petrarka72
komentáře u knih
O lásce a jiných běsech
Gabriel García Márquez
Márquez je vynikající vypravěč. Zde příběh ala Goyovy přízraky, s podobnou kněžskou zápletkou a nevinnou, leč nesnesitelnou hrdinkou. Dlouhovlasá mrtvá jako inspirace pro vyprávění o běsné lásce. Náročné, ale skvělé čtení. Mám málo - musím sehnat další příběh...
Srdcovka
Štěpánka Jislová
Vynikající. Osobní bilance, nemilosrdné prokutávání se k pravdě o sobě samé, přiznání i slepých uliček hledání, které jsou ale propojeny kanalizací vnitřních běsíků a běsů. Touha po porozumění nejen sobě, ale i protějšku a snaha pojmenovat, co rozděluje a co spojuje. A nevejde se tenhle komix do žádných škatulek, vzpírá se mimo jiné zařazení do feministického šuplíčku, což je skvělé... Kresba výborná, scénář podmanivý. Prostě srdcovka.
Krutý měsíc
Jana Jašová
To byla jízda! Magnesia Litera za žánrovku zcela na místě. Nevědět do poloviny příběhu, co a jestli vůbec něco se vlastně stalo? Paráda! A lockdown jako kulisa pro temný příběh přesný. Betyna a Tamara mi sice chvílemi splývaly (totožný jazyk), ale stejně jsem jim fandila. Stejně jako jejich dětem.
Hon na Macbetha
Lukáš Pokorný
Pro ty, kdo znají dobře Macbetha. Příběh, který přenáší pozornost jinam. Tři sudičky - čarodějky - soudné sestry Klota, Morta a Lesis a jejich hra. Kresba výborná, scénář o poznání méně. Ale jako kuriozita ok.
Až pleskne brok
Ján Sedal
Po šesti letech nová sbírka, byť často se známými kousky. A mezi hrstičkami hlušiny leccos vtipného a tu a tam zázračného.
Hon na Bubáka
Richard T. Chizmar
Krajina dětství a dospívání a zrození zla na malém městě. Psáno jako true crime. Pohled autora a "objektivní" vyšetřování se dobře doplňuje, navíc osobní zaujetí pro věc a prolínání s běžným životem funguje. Příjemné překvapení z klávesnice přítele Stephena Kinga.
Můj bratr
Karin Smirnoff
Jana je svéráz, její bratr jakbysmet, o většině obyvatel vesnice na konci světa nemluvě. Skvěle popsaná depresivní atmosféra, včetně klaustrofobie z toho, jak vám každý vidí do talíře a myslí si, že vás zná... A naděje se, chválabohu, časem vyloupne.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
Ultračtivé. Tenistka Carrie Soto je v 37 letech zpět a chce obhájit rekord, který jí proklouzává mezi prsty. Po boku má otce a trenéra Javiera "Jaguára" a občas i někoho jiného. A po letech se pokouší naučit neděsit prohry, smířit První a Druhé já a hru si jen tak užívat. A pustit si občas lidi k srdci a tělu... Přečteno za dva dny a byla to zábava. A způsob, jakým autorka propojuje všechny své knihy, mě vysloveně baví...
Paříž pro jednoho a jiné povídky
Jojo Moyes
Veliká pohoda na hranici dojetí a smíchu. To je přesně to, co jsem právě teď potřebovala.
... a čtenářská výzva letos pokořena podruhé. :-)
Nezapomeňte: Příběhy Paměti národa
Irena Tatíčková
Paměť národa s respektem podporuji. Dělá spoustu užitečné práce, vydávání faktografických knih s osvětovou příchutí je jen špičkou ledovce. Tady jsou propojeny osobní příběhy nefalšovaných hrdinů (bratři Klečkovi, Milan Paumer, Karel Schwarzenberg, Luboš Dobrovský z těch známějších) s encyklopedicky zpracovanými informacemi o paravýsadcích za okupace (neboť nebyl jen Silver A), deklaracích české šlechty ve válečných letech (protože i to byli, slovy mé tchyně, "naši", ať měli jakoukoli národnost), litetatuře zabývající se Mašíny atd. Je to informačně nabité, je to věcné, je to dobré.
