Friedrich Nietzsche citáty

německá, 1844 - 1900

Citáty (225)

Je krásné spolu mlčet, krásnější spolu se smát.


Je lepší nevědět nic, než vědět napůl mnoho věcí.


Je pravda, že v lásce je vždy trocha bláznovství; ale v bláznovství je pokaždé také špetka rozumu.“


Je těžké žít s lidmi, je totiž tak těžké mlčet. A zvláště pro toho, kdo rád mluví.


Jeden je vždycky v neprávu, ale se dvěma už začíná pravda. Jeden nemůže sám sebe dokázat, ale dva už nelze vyvrátit.“


Jeden musí za nesmrtelnost draze platit, jiný musí zemřít několikrát a přitom být stále na živu.


Jen ten, kdo je mořem, smí si troufati, že pojme do sebe špinavý proud a sám se nezkalí.


Již nezdvihej ruky proti nim! Je jich bezpočtu, a tvým údělem není být oháňkou na mouchy.


Jsou dny, kdy mě navštěvuje pocit černější než nejčernější melancholie - opovržení lidmi.


Každé pohlaví má o lásce své vlastní předsudky.


Každý druh mistrovství se na zemi draze platí a možná se tu platí příliš draze všechno; člověk je mužem svého oboru za cenu, že je i obětí svého oboru.“


Každý má právě tolik ješitnosti, kolik mu chybí rozumu.“


Každý, kdo někdy stavěl nové nebe, nalezl k tomu moc nejprve ve vlastním pekle.


Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.


Kdo dosáhne svého ideálu, ten jej právě tím překročí.


Kdo má proč žít, snese i každé jak.


Kdo má proč žít, unese téměř každé jak.


Kdo ví proč, dokáže jakékoli jak.


Kdo ví proč, dokáže jakékoli jak.“


Kdo viděl rozbouřené moře a rozbouřenou ženu, vždycky spíše litoval manžela než námořníky.“


Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom nestal nestvůrou. A hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe.


Kdyby manželé spolu nežili, bylo by více šťastných manželství.“


Kdysi jste byli opice, a nyní je člověk opice - více než kterákoli opice.


Když dlouho hledíš do propasti, propast pohlédne do tebe,


Když je hlava hloupá, pracovitostí se nedá mnoho vynutit.


Když se zbavujete svých démonů, dejte si pozor, abyste se nezbavovali toho nejlepšího, co máte.


Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než začal stavět.


Když zamilovaný odhalí, že jeho láska je opětována, měl by vlastně nad milovanou bytostí vystřízlivět. 'Jakže? Ona je tak skromná, že miluje dokonce tebe? Nebo tak hloupá? Nebo- nebo-.'


Koho nenaučíte létati, toho mi naučte - aby rychleji padal.


Křesťanské rozhodnutí shledat svět ošklivým a špatným učinilo svět ošklivým a špatným.“