Gilbert Keith Chesterton citáty

anglická, 1874 - 1936

Citáty (204)

Mezi okem a srdcem existuje cesta, která nevede přes rozum.


Miliony mladých žen křičí rozhořčeně: "Nenecháme si nic diktovat!" A pak se stanou stenotypistkami.


Mládí je příliš vážné a právě teď se příliš vážně věnuje frivolnosti.


Mluvit vážně znamená odpovídat na hloupé otázky.


Moderní antropologové, kteří si říkají agnostici, vůbec antropology nejsou. Nejsou totiž schopni vytvořit celistvou teorii člověka a přírody. Nejdříve začali tím, že ze svého bádání vyloučili, co považovali za velkou neznámou. Tohle nepochopení by bylo dost pochopitelné, protože konečný smysl všech věcí opravdu pochopit nemůžeme. Velmi rychle se však ukázalo, že těch neznámých jevů je podezřele mnoho a většinou takové, které bychom znát měli. Je přece nezbytné vědět, jestli má člověk zodpovědnost za své činy, nebo ne, jestli je jeho charakter dán, nebo ne, zdali se může změnit a jak, zdali je smrtelný, či nesmrtelný, odsouzen, anebo svobodný. Tohle potřebujeme vědět, ne proto, abychom rozuměli Bohu, ale abychom vůbec věděli, kdo je člověk. Věda o člověku opustila antropologii, stejně jako kdysi odešla od teologie.


Moderní člověk je vychován k porozumění cizích jazyků a k neporozumění cizinců.


Moderní morálka naproti tomu může jen poukázat s naprostým přesvědčením na hrůzy, jež přináší porušení zákona; její jediná jistota je jistota zla. Může ukazovat jen na nedokonalost. Nemá dokonalosti, na niž by mohla ukázat.


Moderní představa, že je posvátnost totožná se soukromím, byla kupodivu neznámá v dobách, kdy posvátnost opravdu něco znamenala. Dějiny velkých duchovních hnutí popírají, že by kdy byla spiritualita věcí soukromou.


Moderní svět není špatný; v některých věcech je moderní svět až příliš dobrý. Je plný zplanělých a promrhaných ctností.


Mučedník je člověk, kterému záleží na něčem mimo něj tolik, že nedbá o svůj život. Sebevrah je člověk, kterému záleží na čemkoli mimo něj tak málo, že už s tím nechce nic mít. Jeden chce, aby něco začalo, druhý, aby všechno skončilo.


Muž není nikdy tak sláb, jako když mu žena říká, jak je silný.


Myšlenka o prvotním hříchu je výsledkem duchovního přesvědčení a nemá nic společného s materiálním vznikem člověka. Lidé viděli, že je lidstvo podlé, protože sami cítili, že inklinují ke zlému. Jestliže má někdo výčitky svědomí, nechápu, proč se má najednou cítit dobrý, když mu někdo řekne, že jeho předci měli ocas. Je docela pravděpodobné, že ta prvotní čistota odpadla i s ocasem. Jediné, co o ní víme, je to, že nám schází. Všechny antropologické úvahy o vzniku člověka jsou jako stíny v porovnání s tak solidní záležitostí, jako je lidské vědomí hříchu. Je evidentní, že původní ráj člověka nalézt nelze; je však neméně evidentní, že důkazům o existenci hříchu se vyhnout také nelze.


Na počátku dvacátého století bylo tolik moudrých hlav, že by mezi nimi jablko nepropadlo. Mudrci se vyskytovali tak běžně, že o hlupáky byla krajní nouze, a jen co nějakého zvětřili, už se za ním táhla celá ulice a vážili si ho jako oka v hlavě a přidělili mu nějaký vysoký státní úřad. (Napoleon z Notting Hillu)


Náboženské záhady uspokojí mysl často mnohem víc než jejich lidská řešení.


Naši muži mají jenom běžné hříchy – víno, ženy, peníze. Vaši muži však mají hříchy ďáblů – pýchu a věčnou vzpouru.


Nazvěte svůj omyl zkušeností – jeho tíha bude hned o polovinu menší.


Neexistuje malá nenávist. Nenávist je vždycky nesmírná. Nenávist je vždy celá nenávist.


Nejnebezpečnější kacířství je takové, které má nejblíže k pravdě.


Nejsmutnější na představách dnešních studentů primitivních náboženství je to, čemu říkají antropomorfismus. Mají pocit, že si lidé v dávnověku představovali nevysvětlitelné přírodní jevy jako pololidské bytosti. Nejlepší léčbou na tuhle představu by byla osamělá procházka pustou noční cestou. Bude nám totiž jasné, že lidé si představovali něco pololidského v pozadí všech věcí nikoli proto, že to bylo přirozené, ale proto, že jim to připadalo nadpřirozené. Neděsí nás příroda, dokud vypadá jako příroda, ale teprve když začne vypadat cize, tak nějak jako my sami. Dokud vypadá strom jako strom, tak se nic neděje. Teprve když začne vypadat jako cizí člověk, tak se nám podlomí kolena. A když začne celý vesmír vypadat jako lidská bytost, padneme na tvář.


Nejvyšším znakem barbarství je oběť všeho stálého všemu dočasnému.


Nekamenujte proroka! Není to ani rváč, ani buřič. Je to zhrzený milenec, jenž trpí neopětovanou láskou ke společnosti.


Někteří nazývají svou nenávist vůči křesťanství láskou ke všem jiným náboženstvím.


Neměníme skutečnost, aby odpovídala ideálu. Měníme ideál - to je pohodlnější.


Nemyslíte, že tahle kritika Galilejského, totiž že byl omezen místem a dobou svého působení, neplatí spíše o jeho tehdejších místních kriticích?


Není pravda, že mytologie dosáhla výšin teologie. Není pravda, že myšlenka tak odvážná, jako je dvoudomá přirozenost Krista, vůbec někdy mohla problesknout hlavou tvůrce kentaurů nebo faunů – koncepce tak kolosální jako podvojná bytost, kterou je Zeus i Prométheus v jedné osobě.


Nepohodlí je pouze nedoceněné dobrodružství.


Neříkal jsem, že vstoupit do světa pohádek je vždycky zlé. Řekl jsem jen, že je to vždy nebezpečné.


Nešťastný muž, který nemůže snést svou ženu, kterou si zvolil ze všech žen na světě, nedodá si odvahy, aby se k ní vrátil a hleděl ji snést, ale dodá si odvahy a zvolí si ženu jinou, kterou možná, až přijde čas, zase odmítne jako nesnesitelnou. A ve všech těchto případech je důvod stejný - že je člověk nešťastný. Patrně je nešťastný, protože je abnormální, hlavní však je, že mu je dovoleno uvolnit všeobecné pouto, jež poutalo milióny jiných, normálních. Protože sám uvázl v doupěti, smí v něm hrabat jako králík a odkopávat celé okolí.


Nic není příliš absurdní v tomto světě netopýrů, žab a chobotnic.


Nikdy nebylo méně diskusí o povaze člověka jako dnes, kdy po prvé o ní může diskutovat každý člověk. Staré omezení znamenalo, že jen pravověrní smějí diskutovat o náboženství. Moderní svoboda znamená, že není nikomu dovoleno o něm diskutovat.