Přeběhlík
Siegfried Lenz
(SPOILER) Skvělé a obtížné čtení. Román napsaný v roce 1951, který byl nakladateli odmítnut pro kontroverznost tématu. Nalezen po autorově smrti v pozůstalosti, v roce 2016 vydán v Německu, poté převeden do několika dalších jazyků. Český překlad je skvělý. Cesta asistenta Prosky z vlaku, který má hlídat a ve kterém se seznámí s Wandou převážející popel vlastního bratra, po dopis sestře - omluvu za zabití jejího muže - přes zběhnutí z wehrmachtu a přechod na druhou stranu. Je líčena přes všednodenní zážitky vykořeněného člověka, který si nemůže být jist ničím, a už vůbec ne správností svého jednání. Protože která strana je "ta pravá"? Krásný jazyk, množství metafor, líčení krajiny jako odrazu duše a skvělé dialogy. Všichni jsme "stara ščuka"...
Vítr ve vrbách aneb Dobrodružství pana Žabáka a jeho přátel od řeky
Kenneth Grahame
Jako dítěti mi tahle knížka hodně nesedla, řekla bych, že teď mě bavila o poznání více. Svět zvířátek kolem jedné řeky je poetický a ironický zároveň. Chtělo by se napsat "chudák Žabža" - ale měl štěstí na kamarády. Každý jsme holt nějaký... A pro milovníky Pratchetta je tahle knížka povinnost, mistr přiznal prostřednictvím svého životopisu její inspirativnost.
Přitažlivost pádu
Noel O' Regan
Silný příběh o touze zachraňovat (cizí) duše a ceně, kterou za to platíte. Také o rodině, autenticitě, pocitu viny a příležitostech, které člověk nevidí. Stylově autor připomíná Juliana Barnese. A Micheál, Áine a Saoirse jsou skvělými průvodci po temnotě, kterou si nezasloužili.
Cejtit kostičky
Iva Jungwirtová (p)
Jako teplá vana, příjemné. A leccos mi to připomnělo. :-)
Pád do tmy
Wendy Dranfield
V rámci žánru velmi slušná práce. Většinou je čtivost závislá na osobnostech vyšetřovatelů - a tady jsou osobní příběhy Madison a Natea hodně silné. A psychologické hry, kdo je vrah či ztělesněné zlo, fungují.
Sen o Gliwicích
Wojciech Dutka
Informace o slezském městě a jeho kolísání mezi německou a polskou identitou jsou fajn, století zvratů na jednotlivých postavách taky... Ale pořád jsem čekala na důvod, proč se Tomkovi děje, co se mu děje, respektive co z jeho přesunů v čase vyplyne (a že možnosti by byly!), a přesně tohle bohužel zůstává v banální rovině YA... Čte se to rychle, ale zázrak nečekejte: autor sice píše o tom, že "nevíme dne ni hodiny", ale jeho moralizování, vyplývající právě z toho, že ví, jak 20. století proběhlo a která strana je v tom kterém období ta "správná", je tu a tam nesnesitelné.
Zloduch Petříček: Strašidelná historie ze 13. století
Christian Heinrich Spiess
Bavilo mě to - tu více, tu méňě. Původně čteno kvůli autorovi - divadelníkovi, který se přinejmenším otřel o západní Čechy tím, že napsal román o Hansi Heilingovi. (Ten u nás zatím nevyšel a nutně ho potřebuji.) Zloduch Petříček je litetatura triviální v pravém slova smyslu: příběh nadpřirozený, s typizovanými postavami, množstvím klišé a nekonečnem odboček, návratů a moralistních vložek. Jenomže taky napínavý, barevný a se zábavnými komentáři, včetně závěrečného trojího vysvětlení, jak si tuhle rozkošnickou faustiádu o morálním sešupu jednoho rytíře a jeho našeptávači vykládat.
Sudetenlove
Filip Raif
Kresba prima a slov tak akorát. Příběh typický, tím pádem obyčejný až banální, ale atmosféra, zastávky na různých cestách a sny tomu dodávají na síle.
Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl
Luděk Navara
Čtení na slzu a k naštvání. Zejména zneužití schizofrenního Bohumila Sixty patří mezi ultrahnus speciálního druhu.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Zážitek. Pokud znáte Márqueze dobře, bude vás bavit hledání souvislostí s dřívějšími opulentnějšími díly. Pokud ho znáte trochu, bude se vám zdát, že téma ženy pokračující v životě své láskymilné matky je zde nejpodrobněji zpracované v kontextu celého jeho díla. (Není to tak - ale mohlo by být.) A pokud obdivujete jeho přirozené přecházení z živočišného realismu do magického, tady to druhé najdete jen v náznaku... Je to prostě příběh. A proklatě dobrý, s mnoha náznaky, že za prostým dějem jsou hlubiny, do nichž je snadné spadnout. Ne bezprostředně po dočtení. V noci následující, v hodině mezi psem a vlkem. A možná i v některých dalších...