


Občanská myšlenka svobody je dát občanovi jistý okrsek svobody, vymezit mu pole působnosti, uvnitř něhož je králem. To je jediný způsob, jímž může pravda dojít ochrany před veřejným pronásledováním, a dobrý člověk přežít špatnou vládu.


Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti.


Opakování v přírodě nemusí být pouhým mechanismem. Může to být opakování úspěšné scény na divadle.


Optimista pokládá za dobré všecko kromě pesimisty a pesimista za špatné všecko kromě sebe.


Originalita je nedůležitá jen pro lidi, kteří žádnou nemají.


Osobní vlastnost není jen básnická figura pro něco neosobního, to spíš neosobní vyjádření je nešikovným výrazern něčeho daleko osobnějšího, než je běžné zobecnění. Bůh není symbolem dobra. Dobro je symbolem Boha.


Otázka, je-li každé náboženství stejně dobré, je jako otázka, zda jsou všichni závodní koně stejně dobří.


Pád člověka je jediné povzbudivé vysvětlení života. Svět není zlá past, do které jsme chyceni, cvět je dobrý, to jen my ho kazíme. Zlo je odsunuto do pozadí naší vůle a jenom vůle je může porazit. Každá jiná víra nezbytně odsuzuje člověka do žaláře osudu.


Pesimista tvrdí, že život je krátký a nikdo nemá šanci. Z náboženského hlediska život opravdu krátký je, ale šanci má každý, i když někdo jenom tu poslední.


Podle náboženství padlo lidské pokolení jednou a při pádu získalo poznání dobrého a zlého. Teď jsme padli po druhé a zůstalo nám jen poznání zlého.


Podstata všetkého panteizmu, evolucionizmu a moderného vesmírneho náboženstva je v tomto tvrdení: príroda je naša matka.


Pohádky jsou víc než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možné porazit.


Pokora je matkou obrů. Velké věci lze viděti pouze v údolí a jen malé věci z vrcholků.


Pokrok je matkou problémů.


Pokud se společnost chce jen bavit, tak ji brzy nebude bavit vůbec nic.


Polygamie znamená nedostatečná uskutečnění sexu; je to jako když někdo trhá z roztržitosti zároveň pět hrušek.


Pomyslíme-li na Boží dítě v prosinci, měli bychom si uvědomit, co to znamená. Ježíš nebyl letním sluncem úspěšných, ale ohněm nešťastníků v zimě.


Pošetilost mládí se stává hanbou, přetrvává-li do stáří.


Potřebujeme se dívat na svět tak, abychom měli současně pocit úžasu i pocit, že jsme vítaní.


Považuje-li někdo Vánoce jen za pokryteckou záminku konzumovat příliš mnoho jídla a pití, mýlí se, ale přinejmenším je v tom někde tato možnost ukryta. Řekne-li však G. B. Shaw, že Vánoce jsou spiknutím obchodníků, není to také pravda, ale je to, jako bychom řekli, že sexuální rozdíly byly vynalezeny proto, aby zlatníci mohli prodávat šperky.


Pravda má tu výhodu, že si člověk nemusí pamatovat, co řekl.


Protestantům kdysi vadil kněz jako prostředník mezi člověkem a Bohem. Ve skutečnosti mezi člověkem a Bohem překáží pouze hřích.


Přijmeme-li imanenci Boha, skončíme v introspekci a izolaci, v sociální lhostejnosti – zkrátka v Tibetu. Přijmeme-li transcendenci Boha, je výsledkem úžas, zvědavost, mravní a politická odvaha a spravedlivé rozhořčení Evropy. Ten, kdo tvrdí, že Bůh je v člověku, zůstává stále sám v sobě. Naopak ten, kdo je přesvědčen, že Bůh člověka přesahuje, přesahuje sám sebe.


Příliš mnoho kapitalismu neznamená příliš mnoho kapitalistů, ale příliš málo kapitalistů.


Přítelkyně má muže ráda, nechává ho však být, jakým je. Manželka svého muže miluje a stále se snaží z něho udělat někoho jiného.


Radost není v životě jen intermezzo, ale život sám je krátká epizoda v nekonečné radosti.


Radost, ta malá reklama pohanství, se stala velikým tajemstvím. ... Jeho patos byl přirozený, téměř nedbalý. Stoikové se pyšní, že dokážou potlačit slzy. On je neskrýval. Slavnostně vážní diplomaté a vládci velmocí potlačují svůj hněv. On tak nečinil. Shazoval nábytek z chrámových schodů a varoval před pekelným ohněm. A přece něco nedával najevo. Snad to byl ostych této zdrcující osobnosti. Cosi, co zahaloval náhlým mlčením nebo impulzivní osamělostí. Něco příliš velikého, aby nám to, když kráčel po zemi, mohl ukázat. Někdy mě napadá, že musel skrývat své veselí.


Reformace nebyla protest proti papežské moci, jak se všeobecně soudí. Byl to protest proti papežské bezmoci. Teprve absurdní zkušenost se třemi papeži vedla k absurdní představě tří nebo čtyř náboženství.


Rozumný člověk prý přijímá svět jako směs dobra a zla s přiměřenou dávkou spokojenosti a trpělivosti.