petrarka72
komentáře u knih
Michal Prokop: Ztráty a návraty
Michal Bystrov
Jedním slovem zážitek. Dějiny bigbítu kombinované s dějinami Česka/ Československa a těmi osobními Michala Prokopa. Setkání s osobností, která mě fascinuje spoustu let. Vynikající autor a interpret. A člověk - pevný, neuhýbající, respektuhodným způsobem (sebe)kritický. Atmosféra šedesátek a sedmdesátek je přesná, množství informací o hudební scéně zahlcující (v dobrém), lom v polovině života, který ho vrhl do politiky, byl šťastný, ale díky za to, že se vrátil k muzice! Byla jsem v Lokti, když oprášil Město Er - a bylo to neuvěřitelné.
Oběšencův vrch
Veronika Černucká
Slušná práce. Naordinovala jsem si jako náplast na Smrkovou Tišinu, která se fakt nedala číst, a jsem spokojená. Začít sérii dvanáctým dílem asi není nejlepší nápad, ale v tomto případě to nevadí. Kletba, mrtvé vrány, temná tajemství, sabaty a jejich následky, mazaná soukromá detektivka Tara a neschopný inspektor, případ, jehož řešení je kupodivu střízlivé jak suchý únor.
Guláš pro Masaryka
Milena Štráfeldová
Pěkná práce. Příběhy malých lidí ve velkých dějinách od bitvy u Hradce Králové (1866) po soud s Miladou Horákovou. Koláž/ guláš informací, kabaretních výstupů, dramatickych scén, dopisů, novinových článků a hlavně životů kuchařky Anny, vojáčka Leopolda, sestry Hermíny, doktora Pittermanna, šikovné Poldinky, kavárníka Vojtěcha, pilné Běly, vidoucí Pavlínky a mnoha dalších. A taky Prahy, Vyškova, Židlochovic... S osobními komentáři autorky/ zapisovatelky, s odstupem a přemýšlením nad "pravdami" toho téměř sta let. Je to takové popové čtení- díky za ně.
Novinářem v Číně 2: Nezešílet!
Tomáš Etzler
Je to jízda. V mnohém lepší než první část - propojení s jednotlivými reportážemi přes QR kódy je skvělý nápad, přitvrzení při zveřejňování a komentářích (nejen) čínských skutečností odpovídající hnusné realitě, zároveň vhled do postupného skluzu autora do (pochopitelné) deprese. Četla jsem po fázích, najednou to nezvládnete. Ale proklatě to stojí za to.
Vězeňské zdi kdyby promluvily
Richard Wurmbrand
Zážitek speciálního typu. Pan Wurmbrand je fascinující osobnost sám o sobě, se všemi hříchy, které na sebe prozrazuje, se slabostmi, s nimiž se smiřuje, s darem výmluvnosti, jíž využívá - a se vším bláznovstvím/ šílenstvím/ nepochopitelností, jež připisuje sobě i Bohu. Pro mne byla kniha zdrojem mnoha "aha" reakcí. Kdybych byla věřící, chtěla bych být luteránkou - i když doufám, že v jisté fázi mého duchovního vývoje by to bylo jedno. Takto se "jen" kochám množstvím podnětů - a obdivuji autora za sílu mravní i duchovní v situaci, která musela být šílená...
Bludy v hlavě: Úzkosti, pochybnosti a jiní spolubydlící
Alfonso Casas
Prolistujete za necelou půlhodinu - a budete mít na dlouho o čem přemýšlet. Třeba o tom, která z Alfonsových obludek je nejpodobnější těm vašim... Kouzelné.
Děda
Jan Novák
Rodinná historie vyprávěná v době kolektivizace vesnice, dětství jako veliké dobrodružství, svérázný děda a jeho lidský boj s blbostí. Zážitek.
MacBeth – Velekrál skotský 1040–1057
Peter Berresford Ellis
Čtivé a informačně výživné. Skotsko 11. století bylo v mnohém neuvěřitelně moderní. A představu MacBetha hrajícího na harfu nebo pěstujícího irskou verzi fotbalu hned tak z hlavy nedostanu...
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Velmi dobré čtení, ve svém žánru nadprůměr. Mix hororu a thrilleru s výborně rozehranou zápletkou a neotřelým rozuzlením. Kéž bych uměla kreslit aspoň jako Teddy... :-)
Kruh
Dave Eggers
(SPOILER) Jak se z okouzlujícího nemluvněte stane Velký bratr. Společnost Circle, čerpající z nekonečné lidské touhy po pozornosti, pracuje na totální světové... transparentnosti (pro začátek). "Tajemství jsou lži. Sdílení každý ocení. Soukromí je krádež." A strhující není ani tak příběh (zpráva, jak jedna nanynka cestou po kariérním žebříčku získala zdánlivou moc, ale ztratila všechny vztahy, sebereflexi a soudnost, je vlastně klišé - a metoda vařené žáby také), ale podrobná znalost nástrojů, které reálně existují a čekají, až je někdo propojí popsaným způsobem. A rovněž promyšlenost argumentace. Zkuste třeba v rámci cvičení odporovat Baileymu před koncem první části - nebo přesně pojmenovat moment, kdy Mae definitivně přestává mluvit za sebe... K tomu se to skvěle čte, zběsilost děje odpovídá rychlosti popisovaného světa. Ale raději si čtení dávkujte, autorův smysl pro nadsázku a odvaha dovést zobrazované do extrému dodává čtenářské rozkoši podivnou pachuť...
