Gilbert Keith Chesterton

anglická, 1874 - 1936 statistiky

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (201)

Nepohodlí je pouze nedoceněné dobrodružství.


„Můžeme si rozmyslet, kam chceme dojít. Nemůžeme však nikdy změnit místo, odkud jsme vyšli.“


„Dekadentní společnost zaměstnává profesionály, aby za ní bojovali, aby ji bavili, aby se za ní smáli a tančili, a nakonec i aby ji vládli“


„Despocie je nejsnadnější ze všech vlád, zvláště pro ty, kteří vládnou“


„Žádná tyranie by nevznikla, kdyby lidé včas křičeli. Obranou před tyranií je vždycky obrana ještě před neexistující tyranií“


Voják z povolání získává stále větší moc tou měrou, jak většina lidí je krotká a bázlivá a přepjatě mírumilovná. ...Člověk vojenský nabývá civilní moci úměrně k tomu, jak civilista pozbývá vojenských ctností.


Podle náboženství padlo lidské pokolení jednou a při pádu získalo poznání dobrého a zlého. Teď jsme padli po druhé a zůstalo nám jen poznání zlého.


Moderní morálka naproti tomu může jen poukázat s naprostým přesvědčením na hrůzy, jež přináší porušení zákona; její jediná jistota je jistota zla. Může ukazovat jen na nedokonalost. Nemá dokonalosti, na niž by mohla ukázat.


Nikdy nebylo méně diskusí o povaze člověka jako dnes, kdy po prvé o ní může diskutovat každý člověk. Staré omezení znamenalo, že jen pravověrní smějí diskutovat o náboženství. Moderní svoboda znamená, že není nikomu dovoleno o něm diskutovat.


Slovo »herese« nejen že už neznamená nemít pravdu, nýbrž znamená prakticky pronikavost mysli a odvahu. Slovo »orthodoxie« nejen že už neznamená mít pravdu, nýbrž znamená prakticky být na omylu. To vše může znamenat jednu, a jen jednu věc. Znamená to, že lidé se méně starají o to, zdali mají filosoficky pravdu. Neboť je zřejmo, že než se někdo přizná k heresi, měl by se přiznat, že se pomátl.


Podstata všetkého panteizmu, evolucionizmu a moderného vesmírneho náboženstva je v tomto tvrdení: príroda je naša matka.


„Demokracie a vláda davu se vylučují, neboť demokracie je závislá na existenci občana. Dav je tisíc hlav, mezi nimiž se nenachází ani jediný občan.“


V každé obyčejné knize je někde ukryto pět nebo šest slov, kvůli kterým bylo ve skutečnosti napsáno všechno ostatní.


Jestliže je nemyslitelné, aby nemyslitelný Bůh stvořil všechno z ničeho, proč má být myslitelnější, že se všechno z ničeho samo změnilo na všechno?


Všechny nové myšlenky lze najít ve starých knihách. Budou tam na svém místě, v rovnováze a mnohdy popřeny nebo porovnány s mnohem lepšími myšlenkami. Že tam některé módní myšlenky dneška nejsou, neznamená, že je velcí myslitelé minulosti zanedbali, je to naopak důkazem, že je tak důkladně promysleli.


Přijmeme-li imanenci Boha, skončíme v introspekci a izolaci, v sociální lhostejnosti – zkrátka v Tibetu. Přijmeme-li transcendenci Boha, je výsledkem úžas, zvědavost, mravní a politická odvaha a spravedlivé rozhořčení Evropy. Ten, kdo tvrdí, že Bůh je v člověku, zůstává stále sám v sobě. Naopak ten, kdo je přesvědčen, že Bůh člověka přesahuje, přesahuje sám sebe.


Moderní představa, že je posvátnost totožná se soukromím, byla kupodivu neznámá v dobách, kdy posvátnost opravdu něco znamenala. Dějiny velkých duchovních hnutí popírají, že by kdy byla spiritualita věcí soukromou.


Kosmická filosofie nemůže být šita na míru jednomu člověku, kosmická filosofie musí být šita na míru kosmu. Člověk nemůže mít soukromé náboženství, tak jako nemůže vlastnit slunce a měsíc.


