• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Tomáš Pasák

Emil Hácha (1938-1945)

„Přiznám se, že jsem měl Háchu zařazeného do škatulky "kolaborant", hodně mě překvapilo, jak jsem se mýlil. Minimálně do nástupu Heydricha se jemu a lidem kolem něj (takřka z celého politického spektra) podařilo opravdu výrazně zpomalit germanizaci. Jeho práci do té doby chválil i Beneš, s kterým byl v kontaktu, občas Háchovi vytknul, že některá prohlášení jdou Němcům až moc na ruku. Důvodem ale bylo, že díky takovým prohlášením Němci propustili například 150 českých vysokoškolských studentů z koncentračních táborů. Vše se změnilo po nástupu Heydricha, zatýkání, soudy, popravy, Hácha přišel o lidi, kteří značně formovali jeho názory a dá se říci, že Heydrich Háchu velmi rychle zlomil (tam se už jeho působení nedá příliš kladně hodnotit, Beneš po něm chtěl, aby on i vláda odstoupili, což bohužel neudělali). Od roku 1943 již nebyl Hácha reálně schopen funkci prezidenta vykonávat (zdravotní důvody), ale Němci ho odmítli vyměnit, využívali ho jako loutku, kterou zaštítili svoje jednání. Autor Háchu nehodnotí, popisuje, jak se rozhodoval a co ho k tomu vedlo. Využity jsou i zprávy z novin, různá prohlášení, memoranda, vzpomínky jeho spolupracovníků, ale i třeba nejbližších přátel. Je tam snaha čerpat z co nejvíce zdrojů. Občas nechá zaznít hodnocení z úst lidí, kteří se s Háchou setkali. Celkově bych dal 90 %.“... celý text
— xulij01

---

Pod ochranou říše

„Skvěle napsaný pohled na protektorátní politiku.“
— Robodlak

---

JUDr. Emil Hácha (1938-1945)

„Neskutečně čtivá kniha. Neskutečně smutný osud člověka, který svůj národ neopustil ani v nejtěžších chvílích. Pro mě je Dr. Emil Hácha hrdina.“
— Lucek

---

---

Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945

„Autor zemřel v roce 1995, knihu vydala v roce 1999 jeho žena. Autor by dílu vybavil dalšími poznatky, zkorigoval. Knihu jsem si půjčil v knihovně a někdo se osmělil a tužkou dost korektur udělal. Já nejsem žádný historik, jen laik. I tak mě některé informace zarazili, protože z jiných zdrojů jsou jinak prezentovány (např. původně sudetoněmečtí němci chtěli připojit k Rakousku a ne hned k Německu – zdroj: Respekt speciál), samozřejmě nejsem ochoten si ověřit, co z toho je pravdivější. A pak občasné možné chyby, překlepy, např. v roce, který z kontextu nedává smysl. Od začátku mám dojem, že autor zjevně se kromě fašismu zabývá komunismem, na dnešní dobu ho obhajuje, vyzdvihuje – těžko říct, jestli je to vliv doby, ve které žil, vliv toho, že části vycházeli v komunismu, aby vůbec vyšli a nestihli se opravit. Přese všechno kniha má co říct, přibližuje danou dobu, částečně se dá číst jako román, kde se postavy mění. Mně přiblížila tehdejší dobu, téměř 100 let starou, ještě víc než jiné zdroje. Byla to víc násilná doba i v meziválečném období. Dovedu si představit, že v rámci volení menšího zla, lidé volili raději fašisty než komunisty. Je stejně zajímavé, že fašismus i komunismus byl tehdy občas zakazován, nicméně do dnešní doby zůstal víceméně jen zákaz fašismu. Je to tím, že fašismus se dřív dostal k moci a protože to byla dřívější doba, byl násilnější? Kdyby pořadí bylo opačné, byl by kvůli době u moci násilnější komunismus a nyní bychom měli zakázaný komunismus a ne fašismus? Možná. Nicméně v Rusku byl u moci komunismus nejdříve, koncentrační tábory nacismus okopíroval z Ruska, možná proto taky se dostal k moci, protože tehdejší lidi tušili, že nechtějí to, co bylo tehdy v Rusku. Dějiny píšou vítězové. Naše prameny jsou ovlivněny tím, že krátce po druhé světové válce byli u moci komunisté. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. V každém případě jsem si poupravil své zjednodušené znalosti na celkem složitý, komplexní obrázek. Odstranil rovnítko mezi fašistou a příklonem k Německu (do roku 1939 čeští fašisté spíše nesnášeli Němce). Získal méně černobílou představu o koloborantech a jejich typech. Hranice mezi „snažit se přežít“ a napomáháním režimu byla velmi tenká, hrdinů byli plné hřbitovy, doslova. I příklon k celoněmecké říši, když si odmyslíme výrazně vyšší násilnost tehdejší doby, jak moc se liší od příklonu k NATO či EU? Je zajímavé, že když odstraníme to nemoderní a to příliš násilné na dnešní dobu, tak vlastně víceméně dostaneme podobný program, jaké mají některé politické strany.“... celý text
— vladku

---

V boji a zajetí

„Knížku jsem si našel v knihobudce, bylo zjevné, že ji nikdy nikdo nečetl. Mám-li ji nějak hodnotit, jsem taky na rozpacích. Řekl bych, že knížka je určená opravdu jen velkým zájemcům o osudy Aloise Eliáše. Je složena ze tří částí. První z nich jsou vzpomínky Eliášovy starší sestřenice, začínají jeho narozením a končí odchodem na frontu v roce 1914. Tato část mi přišla z knihy nejzajímavější. Druhá část, zdaleka nejrozsáhlejší, je tvořena přepisem Eliášova válečného deníku. Protože padl do zajetí hned druhý den na frontě, je prakticky tvořena jen popisem pobytu v ruském zajetí. Četl jsem více podobných záznamů, a i když se samozřejmě liší s ohledem na specifické podmínky jednotlivých lágrů, bývají si dost podobné. Život v zajetí plyne v ponuré nudě, vojáci se starají o to, jak si přilepšit, chodí do práce, nebo se jí snaží vyhnout... Výjimku v této literatuře tvoří snad jen záznamy ze srbského zajetí, ty připomínají spíš vzpomínky na vyhlazovací tábor. Vysokoškolsky vzdělaný Eliáš se samozřejmě dovede dobře vyjadřovat a nedělá gramatické chyby, také časté konflikty mezi zajatci spíš jen naznačuje, ale stejně je to nuda a k dovršení všeho deník končí v půlce roku 1916 a to nejzajímavější, tedy doba v ruských legiích a hlavně doba ve francouzských legiích a nasazení na západní frontě, v něm úplně chybějí. Poslední část knihy tvoří krátký Eliášův životopis od Tomáše Pasáka, ale z něj se člověk nedozví o moc víc, než třeba z české Wikipedie. Kniha samozřejmě význam má už v tom, že do ní autor přepsal historické materiály, ale čtivé a zábavné to moc není. Knížka poputuje zpátky do knihobudky.“... celý text
— Forestwalker