jprst komentáře u knih

Tak tohle dílko jsem si mohl odpustit, ale to se holt někdy stane, že se při výběru knihy netrefím. Dočetl jsem to na sílu, nemám totiž ve zvyku nechávat knihy nedočtené. Takže slabší průměr, který má do dobré detektivky dosti daleko.

Asi jsem nepochopil ten správný záměr, který vedl autorku k napsání této knihy, proto nemohu než plně souhlasit s předchozím komentářem /Kortez/.

Zajímavá zápletka, ale příběh sám se vleče jak líná voda, zbytečné odbočky, spousta zbytečné vaty, napětí téměř žádné, zato nudy nadbytek. Podle mého názoru umí autorka výrazně lepší příběhy,

Po vyslechnutí nedávného rozhovoru s paní Vašáryovou na ČRo Radiožurnál jsem nabyl dojem, že tato jinak dobrá herečka patří mezi osoby, na které sedí označení ''jája'', tedy osoby, které jsou přesvědčené o své vyjímečnosti, moudrosti a nezpochybnitelnosti svých názorů. A kniha rozhovorů, můj dojem jen potvrdila, ale jako ''propagační'' tiskovina této osoby docela ujde díky podílu Petra Šabaty.

Paní Pekarová Adamová je pověstná především tím, že v jejích vyjádřeních často slova výrazně předběhnou její myšlenky. Tady to naštěstí zachraňovala spoluautorka, nicméně žádné překvapení se nekonalo, takže alespoň půl hvězdy za snahu.

To se vezme krutý a bezohledný ruský oligarcha, k tomu se přimíchá několik více či méně poctivých irských a anglických trenérů dostihových koní, na doplnění se použije několik postav pochybného charakteru - čím zápornější, tím lepší. Na vylepšení poslouží postava vědce zabývajícího se, samozřejmě neúspěšně, genetikou, vše se pak zaleje hořkosladkým vývarem z červené knihovny, důkladně se to promíchá a dokoření patřičným happyendem. A je hotovo, ale má to jednu velkou vadu - je to děsná slátanina.

Po přečtení jsem nabyl dojmu, že pokud by autor výrazně omezil nebo dokonce vynechal mystično a nadpřirozeno, příběh by byl pro mne ''stravitelnější''. Další autorovy knihy spíše vynechám.

Zase jsem se jednou nechal nalákat obálkou a anotací, za ''odměnu'' jsem dostal příběh psychopatického texaského rangera. Děj zpočátku čtivého příběhu postupně ztrácí na tempu, až dospěje k dosti předvídatelnému konci. Ale jedna otázka přece jen zůstane: Kde se toulala spravedlnost...

Nedávný objev v mém oblíbeném antikvariátu, tuto vzpomínku na četbu z dětství jsem tam přece nemohl nechat. Teď jen co na to vnoučata, první reakce zatím dobré.

Slušný průměr, ale na druhou stranu nic světoborného, co by mne lákalo pustit se hned do dalšího pokračování, takže snad za čas...

Tak tohle se autorovi hrubě nepovedlo. Časové období totiž nabízelo výrazně lepší prostor, který ale zůstal nevyužitý. Jednotlivé epizody děje jen jakoby kloužou po povrchu událostí a román rozmělňují do spousty spíše zbytečného balastu. Podobné je to i s hlavními postavami, s propracováním jejich charakteristik se autor také příliš netrápil, Takže většina z nich jsou jakési jednostranně placaté figurky. A celkový pocit - ztráta času.

To, že jsem tento ''skvost'' nalezl v nádražní knihobudce, mne příliš neudivilo. I pohled z okna jedoucího vlaku byl totiž poutavější než tato kniha.

Nechal jsem se nalákat jménem autorky a zkusil jsem první knihu této série, ale žádný trhák to nebyl, spíše lehký podprůměr, dočetl jsem spíše silou vůle, nerad totiž odkládám knihy nedočtené. Ale další knihu této série si zatím odpustím.

Tak jsem zase jednou sáhnul vedle, první moje přečtená kniha od této autorky a hned zklamání. Za mne zbytečná ztráta času,

Přiznávám, že mé povědomí o mobilních či počítačových hrách je asi takové, jako měla jedna z postav příběhu - detektiv kapitán Brázda, proto mi chvíli trvalo, než jsem se do děje zabral. Pak to ale dostalo spád a napětí a už se kniha nedala odložit. A korunu tomu dal překvapivý epilog.

Podle hodnocení jsem očekával slušný průměrný román z prostředí Krušných hor. A dostal jsem silně přeslazenou limonádu v podobě červené knihovny a tak šupajdila zpátky do knihobudky, odkud má šanci najít čtenáře, kterému se bude líbit. Já jsem to tentokrát nebyl.

Jednoduchý, ale poměrně čtivý příběh, který potvrzuje pravdivost českého přísloví: Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. A ačkoliv se údajně nejedná o příběh s autobiografickými prvky, je patrné, že se autor v tomto prostředí dobře vyzná a pravděpodobně se v něm cítí jako ryba ve vodě.

Rozhodně zajímavý a stále palčivý námět, ale dost pohřbený zpracováním do podoby, která spíše připomíná poněkud vylepšenou učebnici dějepisu. Celý příběh klouže pouze po povrchu, charaktery a jednání většiny postav mi rovněž připadaly málo propracované. Dvě hvězdy za příběh a jednu za snahu autora, ale zkrátka tohle mne prostě nezaujalo.

Nemám ve zvyku zatratit tvorbu autora po přečtení jediné knihy, šlo o Rozhlasového vraha a tak jsem zkusil ještě jednu, která měla výrazně lepší hodnocení. Ale ani tohle nebyl žádný trhák, dočetl jsem to spíše jen '' na sílu'', takže doporučuji této knize se spíše vyhnout.

Půl hvězdy za autorovu snahu, ale jinak jde o slátaninu, i když se tomuto slovu ve vztahu k hodnocení knih snažím vyhýbat, u této knihy je naprosto výstižné. Sice jsem dočetl, ale šlo o naprostou ztrátu času.