Jiří Holý

česká, 1953

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 18 knih
Poetika české meziválečné literatury
Poetika české meziválečné literatury
Cizí i blízcí - Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století
Cizí i blízcí - Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století
Šoa v české literatuře a v kulturní paměti
Šoa v české literatuře a v kulturní paměti
Kritické úvahy o západní literární teorii
Kritické úvahy o západní literární teorii

Nové komentáře u autorových knih

Česká literatura od počátků k dnešku Česká literatura od počátků k dnešku

„Moc dobrá cihla. V porovnání se středoškolskými učebnicemi (přestože náročností i rozsahem středoškolskou úroveň určitě přesahuje), ve kterých se repetitivně opakují informace jako "studoval práva na Karlově univerzitě, ale studium nedokončil" nebo "zemřel na tuberkulózu", se mi toto dílo jeví jako klenot. Obzvlášť výborné jsou pasáže o historickém a kulturním kontextu – s trochou nadsázky by kniha obstála i jako učebnice dějepisu. Popis stylu je prokládán příklady, tu a tam se mihne nějaká fotografie, v případě starší literatury i zmínky vlivu na následující díla. Pár výtek: Slabší mi přijde kapitola o literatuře 19. století – tam je teď biografických údajů až příliš, stejně tak líčení děje občas zabere víc prostoru než nějaké charakteristické prvky. S archaizujícím "všecky" se smířit dokážu, co už překousávám hůře, je někdy nadměrný počet citací; třeba u takového Březiny téměř chybí nějaká charakteristika jeho (zásadních) děl, převažují citace vyrvané z básní. Občas mi přišlo, že by nějaké dílo mohlo dostat více prostoru než prostou zmínku (Morový sloup u Seiferta), naopak u některých (dle mého) nezásadních děl je toho až až. Tu a tam jsem narazil na nějakou nepřesnost v rejstřík, což je trochu škoda, přece jenom to není první vydání. Co je naopak velmi parádní: U nejstarší literatury není nic zjednodušováno a probírají se poměrně podrobně i veškeré spekulace a domněnky. Okrajovým a "svérázným" autorům je ponechán poměrně solidní prostor; přestože bych si toho o surrealismu přečetl rád ještě více, není například působení Nezvala a Effenbergera dáno stranou. A to je dobře.“... celý text
— lubtich

Práce a básnivost Práce a básnivost

„Holého monografie o Vančurově díle je koncipována jako "estetický projekt světa" a jeho proměny v průběhu autorova života; stojí za přečtení“
— los

Poetika české meziválečné literatury Poetika české meziválečné literatury

„sice už starší, ale výborně připravená kolektivní monografie o proměnách žánrů balada - básnický cestopis - pásmo - utopie - groteska - scénář - sebereflexivní román - kalendářní cyklus - dramatizace - psychologický román - baladická próza - sociální román - poéma“... celý text
— los

Česká literatura od počátků k dnešku Česká literatura od počátků k dnešku

„Četla jsem ji na koleji před státnicema celý večery. Byla zamýšlená jako středoškolská, ale na běžnýho středoškoláka je to přece jen trochu moc informací. Oceňuju přehlednou strukturu i dobový dagerotypie a fotky, dodnes ji mám v knihovně a věřím, že pro osvěžení nějaký kapitoly český literatury ještě využiju.“... celý text
— Margherita_N

