V boji a zajetí

10.10.2022

Knížku jsem si našel v knihobudce, bylo zjevné, že ji nikdy nikdo nečetl. Mám-li ji nějak hodnotit, jsem taky na rozpacích. Řekl bych, že knížka je určená opravdu jen velkým zájemcům o osudy Aloise Eliáše. Je složena ze tří částí. První z nich jsou vzpomínky Eliášovy starší sestřenice, začínají jeho narozením a končí odchodem na frontu v roce 1914. Tato část mi přišla z knihy nejzajímavější.
Druhá část, zdaleka nejrozsáhlejší, je tvořena přepisem Eliášova válečného deníku. Protože padl do zajetí hned druhý den na frontě, je prakticky tvořena jen popisem pobytu v ruském zajetí. Četl jsem více podobných záznamů, a i když se samozřejmě liší s ohledem na specifické podmínky jednotlivých lágrů, bývají si dost podobné. Život v zajetí plyne v ponuré nudě, vojáci se starají o to, jak si přilepšit, chodí do práce, nebo se jí snaží vyhnout... Výjimku v této literatuře tvoří snad jen záznamy ze srbského zajetí, ty připomínají spíš vzpomínky na vyhlazovací tábor. Vysokoškolsky vzdělaný Eliáš se samozřejmě dovede dobře vyjadřovat a nedělá gramatické chyby, také časté konflikty mezi zajatci spíš jen naznačuje, ale stejně je to nuda a k dovršení všeho deník končí v půlce roku 1916 a to nejzajímavější, tedy doba v ruských legiích a hlavně doba ve francouzských legiích a nasazení na západní frontě, v něm úplně chybějí.
Poslední část knihy tvoří krátký Eliášův životopis od Tomáše Pasáka, ale z něj se člověk nedozví o moc víc, než třeba z české Wikipedie.
Kniha samozřejmě význam má už v tom, že do ní autor přepsal historické materiály, ale čtivé a zábavné to moc není. Knížka poputuje zpátky do knihobudky.