Gilbert Keith Chesterton citáty

anglická, 1874 - 1936

Citáty (204)

Rozumný pohan říká, že jsou lidé, kterým odpustit lze, a jiní, kterým nelze. Je to nátor rozumný, ale jaksi zředěný, a tudíž nedostatečný. Nezbývá tu místo pro čistou hrůzu z nespravedlnosti, která je okrasou nevinných. A nezbývá tu ani místo pro čirou laskavost, vůči lidem jako takovým, která je půvabem milosrdných.


Rozvodový spor není ve skutečnosti sporem o rozvod. Je to spor o opětovný sňatek.


Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Byl velký, protože ho milovali.


Říše pohádek není ničím jiným než slunným krajem zdravého rozumu.


Sám původní význam slova mučedník rozbíjí dnešní představu, že dobro a víra jsou soukromou záležitostí. Křesťanské mučednictví nebylo jen veřejnou demonstrací; byla to dokonce i propagace.


Slovo »herese« nejen že už neznamená nemít pravdu, nýbrž znamená prakticky pronikavost mysli a odvahu. Slovo »orthodoxie« nejen že už neznamená mít pravdu, nýbrž znamená prakticky být na omylu. To vše může znamenat jednu, a jen jednu věc. Znamená to, že lidé se méně starají o to, zdali mají filosoficky pravdu. Neboť je zřejmo, že než se někdo přizná k heresi, měl by se přiznat, že se pomátl.


Sociální pokrok bez mravního pokroku je barbarství, mravní pokrok bez sociálního pokroku je lež.


Stojí za povšimnutí, že když jedno z přikázání zakazuje bažit po nemovitosti souseda, předpokládá tím, že má každý člověk majetnická práva.


Svět je kouzlo, buď pravé, nebo falešné.


Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu.


Šílenec není člověk, který pozbyl rozumu. Šílenec je člověk, který pozbyl všechno kromě rozumu.


Teologie je jen rozumový prvek v náboženství, bez něhož by bylo náboženství jenom pocitem.


Teologie není nic jiného než logické myšlení aplikované na náboženství.


Tisíci průrvami stále proniká do naší mysli velmi nepřirozená buddhistická myšlenka jednoty. Jde o mlhavou spirituální představu, že by se mělo všechno spojit, tedy smísit dohromady, všechno má splynout v jakousi vyšší jednotu. Všechny řeky mají plynout do jedné řeky, asi tak jako by všechna zelenina měla skončit v jednom hrnci. Kluci a děvčata mají být stejní, náboženství sjednocena, evropské státy sloučeny, tak jako se zvířata ztrácejí v člověku a člověk v Bohu, protože jednota je ušlechtilá. Jednota sama v sobě ušlechtilá není! Láska je ušlechtilá a láska není žádné splynutí v jedno. Láska je živoucí pocit oddělení a odlišné totožnosti. Jen špatní básníci mluví o milencích, kteří mají společnou duši, jen mizerná náboženská poezie chce, aby se člověk rozplynul v Bohu. Když se Dante setká s Beatricí, pociťuje vzdálenost, a ne blízkost, a největší světci cítili v extázi svou přízemnost, a nikoli velikost. (Světci a milenci také někdy cítí touhu po splynutí, ovšem v jiné souvislosti a v jiném omezení.) Ve světě je všechno oddělené a tahle neuvěřitelná rozmanitost je důvodem ke chvále a je dobré, že je svět různorodý. Není nic dobrého na pouhém splynutí.


To nejvíc neuvěřitelné na zázracích je, že se stávají.


Tolerance – získat názor těch, kteří by se sami názor nabídnout neodvážili.


Tolerance je ctnost člověka, který nemá na věc žádný názor.


Tomáš Akvinský učil, že rozumu důvěřovat lze, Luther učil, že rozum je naprosto nedůvěryhodný.


Turista vidí co vidět chtěl.


Tvrdit, že náboženství nezávisí na nepatrných doktrinálních rozdílech, je jako tvrzení, že život nezávisí na nepatrných rozdílech v medicíně.


Učená slova nejsou těžká, těžká jsou prostá slova.


Učitel, který není dogmatik, je učitel, který neučí.


Umění je jako morálka. Obojí závisí na tom, kde je limit. (Paradoxy, aforismy a postřehy)


Umění spočívá v omezení. To nejkrásnější na obraze je vždy rám.


V celé lidské historii platí zvláštní zákon, že lidé mají neustále snahu podceňovat své okolí, podceňovat své štěstí, podceňovat sebe.


V jedné věci se mystik a filosof shodnou, oba považují duchovní skutečnost za důležitější než skutečnost materiální. Filosof se však domnívá, že je duchovní realita velice daleko za tou materiální, jako orientační bod na horizontu, zatímco mystik ji vidí nablízku, jako lupiče za křovím. Věda vždycky tvrdí, že jiný svět, pokud vůbec existuje, je příliš daleko, takže jej nevidíme. Náboženství říká, že je příliš blízko, abychom jej mohli dobře vidět.


V každé obyčejné knize je někde ukryto pět nebo šest slov, kvůli kterým bylo ve skutečnosti napsáno všechno ostatní.


V míře, jakou připouští náboženství založené na pokoře, jsem na svou víru hrdý. Zvláště na tu její část, kterou odpůrci považují za pouhé pověry. Zotročen mrtvými doktrínami, libuji si v okovech zastaralé dogmatiky, protože vím, že jenom víra kacířů je dávno mrtvá, zatímco rozumné doktríny mají tak dlouhý život, že mohou být považovány za zastaralé.


V okamžiku, kdy naděje přestane být rozumná, začne být užitečná.


Vážnost je bezbožná. Každé falešné náboženství je smrtelně vážné.