Nová kniha Martina Vopěnky
Pražský golem, rabi Löw a moje židovská duše
Legendární magický příběh odehrávající se v kulisách rudolfinské Prahy dostává v podání spisovatele Martina Vopěnky a ilustrátorky Renáty Fučíkové další rozměr.... detail knihy
Související novinky
Kniha Azraelova, Paraziti a další knižní novinky (42. týden)
V aktuálním týdnu od 13. do 19. října se můžete opět těšit na velké množství novinek. Do článku jsme tentokrát připravil... celý text
Populární knihy
/ všech 31 knih
Nové komentáře u knih Martina Vopěnky
„Židovská Praha mě vždy baví. Vyprávění o této kultuře doprovozeno ilustracemi paní Fučíkové byla jasná volba, toto chci mít v knihovně!“
— boticelli
„Pražský golem, rabi Löw a moje židovská duše je osobní a vizuálně silná kniha, která propojuje esej, rodinnou vzpomínku a kulturní reflexi. Martin Vopěnka v ní přirozeně spojuje vlastní příběh s dějinami židovství, pražskými legendami a českou kulturní pamětí. Vrací se ke svým kořenům, k rodičům i k odkazu rabína Jehudy Löwa a době Rudolfa II., kdy se v Praze potkávala mystika s rodící se vědou. Nejde však jen o historii – příběh golema tu funguje jako nadčasové varování před mocí bez odpovědnosti a soucitu.
Text doprovázejí ilustrace Renáty Fučíkové, které s knihou tvoří velmi vyvážený celek a citlivě podtrhují její atmosféru. Výsledkem je kniha, která připomíná význam židovské tradice, paměti a vzdělání a ukazuje, že minulost má i dnes co říct. Nenápadně, s respektem a lidskostí.“... celý text
— Monokl77
„Naprosto jsem netušil, co jdu číst (pro změnu to nebyla moje chyba, knihu jsem dostal zcela nečekaně k narozeninám), nikterak jsem se tomu ale nebránil, protože tematika judaismu je pro mne mimořádně fascinující až magická.
Tahle kniha ne. Není ani fascinující ani magická, je to vůbec s těží kniha. Spíše bychom hovořili o zkniřněné galerii. To samo o sobě nemusí být problém. Vyobrazení jsou celkem pěkná a obsahují velké množství židovského symbolismu, jakkoliv bychom mohli vést debatu na téma jeho koherence a vzájemné souvislosti, které by nás posunulo takřka na hranici debaty o smysluplnosti. To ale nechme stranou, formálně se stále má jednat o knihu a její dominantou je text psaný.
A to není dobré. V celku text působí jako zcela nesmysluplně a nahodile poskládaná série (pseudo)faktoidů o autorově životě, židovské tradici, historii, životě rabiho Löwa a mystice. Jednotlivé texty na sebe prostě nenavazují a v podstatě nabourávají koncepci knihy jako souvislého sdělení. Jakkoliv to může někomu připadnou jako sympatické rozjímání, mě to připadá spíše jako nekoncepční blábolení. Tolik forma.
Pak je tu obsah, potěš mě libovolná celestiální entita. Historizující pasáže mívají s historií jen pramálo společného (pobavil jsem se vrchovatě u dobré duše Přemysla Otakara II., jehož ochrana židovské komunity historicky vzato neměla intenci etickou ale ekonomickou, jakkoliv ji i eticky lze považovat za dobrou. Obecně dějiny židovství jsou tu podány optikou poněkud ideologickou v tradici povzneseného utrpení, která je jistě dějinně opodstatněná a pochopitelná, racionální přístup Arendtové je mi však nesrovnatelně bližší. Dějinné postavy jsou tu přitom podávány stejně primitizovaně, jako samotné židovství. Intimní střípky z života a mládí autorova pak čpí narcisismem (který, mimochodem, nemá navzdory běžné předsudečné představě nic společného s židovstvím (viz třeba Weyrův podiv nad Kelsenem a dalšími jeho židovskými kolegy, kteří byli geniální, trpěli však spíše jakýmsi (absurdním!) pocitem poníženosti), jedná se výhradně o osobnostní ustrojení autorovo. Nejhorší jsou ale pasáže mystické a náboženské, které jsou jen jakousi představou o hlubinném rozvažováním nad podstatou bytí, které je typické pro judaistickou tradici. Přitom se pokouším nebýt na tuto textovou dominantu příliš naježený, neboť je jakési zjednodušení nutné při rozsahu díla. Otázka pak je, v jaké míře je smysluplný rozsah díla.
Nejodpudivějším shledávám zakončení knihy. Autor se z čista jasna přesouvá na pozici politického komentáře. Proti jeho obsahu já v podstatě ničeho nemám (vyhrazuji si zde ovšem právo nevyjádřit se k Izraelsko-Palestinskému konfliktu, kterému nemohu rozumět), podání je ovšem strašlivé. Metafora s glemem je naprosto neadekvátní. Autor pomíjí (jím samotným zmíněnou) eticko-náboženskou komponentu příběhu a redukuje jej výhradně na jeho fyzický projev v metafoře, která je hloupá (neb sám Iron Dome nemá kapacitu být destruktivní silou, jedná se o úzce vymezený obranný systém, který nemá kapacitu k ničemu jinému a autor tak zde zaměňuje defensivní systém s celistvostí násilného konfliktu) a reduktivní.
A mimochodem, autor se pokoušel zakončit moudře s doplněním židovské moudrosti. Nevědomě přitom cituje Korán, což je mi osobně sice sympatické (liberální (halíkovskou) koncepci náboženství jako platformy setkávání se považuji za mimořádně milou), ledasco to ale vypovídá o autorovi a důkladnosti práce na této knize. Já si to tu tedy také odcituji, v českém překladu Ivana Hrbka. Súra 5:32: „...aby ten kdo zabije jednoho člověka ... byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován jako by oživil lidstvo veškeré.““... celý text
— Set123
„Legenda o Golemovi je tu podána značně pokřiveně. Pokud Vás zajímá skutečný vývoj toho, jak bylo (až v 19. století, ne sto let po smrti, jak mylně tvrdí kniha) Maharalovi přiřknuto stvoření golema, doporučuji knihu "Cesta života : Rabi Jehuda Leva ben Becalel", editor Alexandr Putík, Academia, Židovské muzeum v Praze, 2009.“... celý text
— Sisssi
„Letošní výběr z knih v rámci Velkého knižního čtvrtku byl pro mě oříšek. Nakonec jsem ale ráda, že jsem sáhla po knize Pražský golem, rabi Löw a moje židovská duše. A tímto bych i chtěla poděkovat @kosmas.cz za její zaslání.
Upřímně jsem přemýšlela, jak tuto recenzi pojmout. Nějak mě nenapadají slova, jak bych knížku správně vystihla. Jediné co bych Vám mohla říct, že určitě, jestli budete mít příležitost si ji přečíst tak neváhejte. Příběh je, jak sama anotace uvádí, magický, zasazený v rudolfinské Praze. Ilustrace jsou v knize nepopsatelně nádherné a člověk se na ně může dívat i delší dobu a pokaždé tam najde nějaký detail, co mu napoprvé unikl.
Určitě je to zajímavý a krátký příběh, který věřím, že ve čtenářích probudí zájem o další vzdělání v oblastech, které nabízí.“... celý text
— monikasbookclub
Knihy Martina Vopěnky
Štítky z knih
partnerské vztahy novely deníky cestopisné příběhy putování Rumunsko hory a pohoří české pohádky vesmír tajemno
Vopěnka je 17x v oblíbených.
Osobní web autora