Paolo Sorrentino

Populární knihy

Všichni mají pravdu

Tony Pagoda a jeho přátelé

Mládí

Nepodstatné záležitosti

Nové komentáře u autorových knih

Mládí

„Mládí od Paola Sorrentina je snad jediný případ, kdy jsem viděla film dříve než četla knihu. Film je více než uspokojivý a kniha jakbysmet. Příběh je to spíše o stáří než o mládí a tak mě napadá, zda si ho vůbec mohou mladí lidé plně vychutnat. Takových drobností, jemných skrytých vtipů a narážek, které se týkají právě stárnutí, tam je spousta a mladý člověk je třeba ani nezaregistruje. Jde o několik dní v alpském luxusním hotelu, kde se setkávají slavný hudební skladatel, režisér, nejmenovaný jihoamerický vysloužilý fotbalista (my ho jmenovat můžeme, je to Maradona), herečka za zenitem a několik mladých lidí k tomu. Lidské soužení a marnost života jsou tu podané s laskavým humorem a dojetí je dojemné přesně tak akorát, aby nevznikl sladkobolný kýč. Sorrentino zkrátka umí.“... celý text
— Tyet

Tony Pagoda a jeho přátelé

„Tohle je pro mě zatím nejlepší Sorrentino na papíře. V těch povídkách jsou téměř esenciálně přítomny odlesky a ozvuky jeho nejlepších filmů, jako jsou Velká nádhera, Mládí, Oni a Silvio a Boží ruka. Doporučuji.“... celý text
— puml

Všichni mají pravdu

„Poslechnuto jako audiokniha na CRo. Skvele nacteni pridalo knize na zabavnosti, intenzite a hutnosti. Moc me to bavilo, i kdyz to byla misty velka smrst a nekorektnost.“
— jalious

Všichni mají pravdu

„Příliš mnoho myšlenek a slov. Taková pavučina, do které je snadné se chytit, ale není vůbec snadné se v ní zorientovat a dostat se z ní ven. Hluboké úvahy jsou tu obalené balastem slovního průjmu, květnatých přirovnání a prachobyčejného machrování hlavního hrdiny s neutuchající chutí užít si život s každým myslitelným požitkem (s něčím takovým jsem randila v pubertě, takže už mě to nemůže ani ohromit ani znechutit). Přiznávám, že Sorrentina jako scénáristu a režiséra neznám. A jako spisovatele? Inu... I když většinou mám ráda lidi, kteří jsou schopní vytvářet košaté nejen myšlenkové konstrukce, ale dokonce je i dávat do smysluplných rozvitých vět, tato kniha mě donutila se zalíbením žasnout nad prostou krásou vět holých. Aha... takže jsem to vlastně mohla shrnout velmi stručně - ukecaný, ale dobrý.“... celý text
— Praevka

Všichni mají pravdu

„"Světská sláva na hajzlu vysedává." Absolutní schizofrenie. To je pocit, který mě provázel na cestě popového zpěváka Tony Pagody, Taliána, který životem tančí krokem zfetovaného, vulgárního medvěda, s lehkostí srdce neapolského zpívajícího seladona, a s duší protaženou desítkami ženských rozkroků. Cholerik, romantik i pragmatik se siláckým až neurvalým chováním. I když ne vždy. No bezva. Co teda může čtenář obohatit? Jenže Sorrentino současně vložil do hlavy Tonyho hluboké a pregnantně zaznamenané existenciální myšlenky ať se týkají sexuálních obsesí panice nebo stárnoucího chlapa v dobrovolném exilu - a slova, jimiž by se mohl pyšnit nejeden intelektuál. "Buď život, nebo život." Tony s nadsázkou a nečekanou moudrostí popisuje a glosuje (svůj) život, vypouští metafory jak jarové bubliny a čtenáře vtahuje do hloubky životních prožitků, okolního světa a života ubíhajícího kolem něj. Já prostě nevycházela u údivu z té nesourodé osobnostní směsice, současně jsem se musela smát Sorrentinově humoru, i když místy poněkud nadsazoval (děs a hrůza, když jdu temnou chodbou do neosvětlené místnosti, kam údajně vnikl papoušek, mě jaksi neobklopila, na rozdíl od Tonyho). Kdybych sama kdysi nepotkala siláckého, k tomu romantického a přitom opravdu moc chytrého kluka, Sorrentinovi bych jednoduše neuvěřila. Takhle si mě omotal kolem prstu jako se úchyty liány obtočí kolem stromu, aniž jej zadusí. Prvotina? Nejspíš ano. Dokonalost? Nepochybně. Politicky nekorektní Tony mi bude vážně chybět. "Živí se mršinou vleklých sporů." (rozuměj ženu)“... celý text
— Rihatama

Přejít na knížky autora