Každý člověk solidní náboženské tradice rozumí dvěma věcem – svobodě a poslušnosti. První znamená, že ví, kdo je, druhá, že ví, komu důvěřovat.


Všechny říše a impéria padly, protože byly založeny silnými muži na silných mužích. Jen jedna historická církev byla založena na slabosti, a proto je nezničitelná. Neboť řetěz nemůže být silnější než jeho nejslabší článek.


Radost, ta malá reklama pohanství, se stala velikým tajemstvím. ... Jeho patos byl přirozený, téměř nedbalý. Stoikové se pyšní, že dokážou potlačit slzy. On je neskrýval. Slavnostně vážní diplomaté a vládci velmocí potlačují svůj hněv. On tak nečinil. Shazoval nábytek z chrámových schodů a varoval před pekelným ohněm. A přece něco nedával najevo. Snad to byl ostych této zdrcující osobnosti. Cosi, co zahaloval náhlým mlčením nebo impulzivní osamělostí. Něco příliš velikého, aby nám to, když kráčel po zemi, mohl ukázat. Někdy mě napadá, že musel skrývat své veselí.


Velký člověk dobře ví, že není Bůh, a čím je větší, tím lépe si je toho vědom. Sokrates dobře vědel, že nic neví, a jenom blázen se domnívá, že je vševědoucí. Jenom hlupák mluví, jako by byl vševědoucí. Kristus ovšem byl vědoucí v jiném smyslu. Věděl totiž, že ví.


Jazyk evangelia je nadřazený, jako by se ten, jenž mluví, díval na celek z nadpřirozené výšky a viděl hlubší souvislosti.


Není pravda, že mytologie dosáhla výšin teologie. Není pravda, že myšlenka tak odvážná, jako je dvoudomá přirozenost Krista, vůbec někdy mohla problesknout hlavou tvůrce kentaurů nebo faunů – koncepce tak kolosální jako podvojná bytost, kterou je Zeus i Prométheus v jedné osobě.


Až přijde Asrael, aby odnesl naši duši do jasnějších končin, bude to nejspíš krásná a oslnivá zkušenost. Proměna, které říkáme smrt, bude stejná jako proměna, které říkáme láska. Přesto přese všechno je tragická. Zanechává za sebou truchlící, a nemůžeme proto zazlívat matce, které umírá dítě, že je pro ni tak těžké uvěřit, že kdesi v nepochopitelném neznámu se o ně někdo bude starat stejně dobře jako ona sama.


Křesťanské uspokojení je tak nečekané, protože dokonale naplňuje pradávný instinkt pro správnou polohu. Víra zasahuje člověka gigantickou radostí, která veškerý smutek odsouvá jako zanedbatelnou věc někam na okraj života. Klenba nad námi už není hluchá; mlčení už není krutým mlčením nekonečného a bezcílného vesmíru. Je to spíš dočasné a soucitné ticho nemocničního pokoje. Možná že nám je povolena jenom milosrdná komedie, protože zběsilá energie Božích sil by nás rozmetala. Slzy snášíme snadněji; lehkovážnost andělů by však byla nad naše síly.


Když Kristus v onom symbolickém okamžiku založil svou velkou společnost, nerozhodl se ani pro brilantního Pavla, ani pro mystika Jana, ale zvolil si vykrucovače, zbabělce a snoba.


Nekamenujte proroka! Není to ani rváč, ani buřič. Je to zhrzený milenec, jenž trpí neopětovanou láskou ke společnosti.


Dnes už to vypadá tak, že většina lidí bude slavit Vánoce jenom formálně jako něco, co už nelze ani vysvětlit. Budou slavit tajemný den vánoční se stromečkem a dárky snad tak dlouho, až se jednou probudí a zjistí – proč.


Považuje-li někdo Vánoce jen za pokryteckou záminku konzumovat příliš mnoho jídla a pití, mýlí se, ale přinejmenším je v tom někde tato možnost ukryta. Řekne-li však G. B. Shaw, že Vánoce jsou spiknutím obchodníků, není to také pravda, ale je to, jako bychom řekli, že sexuální rozdíly byly vynalezeny proto, aby zlatníci mohli prodávat šperky.


1 ...