petrarka72
komentáře u knih
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
Ultračtivé. Tenistka Carrie Soto je v 37 letech zpět a chce obhájit rekord, který jí proklouzává mezi prsty. Po boku má otce a trenéra Javiera "Jaguára" a občas i někoho jiného. A po letech se pokouší naučit neděsit prohry, smířit První a Druhé já a hru si jen tak užívat. A pustit si občas lidi k srdci a tělu... Přečteno za dva dny a byla to zábava. A způsob, jakým autorka propojuje všechny své knihy, mě vysloveně baví...
Paříž pro jednoho a jiné povídky
Jojo Moyes
Veliká pohoda na hranici dojetí a smíchu. To je přesně to, co jsem právě teď potřebovala.
... a čtenářská výzva letos pokořena podruhé. :-)
Nezapomeňte: Příběhy Paměti národa
Irena Tatíčková
Paměť národa s respektem podporuji. Dělá spoustu užitečné práce, vydávání faktografických knih s osvětovou příchutí je jen špičkou ledovce. Tady jsou propojeny osobní příběhy nefalšovaných hrdinů (bratři Klečkovi, Milan Paumer, Karel Schwarzenberg, Luboš Dobrovský z těch známějších) s encyklopedicky zpracovanými informacemi o paravýsadcích za okupace (neboť nebyl jen Silver A), deklaracích české šlechty ve válečných letech (protože i to byli, slovy mé tchyně, "naši", ať měli jakoukoli národnost), litetatuře zabývající se Mašíny atd. Je to informačně nabité, je to věcné, je to dobré.
Přeběhlík
Siegfried Lenz
(SPOILER) Skvělé a obtížné čtení. Román napsaný v roce 1951, který byl nakladateli odmítnut pro kontroverznost tématu. Nalezen po autorově smrti v pozůstalosti, v roce 2016 vydán v Německu, poté převeden do několika dalších jazyků. Český překlad je skvělý. Cesta asistenta Prosky z vlaku, který má hlídat a ve kterém se seznámí s Wandou převážející popel vlastního bratra, po dopis sestře - omluvu za zabití jejího muže - přes zběhnutí z wehrmachtu a přechod na druhou stranu. Je líčena přes všednodenní zážitky vykořeněného člověka, který si nemůže být jist ničím, a už vůbec ne správností svého jednání. Protože která strana je "ta pravá"? Krásný jazyk, množství metafor, líčení krajiny jako odrazu duše a skvělé dialogy. Všichni jsme "stara ščuka"...
Vítr ve vrbách aneb Dobrodružství pana Žabáka a jeho přátel od řeky
Kenneth Grahame
Jako dítěti mi tahle knížka hodně nesedla, řekla bych, že teď mě bavila o poznání více. Svět zvířátek kolem jedné řeky je poetický a ironický zároveň. Chtělo by se napsat "chudák Žabža" - ale měl štěstí na kamarády. Každý jsme holt nějaký... A pro milovníky Pratchetta je tahle knížka povinnost, mistr přiznal prostřednictvím svého životopisu její inspirativnost.
Přitažlivost pádu
Noel O' Regan
Silný příběh o touze zachraňovat (cizí) duše a ceně, kterou za to platíte. Také o rodině, autenticitě, pocitu viny a příležitostech, které člověk nevidí. Stylově autor připomíná Juliana Barnese. A Micheál, Áine a Saoirse jsou skvělými průvodci po temnotě, kterou si nezasloužili.
Cejtit kostičky
Iva Jungwirtová (p)
Jako teplá vana, příjemné. A leccos mi to připomnělo. :-)
Pád do tmy
Wendy Dranfield
V rámci žánru velmi slušná práce. Většinou je čtivost závislá na osobnostech vyšetřovatelů - a tady jsou osobní příběhy Madison a Natea hodně silné. A psychologické hry, kdo je vrah či ztělesněné zlo, fungují.
Sen o Gliwicích
Wojciech Dutka
Informace o slezském městě a jeho kolísání mezi německou a polskou identitou jsou fajn, století zvratů na jednotlivých postavách taky... Ale pořád jsem čekala na důvod, proč se Tomkovi děje, co se mu děje, respektive co z jeho přesunů v čase vyplyne (a že možnosti by byly!), a přesně tohle bohužel zůstává v banální rovině YA... Čte se to rychle, ale zázrak nečekejte: autor sice píše o tom, že "nevíme dne ni hodiny", ale jeho moralizování, vyplývající právě z toho, že ví, jak 20. století proběhlo a která strana je v tom kterém období ta "správná", je tu a tam nesnesitelné.
Zloduch Petříček: Strašidelná historie ze 13. století
Christian Heinrich Spiess
Bavilo mě to - tu více, tu méňě. Původně čteno kvůli autorovi - divadelníkovi, který se přinejmenším otřel o západní Čechy tím, že napsal román o Hansi Heilingovi. (Ten u nás zatím nevyšel a nutně ho potřebuji.) Zloduch Petříček je litetatura triviální v pravém slova smyslu: příběh nadpřirozený, s typizovanými postavami, množstvím klišé a nekonečnem odboček, návratů a moralistních vložek. Jenomže taky napínavý, barevný a se zábavnými komentáři, včetně závěrečného trojího vysvětlení, jak si tuhle rozkošnickou faustiádu o morálním sešupu jednoho rytíře a jeho našeptávači vykládat.
Sudetenlove
Filip Raif
Kresba prima a slov tak akorát. Příběh typický, tím pádem obyčejný až banální, ale atmosféra, zastávky na různých cestách a sny tomu dodávají na síle.
Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl
Luděk Navara
Čtení na slzu a k naštvání. Zejména zneužití schizofrenního Bohumila Sixty patří mezi ultrahnus speciálního druhu.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Zážitek. Pokud znáte Márqueze dobře, bude vás bavit hledání souvislostí s dřívějšími opulentnějšími díly. Pokud ho znáte trochu, bude se vám zdát, že téma ženy pokračující v životě své láskymilné matky je zde nejpodrobněji zpracované v kontextu celého jeho díla. (Není to tak - ale mohlo by být.) A pokud obdivujete jeho přirozené přecházení z živočišného realismu do magického, tady to druhé najdete jen v náznaku... Je to prostě příběh. A proklatě dobrý, s mnoha náznaky, že za prostým dějem jsou hlubiny, do nichž je snadné spadnout. Ne bezprostředně po dočtení. V noci následující, v hodině mezi psem a vlkem. A možná i v některých dalších...
Labyrint nedokončených setkání
František Tichý
Foglarovská inspirace je evidentní - v dobrém i zlém - ale příběh je odvyprávěn přehledně a vcelku poutavě. A témata oběti a sexuální odlišnosti plus tradiční klučičí vzájemnosti čím dál důležitější.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
Kouzelné. Nutně potřebuji asistenta, ktetý o mně jednou v tomto duchu napíše. A nebude brát jako hendicap, že jsem nenapsala téměř stovku románů, jeden lepší než druhý. Třeba by mu stačilo, že jsem je přečetla a s obdivem je ve své knihovně hýčkám...? :-) A teď vážně - o Terrym se dozvíte maximum z pohledu člověka, který s ním sdílel všední spisovatelské dny (i když to vypadá, že žádné takové nebyly, všechno bylo dobrodružství - pro toho, kdo je tak chtěl vnímat), nevšední osobní záliby (elektrokutilství mě několikrát rozesmálo), dny růžové (když se začalo dařit) i ty ošklivé (praktické prostředky boje s Alzheimerem byly obdivuhodné). Mimo jiné je Rob skvělý jako člověk umějící Terryho snášet, když je, ústy jeho ženy Lyn, "trošičku rozmrzelý" (chválabohu - vztek byl, podle Neila Gaimana, Terryho hnací motor). Líčí i jednání s agenty, redaktory, filmaři, péči o orchideje a želvy, PC hry a zádrhele kolem jednotlivých příběhů. A v ránci možností nespoileruje! Takže úkol pro bezprostřední budoucnost - přečíst Stratu a Temnou stranu slunce - a znovu zkusit Dlouhou zemi... Mimochodem - s tou knihovnou jsem to trochu přehnala - moje pratchettovská sbírka je uložena v šatní skříni v polici na klobouky... :-)
Poslední průvodce Prahou
Ivan Diviš
S rozkoší přelouskáno na cestě mezi Prahou a Karlovými Vary. Dva pábitelé, čtyřicátníci na útěku před Rusem, vzpomínají v exilovém Mnichově na dětství a mládí, zkrátka dobu "před". Skrze abecedně řazená hesla líčí Prahu prvorepublkovou, válečnou, popřevratovou, padesátkovou, vždy jaksi ztracenou, s půvabem starých časů a následně komunisty pošpiněnou. Se smutkem, nostalgií, úsměvem, úšklebkem. Rozmáchle, věcně, stručně. A je to skvostné čtení...
V jakýchsi reklamních tiskopisech Kulíkovy firmy: "Kam sahá pánská punčocha? - Až se. - Kam sahá dámská punčocha? - Ta až sem! - A kam sahá domácí přítel? - Ten sahá po šálku té dobré Kulíkovy kávy!" (Meinl, Kulík, lahůdkářství, s. 114)
"A každý stárnoucí národ má takové místo a kolem něho se asociativně stře podobný vějíř psychfenoménů, jejichž společný jmenovatel je iracionalita a nedospělost. Čím je národ starší, tím je ono místo nedospělejší, jako by hledalo po vlastním těle pubertu bez jásotu, který k ní rovněž patří." (Strahov - Masarykův stadion, s. 185)
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Darcy Coates vykazuje jisté známky grafomanie - své duchařské příběhy seká jako cvičky - ale zřejmě má dobré redaktory: pro mne se stala synonymem odpočinku. Chci-li něco lehkého, co přečtu rychle, nezapotím se u toho, zároveň to unese formát e-knihy a ještě mě to bude vcelku bavit, sáhnu po ní. Pravda, top je pro mne stále Kořist (to jsem se fakt bála), ale tenhle prequel také slibuje mnohé.
Tchyně nemá jazyk
Kateřina Rudčenková
Jedenáct jednohubek, každá pro úsměv. A vyzývající ke čtení nahlas. Zkuste to třeba se Zimou s Williamem - pobavíte se dvojnásobně.
Všechen můj hněv
Sabaa Tahir
Strhující. Tolik bolesti, tolik bezmoci, tolik poztrácené naděje - ale jak říká jedna z postav, byť bez zavýsknutí a šťastného "véčka": "Přežili jsme." Protože - mimo jiné - odpuštění.
Lidi od kolotoče
Kamila Hladká
Pestrobarevnej svět, plný svérázných typů, které spojuje láska k atrakcím, k rodině, ke svobodě. Romance pro křídlovku na několik způsobů, se vší láskou, dřinou, odpovědností, vzájemností, vlastními pravidly i smrtí. A proměny toho světa a jeho různorodost, a nezachytitelnost, samozřejmě... Po Hornických vdovách opět atraktivní téma Kamily Hladké, tentokrát ve spolupráci s Markétou Skočovskou, která o světských dost ví.