Fialky, tajemství a jiné povídky
Daniela Fischerová
Danielu Fischerovou sleduji dlouhodobě; v dávných devadesátkách byly pro mne zjevením její divadelní hry, v tomto tisíciletí čtu její povídky a poslouchám, pokud na něco jejího narazím v rozhlase. Nikdy se mi nepovedlo zažít její seminář, ale na to snad ještě dojde... Každá její povídková sbírka je neobyčejný, strhující zážitek; Fialky, tajemství nejsou výjimkou. Miniatury hutné, na jedné straně nemilosrdné, na druhou nadmíru empatické. Často s dramatickou situací, s postavami pochopitelnými, i když ne vždy hodnými identifikace, s úhlem pohledu, který čtenáře na první dobrou nenapadne, bez výhrad s překvapivou pointou. A psány jazykem, který je přesný a zároveň kultivovaný... Díky.
Pověz mi
Anne Frasier (p)
Po skvělém prvním díle zklamání. I když řešení únosu děvčat je vcelku dobře vymyšlené.
Naše ztracená srdce
Celeste Ng
Pro mne neobyčejně drásavá a silná kniha. Nejen odebírání dětí a jeho zvrácené důvody, ale i snadnost (a "logika"), s jakou se rodí a je aplikován PAKT, to vše je popsáno uvěřitelně a děsivě realisticky. K tomu postavy, jimž lze rozumět, ať už jde o sveřepého Ptáčka, milujícího Ethana, Margaret Miu, co se často nechává unést, Domi či Sadie - a obzvláště vazba mezi nimi, jež se objevuje, když to čtenář nejméně čeká... A to hlavní - zpráva o síle příběhů a o moci bezmocných... A mimochodem, moc mě bavil knihovnický komplot.
Minutové grotesky
István Örkény
Pozoruhodné miniatury, čím absurdnější a nedoslovnější, tím lepší.
Hlubina
Jozef Karika
Lovecraftovská variace na Sněhovou královnu. A na straně Dobra bojuje jeden z nejvýraznějších antihrdinů, které Karika napsal. Atmosféra hustá, bolest a mimolidské entity v přiměřeném množství - ale stejně, Trhlina je jen jedna.
Pro dnešek a pro příště zavřeno
Martin Janda
Příběh obyčejného hostinského Hanse v pohraničí. Češi a Němci v turbulentní době. Co lze odpustit a co ne. A jak žít, když se život rovná tanci mezi vejci.
Severka
Nina Špitálníková
Nepohodlná kniha. Otevírá témata, která autorka zpracovává v předchozích non fiction svazcích - a zde se jí daří zprostředkovat dilemata života mezi dvěma režimy, dvěma životy, dvěma způsoby existence. O lžích a maskách, také ambicích a tvrdosti, pustošení duše ideologií na jedné a přemírou svobody na druhé straně. Severka, ať chce či nechce, je manipulována okolím, sama ho využívá - a ten, kdo nakonec určí její zkázu, je její nejbližší. Uživatel Polík má pravdu - nelze se divit, že to ta mladá holka neunesla. I když více než zrůdnost režimu ji láme vlastní podíl na zkáze bližních, myslím si.
Kočičí hra
István Örkény
Kočičí hra a Rodina Tótů se u nás pravidelně objevují na divadle, přečíst si jejich prozaické předobrazy vůbec nebylo špatné. Ovšem nejlepší v této knize je Glórie - příběh ženy, která strávila dvanáct spokojených let v klášteře a po jeho zrušení se učí žít.
Stroj času
Herbert George Wells
Jednohubka na večer. Skvěle napsaná. Se sakra depresivní představou o budoucnosti lidstva a Země vůbec. Vycházející z dualistického výkladu společnosti, líčící dvě lidské nástupnické"rasy", moloky a ély, a následně i jejich ztrátu. Ovšem s relativizujícím přístupem - měla jsem tendenci ne nevěřit smyslům poutníka, tomu, co vidí nebo zažívá, ale jeho výkladu toho všeho... Jsem přesvědčena o tom, že až si příběh o stroji času přečtu příště, budu ho zase vnímat úplně jinak. V této chvíli akorát věřím tomu, že se v něm silně inspiroval Michel Faber, když psal Knihu zvláštních nových věcí...
Muž, který sází borovici blatku
Aleš Palán
Opět zážitek. Nechci hodnotit, o kolik lepší či horší než knihy předchozí (neznám zdaleka všechny), Náčelník asi zůstane top na hodně dlouho, tady mě zase zasáhly víc než obsah některé obrazy (černá krajina Vlasty Vijačky, země Pavla Saláka, snad všechno od Kuchařových...). Osm osobností, s nimiž se nepotkám, ale s nimiž mi bylo ctí se seznámit alespoň takto. Každý zajímavý jiným způsobem - ten, pro něhož je borovice metaforou vlastního života, žena zvládající "místecké prokletí" (babka tam žila osud velmi podobný), introvert posedlý mašinkami a respektem, Kuchařovi ze stromu, stračí sběratel, ježíš v. v. či poselkyně radosti. Jen škoda, že má kniha měkkou vazbu a že tentokrát není papír jako u Samotářů. Ze strany autora záměr, kterému asi rozumím - ale pro reprodukci obrazů i koláží bych křídový papír ocenila více.