Rozpad židovského života Rozpad židovského života

„Následující citace a popisky jsou převzaty z publikace "Rozpad židovského života" (Academia, 2016), která popisuje úděl Židů a emigrantů z pohraničí během druhé republiky. Mnohé citace jsou neveselou vzpomínkou na českou malost a jak rychle se uměla zorientovat ve vypjatém nacionalismu. Rovněž poukazuj i na ty, co si v této době dokázali udržet zdravý rozum. . . . . . . . „Z dopuštění dějin nastane u nás rozmach nacionalismu, vlastenectví, které bude mizernou imitací nacionalismu německého a italského, i španělského Francova. Budou se snažiti dát nám nejhroznější cizotu ve jménu češství a nebudou to cizinci, nýbrž právě ti nejryčnější vlastenci, kdo nám bude rváti jazyky z úst. Co by mohlo být v této nešťastné zemi brutálnější než útlak německý? - Český, přece!“ Josef Čapek „Psáno do mraků“ s. 167-168 . . . . . . . Zdaleka ne všichni si ovšem uvědomovali, že osud německých Židů předznamenává osud Židů českých. Žádné iluze se v tomto ohledu nedělal Ladislav Karel Feierabend (...) „Z duše jsem litoval českých židů, kteří splynuli s národem, a mezi nimiž jsem měl mnoho dobrých přátel. Věděl jsem předem, že budou vystaveni různým protivenstvím a že je plně neuhájíme. Bylo nutno počítat s tím, že židé budou muset zmizet z veřejných míst a že se pod tlakem z Berlína nevyhneme protižidovským zákonům.“ Ladislav Karel Feierabend „Ve vládách druhé republiky“ s. 65 . . . . . . . Informace o protižidovských opatřeních přijímaných v Rumunsku byly využívány také jako podnět k obecnějšímu zamyšlení, na jehož základě přičítaly katolické kruhy židovskému etniku zodpovědnost za poválečný rozklad morálky a společenského pořádku: „Liberalismus a kapitalismus způsobily hluboký rozvrat v evropské společnosti, k tomu je pak třeba nutno zároveň připojit, že na tom mají velký podíl Židé, kteří jsou jejich hlavními nositeli (...) Židé stojí na bojišti těch, kdo usilují o rozvrat jejich základů, které ve své hloubce a tvářnosti jsou základy křesťanskými.“ Obnova Leden 1938 . . . . . . . Rekace katolicky orientovaného spisovatele Václava Renče (1911-1973) v Národní obnově z října 1938: „...takový je náš poměr k Židům, nevede nás k nim nenávist, abychom jim odpírali chleba, ale vede nás láska k našim domovům, k našim předkům i potomkům, abychom jim odpírali práv, která jim nepřísluší (...) pro nás je samozřejmé, že se nemusíme uchylovat k ideologiím jakýmkoli, tedy ani k antisemitismu, abychom rázně a bez rozpaků vyčistili svůj hospodářský a národnostní život od elementů židovských a odkázali je jako hosty, a to hosty nikterak milé a vítané, do zvláštních hostinských pokojů.“ . . . . . . . Karel Čapek připomněl v listopadu 1938 neobyčejnou frekvenci pojmů „obroda“, „očista“ a „čistka“ v dobovém tisku. „Najdete ta slova ve většině novin. Národ se musí obrodit. Náš život potřebuje mravní obrody. Musí se provést očista našeho veřejného života, očista té nebo oné instituce, očista toho nebo onoho úřadu. Nebo dokonce se má tuhle nebo tamhle provádět čistka, kteréžto sovětské slovíčko kupodivu lehce vyklouzne z krku zrovna těm lidem, kterým pomalu i slovo svoboda, demokracie nebo humanita čpí povážlivým bolševictvím. (...) Člověk by si z toho málem odnesl dojem, že předtím, než na nás dopadla ta přetěžká rána, nebylo u nás nic než kal a špína, že v těch dvaceti létech naší šťastnější minulosti se nedělalo nic než ostuda a packářství –. Tedy s tímhle pomalu. Náš národ snad nepotřebuje a nebude takhle poplivávat sebe sama, své dosavadní dílo, všecko, co dělal, več věřil a na čem byl účasten téměř do včerejška.“ . . . . . . . Oldřich Blažek pobouřeně odmítl stanovisko lékařské komory, která se „brání“ velkému počtu židovských lékařů a chce jejich počet omezit: „Nesvědčilo by o národní velikosti – velikosti mravní i myšlenkové – kdybychom z tzv. Otázky židovské činili náhradu za řešení problémů opravdu základních. Kdo u nás už nic nedovedl vymyslet, přijal antisemitismus jako jediný zpravidla recept nápravy.“ O. Blažek „Poznámky na okraj dní“ s. 77 (Index 10, 1938, č. 7) . . . . . . . Antonín Matěj Píša uveřejnil v Právu lidu úvahu o kulturní periferii a komentoval tažení proti Klubu českých a německých divadelních pracovníků, jehož členy byli i herci židovského původu. 13.10.1938 se v Národním divadle konala obnovená premiéra Prodané nevěsty. Vedení divadla se rozhodlo, že režiséra Hanuše Theina *, který měl židovské předky, nebude uvádět na plakátech. A. M. Píša napsal: "Umělec, jenž už režíroval i to představení Smetanovy hry, které sklízelo úspěch doma (také na stránkách Venkova!) i v cizině, muž, jenž vždy byl českým umělcem a jehož otec byl znám jako národní pracovník, je nyní předmětem odporu i odboje jen proto, že se narodil židem.(..) Nezbytně se nad tím vnucuje otázka: má národ, jenž byl nespravedlivě tištěn, sám sebe ponižovat tím, že dychtivě bude napodobit nectnosti svých utiskovatelů, že se sám dobrovolně bude glajchšaltovat?“ *Hanuš Thein (1904-1974) operní pěvec, režisér a hudební pedagog. V roce 1928 absolvoval sólový zpěv na pražské konzervatoři a získal angažmá v Národním divadle, od roku 1932 zde byl i režisérem. V lednu 1945 byl transportován do Terezína, kde se zapojil do kulturních aktivit. Po válce se vrátil do Národního divadla (režisér, pěvec). . . . . . . . Radikální Mladá národní jednota, která vznikla jako mládežnická organizace vládnoucí Strany národní jednoty, vypracovala „ideový řád“ otištěný v prosinci 1938 ve Večeru, kde se mimo jiné požaduje přísná segregace Židů a Čechů: „Židé budou vyloučeni ze státní služby a z vlivu na výchovu národa. Rozsah jejich účast“... celý text
— RichardMekka

Přejít na knížky autora