Petr Hájek

česká, 1951

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 17 knih
Sebedestrukce Západu
Sebedestrukce Západu
Smrt ve věži - Manuál k přežití katastrofy
Smrt ve věži - Manuál k přežití katastrofy
Úder – 10 týdnů, které otřásly světem očima konspiračního teoretika
Úder – 10 týdnů, které otřásly světem očima konspiračního teoretika
Předběžný portrét
Předběžný portrét

Nové komentáře u autorových knih

Sebedestrukce Západu Sebedestrukce Západu

„Podobné publikace kupodivu zůstávají stranou mediálního zájmu a zdá se, že je čtou pouze fanoušci. Leč i jejich čas jednou přijde.“
— Hobo

Předběžný portrét Předběžný portrét

„Bolek Polívka jak ho známe a máme rádi.“
— niknikita

Úder – 10 týdnů, které otřásly světem očima konspiračního teoretika Úder – 10 týdnů, které otřásly světem očima konspiračního teoretika

„Tak iba zopár, nie príliš súvislých, postrehov a zamyslení: 220-stranový galimatiáš, v ktorom sa dozvedáme, že okrem P. Hájka nemôžeme veriť nikomu, ale naozaj nikomu. No, leda ak tým, ktorí tvrdia to isté, čo on (ale tí to predsa majú od neho, to je jasné). Aj tí, ktorí robia zdanlivo dobré veci (dobrú politiku), sú vlastne iba bábkami (ak nie rovno spolupracovníkmi) jednej z dvoch skupín (R+R) bojujúcich o ovládnutie tohto sveta. A tie sú zlé obe, pretože bojujú o tú istú vec, a pod Satanovou zástavou, iba rôznymi cestami (Zlý to zichruje). Mocibažní spiklenci sú však napokon len obyčajní hochštapleri, pretože vždy nejakou cestou všetko o svojich najtajnejších plánoch vykrámia do éteru už vopred (napr. taký Bill Gates je priam ukážkový pako). Ale aj bez toho im Petr Hájek vidí až do hrncov (tí satanáši si neustrážia ani vlastnú kuchyňu!). Všetci konšpirační teoretici sú len úbohí slepí amatéri to P. Hájek je ťažký profesionál! II. vatikánsky koncil bol pripravený slobodomurármi, ktorí ovládli Katolícku cirkev. Z toho možno odvodiť, na ktorejže strane boli Ján XXIII. a jeho nasledovníci. Na ktorého oného potom bolo treba odpratávať (a to takým mierumilovným a komplikovaným spôsobom) Benedikta XVI. a inštalovať Františka I. (fuj ho, toho marxistického jezuitu alebo jezuitského marxistu no to už je asi jedno)? To iba ako príklad (ako jedna z bezpočtu vynárajúcich sa otázok aspoň tých jednoduchších). Všetko to, ba aj viac, P. H. naisto vie tým si istý som! nám však nepovie! Veď načo nejakú Pravdu vysvetľovať, keď stačí prosto konštatovať. Ale budiž dobre takto, pretože kniha strán tisíce mala by, keby autor mal za každým myšlienkovým kotrmelcom svojím vysvetľovať nám neznalým, že sa o žiadny kotrmelec (nepovediac salto) nejedná, lež o čistú to, priezračnú, logiku tu ide. Že my, ľudia (či bohatí alebo chudobní, vzdelaní alebo nevzdelaní, atď.), nie sme žiadni extra dobráci (...sím, ja som, pravdaže, výnimka!), že nás moc korumpuje, že máme radi spiknutia (či už ich vytvárame, alebo odhaľujeme), že sme neustále vystavovaní snahám manipulovať nami, že... to predsa nie je nič nové. My veriaci tiež veríme, že sa tu odohráva boj Dobrého a Zlého (v tomto svete, v každom z nás, aj v priestore presahujúcom fyzický vesmír). Ale načo k tomu vytvárať, a to za každú cenu, nejakú rozsiahlu konšpiračnú teóriu? K záveru knihy sa v Katarzii konečne dostáva k metafyzickému presahu (či skôr k podstate?) svojich úvah a vyjadruje... No, nebudem prezrádzať (ale rada očistiť zbrane a zásobiť sa muníciou s ním nekorešponduje). Napokon sa asi jediným svetlým momentom celej knihy ukázala byť židovská anekdota na jej samom konci. Na vylepšenie hodnotenia to však nestačí. Pri spätnom pohľade vidím, ako moje hodnotenia autorových diel idú rokmi strmo dole. Stávam sa ja slepím, alebo sa jeho myseľ prepadá k hlbinám šialenstva (ako to bolo napr. u Nietzscheho)? Myslím, že pre veriaceho človeka kresťana (pretože aj ním P. H. je) je každopádne lepšie snažiť sa o každodenný život vo viere, než sa silou-mocou brodiť záludnými močiarmi konšpiračných teórií a nechávať sa viesť bludičkami. Súc nasiaknutý atmosférou textu tejto knihy, ktorý je plný nevraživého sarkazmu, útočnosti, prepiateho velikášstva, prenášam ju do svojho komentára, z ktorého mi vychádza podobný zmätočný zlepenec.“... celý text
— Garik

Úder – 10 týdnů, které otřásly světem očima konspiračního teoretika Úder – 10 týdnů, které otřásly světem očima konspiračního teoretika

„Téhle knize podráží nohy hned několik skutečností: 1) prošlá záruční lhůta - psát detailně o věcech, které se staly před rokem, když v mezičase se zase mnohé v dění kolem koronaviru posunulo dál... No expozice není prostě úplně nejaktuálnější. 2) marketingové vsuvky propagující PROTIPROUD - vkládat do knihy články rok staré v celém původním znění je také mírně řečeno dost neaktuální - brala bych citace, brala bych odkaz na web, ale kopírovat celé články vyšlé v rozmezí dní (aneb zopakujme si březen 2020)? 3) politické vsuvky - protrumpovské, probabišovské (několikrát zmíněno, že AB se taky tak trochu veze v protiproudu, protože svým konáním mocným, tahajícím za nitky do dění před rokem "hodil vidle" - spíš než protiproud bych to nazvala samostatný proud ve stylu padni komu padni, hlavně ať se mi zvedají preference - takže vlastně stejný zájem jako naše slavná opozice, aneb plují spolu, jen každý na své vlnce)... Ale samozřejmě je tu i spousta věcí, se kterými souhlasím. Jen mi asi nesedlo zpracování. Samotnou by mě zajímalo, jak to bude vypadat zase za rok... Tady se zrovna s autorem celkem shoduji - blázinec nekončí, v antické tragédii zvané Covid-19 se stále plácáme v úvodním dějství...“... celý text
— Chytuš

Reportáž psaná na obrátce – svět viděný z protiproudu Reportáž psaná na obrátce – svět viděný z protiproudu

„Z mého pohledu zbytečná kniha, spíše jen autorova exhibice, která za přečtení nestála.“
— jprst

Přejít na knížky autora