Václav Bělohradský

česká, 1944

Populární knihy

/ všech 21 knih

Nové komentáře u autorových knih

Čas pléthokracie: Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně Čas pléthokracie: Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně

V úvodu bych chtěl zdůraznit, že Václava Bělohradského (dále VB) považuji za nejinspirativnějšího současného českého filozofa, kterého podrobně sleduji v podstatě od mých mládeneckých let, kdy jsem se začal zajímat o veřejné dění, politiku, filozofii a další s tím spojené disciplíny. VB je pro mě posledním velkým českým filozofem sokratovského typu, tedy člověkem hlubokého myšlení a současně angažovaného žití. Jaký to rozdíl oproti úzkoprofilovým akademickým filozofům, které většinově (a nutno říci oprávněně) ani neznáme. Pro mě je jeho největší přínos to, za co ho mnozí kritizují, nebojí se v určité chvíli postavit na něčí stranu, ale současně se nikdy nestát integrální součástí dané konkrétní strany (názorové, politické). Dokáže nacházet pozitivní body politických směrů, ideologií, momentálních politických formací, ale současně v nich již vidí i jejich nedostatky či nástrahy. Nikoho nezatracuje, každého se snaží pochopit. Dělá to, co dnešní společnost nálepek, příkopů a nenávisti již nedokáže. Poslouchá. Samotná kniha dle mého skvěle analyzuje naší současnou situaci. Rozpad veřejného prostoru jako základu demokracie, protože základu názorotvorby, je klíčovou instancí dnešních krizí. Názorové konsenzy postavené kolem klasických politických směru se rozpadají a tlejí do nepopsatelného humusu, ze kterého vyrůstá jednak nový neliberální pravicový populismus a na druhé straně stále autoritativnější liberální technokratismus. V této toxické válce pak umírá demokracie jako taková, umírá schopnost naslouchat, schopnost argumentovat, schopnost vytvářet legitimitu ospravedlňující legalitu. VB se snaží z této toxické války uniknout, bohužel dle mého poněkud naivně, do pléthokracie. Zjednodušeně je to představa, že rozpadu klasické politiky celku již nelze zabránit, a tak místo stranické politiky budeme dělat aktivistickou, nahodilou politiku „konkrétních problémů“. Místo hledání celkových řešení se budeme nahodile sdružovat k řešení konkrétních politických (většinou ale pouze technických a lokálních) problémů. Tato politika, navazující na Havla, se může jevit ve světle současných problémů jako do určité míry logická, ale je stejně naivní jako ta Havlova. Co říci na závěr. VB opět svým složitým, ale krásným jazykem přesně a originálně pojmenovává svět, ve kterém žijeme. Zatímco ve Společnosti nevolnosti, ale tato analýze směřovala k nějakému konkrétnímu politickému vyjádření, směřuje Čas pléthokracie spíše do naivních představ o lokálním aktivismu a planetární politice bios. Cítím z toho určitou rezignovanost, kterou můžete lépe pochopit z úplného závěru rozhovoru v DEEP TALKS č. 158 na youtube kanálu „Petr Ludwig / Konec prokrastinace“.... celý text
Thrawn89


Čas pléthokracie: Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně Čas pléthokracie: Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně

Člověk musí být zvyklý na styl Václava Bělohradského. Ten, kdo by se prostřednictvím této knihy s autorem setkal poprvé, může být odrazen, ale vše je o zvyku. Některá témata i informace se u něj opakují (zdá se mi na některých místech takřka totéž, co Společnost nevolnosti), ale opakování je matka moudrosti. Myslím, že nejdůležitější je, že Bělohradský přináší do diskuze velmi závažná témata. Můžete souhlasit, nemusíte, každopádně nelze popírat, že jeho postřehy bývají velmi zajímavé, jindy možná trochu banální... Vážím si nicméně každé knihy na toto téma, proto hodnotím plným počtem hvězdiček...... celý text
Petr772


Společnost nevolnosti Společnost nevolnosti

Český filozof polemizuje o tom, jak vypadá dnešní společnost. Nevidí ji pozitivně, ale velmi výstižně až poeticky dokáže vystihnout její jisté parametry. Velmi zajímavé a těžké čtení.... celý text
janka2000



Společnost nevolnosti Společnost nevolnosti

Přestože jsem měla (a mám) V. Bělohradského spojeného s Právem, které není Rudé jen názvem, ale jinak zůstalo stejně komunistické, jako za starých časů (či snad ještě víc), knihu jsem otevřela. Chtěla jsem si knihu poslechnout, aby mi pomohla pochopit "co na tom socializmu a komunizmu ti lidi vidí". Nejsem socialista, nejsem komunista a kniha mě zcela přesvědčila o tom, že jimi nikdy nebudu. Přesto musím říci, že V. Bělohradský je inteligentní člověk, s jehož eseji se dobře polemizuje a které mě nutily přemýšlet a zdůvodňovat si a hledat, jak co vidím já a v čem s ním nesouhlasím a proč. V první čtvrtině knihy jsem byla překvapena, jak hluboce mě některé jeho pohledy zasáhly a jak moc s některými jeho myšlenkami souzním. Do reality mě ale navrátily zbylé tři čtvrtiny knihy, se kterými prostě souhlasit nemohu a ač nutí k zamyšlení a hledání toho, proč to mám já jinak, jsou prostě v některých částech přiliš demagogické a příliš zahleděné do svých myšlenek "zlého západu". Jedna myšlenka za všechny: "Nemůžeme srovnávat komunizmus a nacizmus. Nacizmus je zlo, kdežto komunizmus je odložené dobro." Myšlenka děsivá v její upřímné prostotě a nepotřebě něco víc zdůvodňovat a vysvětlovat. Prostě nacizmus je zlo, kdežto komunizmus dobro. Tečka. Basta. Konec... Hmm, jsem vděčná za to, že v tom předlistopadovém "dobru" nežiji, jsem vděčná za to, že to "dobro", co likvidovalo kulaky, soukromé vlastnictví, institut rodiny či třeba ty, co s ním nesouhlasili, jako politické vězně a MUKLy, tu už není. Tož tak.... celý text
Sitting-Bull


Kyber a eko Kyber a eko

Trochu zklamáni. Dle anotace jsem se těšil na knihu kombinující zdánlivě odlišené - kyber(punk) a eco(nomy/logy). Kniha má cca 200 stránek a z toho 50 stránek je poznámkový aparát. Celkem je 5 autorů, ale první Manfred Spitzer zaujal skoro 50 stránek, tj 1/3 knihy. Popisuje to co od autora čekáte - radikální změna chování lidí kvůli technologiím. Na toto téma napsal už dvě knihy. Na zbytek autorů zbyde 100 stránek, z nichž nejzajímavější je asi Martin Leskovjan, který ani není na obalu knihy.... celý text
codeas