Gilbert Keith Chesterton

Chesterton nezaujme ani tak jako spisovatel - Příběhy Otce Browna sice obsahují zajímavé postřehy, díky nimž stojí za přečtení, ale z detektivního hlediska se těžko rovnají dílům jiných britských mistrů žánru. Totéž platí pro Anarchistu Čtvrtka - filozofické poselství je tu na úkor příběhu jako takového.
Právě ve filozofických polemikách a komentářích však Chesterton skutečně září. Nabízí v nich hloubku, vtip, dokáže v jednom řádku či odstavci vystihnout jádro problému, o němž jiní napsali stohy nic neříjajího balastu. Navíc má jedinečný styl - ačkoliv hluboko uvnitř uvažuje velmi rigorózně a logicky, vyjadřuje se jako básník, s hravostí. Jeden z autorů, jejichž četba skutečně dramaticky zvýší porozumění světu kolem sebe.

Zajímavé jsou jeho eseje. Jsou dlouhé, rozvláčné, až otravné, ale uvnitř je vždy skryt nějaký krátký odstaveček, který geniální zkratkou obsah toho všeho shrne.

Vzpomínám na jednu esej, v níž Chesterton rozebíral riziko tvorby politických koalic na základě povrchních kritérií (typu oba chceme zvýšit daně) a vysvětloval, proč jsou tak vratké... Jméno i přesný obsah eseje jsem už zapomněl, ale rozvláčná esej je geniálně shrnuta v jakémsi "podobenství o kočce", které zhruba říká toto:

Dva spolubydlící se mohou velmi snadno domluvit na tom, že si koupí kočku. Ale jestliže si ji jeden chce pořídit, protože má rád zvířata, zatímco druhý se těší na to, jak bude kočku sledovat, jak na zahradě brutálně vraždí ptáčky, jejich dobré vztahy nepřežijí o mnoho okamžik, kdy kočka vstoupí do dveří.

Chesterton je mistrem v paradoxech a nejlépe to ukazuje Ortodoxie či jeho životopisy Františka z Asisi či Tomáše Akvínského.

Zdá se, že pan Chesterton bude blahořečen: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18692