petrarka72
komentáře u knih
Mít a být
Dimitri Verhulst
Metafora života jako drogové závislosti. Všechno se dozvíte v anotaci, nic dalšího dějově zajímavého ve stostránkovém příběhu nenajdete. Vlastně ani nevím, proč jsem tuhle groteskní anekdotu, stručnější variaci Cucuiho Pekla, dočítala. Že by v ní bylo víc, než co si těsně po dočtení jsem schopna - a ochotna - uvědomit...?
Exlibris
Oldřich Kulhánek
Úžasné dílo. Je fascinující sledovat proměnu autorova stylu v čase. Čím blíže ke konci, tím propracovanější a detailnější, přitom tematicky prostší. A některé obrazy mě navštíví ve snu (třeba oči v dlani).
Všechna špína světa
Gabriel García Márquez
Celý život - několik životů - vměstnaných do přípravy jednoho pohřbu. Plukovník, matka, chlapec. Špína, která přináší prosperitu, vzmáhající se a umírající město, doktor v klatbě a jeho zmizelá indiánka. Situace, jež jsou těhotné tajemstvím. Užila jsem si to. Jako vstup do jednoho (fikčního?) světa ideální.
Hotel Atlantic
Barbora Šťastná
Nejlepší autorčina kniha, inspirovaná nahrávkami Paměti národa. Živoucí postavy s uvěřitelným myšlením a pravděpodobnými osudy, pro karlovarské navíc povinnost - hotel Atlantic a další místa jasná, i když ten rozběh do celého světa logický a pozoruhodný. Prolínání čtyřicítek na počátku a na konci drsné, odhalující čas motající se v kruhu. Někdo tady zmiňoval podobnost s Nepatrnou ztrátou osamělosti - ta je nesporná, Barbora Šťastná ale nabízí více naděje. Prostě se tenhle příběh Charlotty, Fredy a jejich blízkých báječně čte.
Holly
Stephen King
První kniha s Holly, která mě bavila od začátku do konce. Má napětí, krásu zabalenou v hnusu a humor. Doba covidová je dobrá kulisa a pluralita názorů na novodobý mor dodává prudce osobní rozměr. Libo malinový sorbet?
Vězeň času
Matt Haig
Sympatický příběh, víc cesta duše a oproštění se od strachu ze života než kompaktní dějový kus. Skoky v čase nevadily, naopak.
Josephine Bakerová: Paměti
Marcel Sauvage
Báječné čtení. Díky Josephine Bakerové, nespoutané, temperamentní, živočišné, velké umělkyni života, s přirozenou inteligencí, mnoha osobními tématy, smyslem pro drama v běžných situacích a barevným jazykem. A díky Marcelu Sauvageovi za to, že to všechno dokázal zachytit a učesat pro nás, méně chaotické, tedy méně chápavé smrtelníky. Pregnantní informace a fakta o životě J. B. čerpejte jinde (Wiki postačí), zde seznámení s osobností, jejím myšlením a tím, co považovala za důležité.
"Povězte mi, pane Sauvage, umíte plavat? Co byste dělal, kdyby vám někdo řekl: Hop, skočte do vody, a vy byste byl neplavec? - No, tak já skočila do vody." (s. 141)
Příběhy třetího odboje
Luděk Navara
Hnus padesátých let skrze fakta o tvrdě zaplaceném odporu vůči režimu. Ožívají postavy padesátkových partyzánů a jejich rodin, ale taky konfidentů, zrádců, soudců... Síla všedních detailů.
Pláňata
Petra Dvořáková
Silný, bohužel předpokladatelný příběh. Čte se to rychle, ale dost nekomfortně, základní pocit je úzkost. Jana a Pavlína - pláňata navázaná na prostředí, v němž rodiče spojuje neschopnost se vymanit ze srabu a loajalita zrozená ze znechucení vzájemného a znechucení sebou samou/ -ým. Buranství, nechutnost a deziluze, do nichž ústí dobré úmysly. A čas napříč společenskými poměry. Útěk je v tomto případě řešení, radikální čin spíše ne. (Ale každé pláně to má jinak.)
V říši mrtvých
* antologie
Příjemná záležitost. Do ruin hradů, divokých lesů, strašidelných domů, blázinců, piteven, márnic a záhrobí se vracím jako domů, skoro se tam zapomínám bát. :-) K tomu štěpný jazyk devatenáctého století, napětí, výrazná čtivost a zasvěcené komentáře Petra Bočka (ať už se týkají autorů či žánrů). Tajuplné příběhy s poučením i bez, pár pověstí, pohádek a žánrové parodie. Potřebujete-li si odpočinout a k tomu se nechat šimrat na páteři, vřele doporučuji.
Kouzelné dobrodružství
Henri-Alban Fournier
Upírání pohledů k lákavému a neznámému obzoru, lpění na snech minulosti, prahnutí po životě, který nikdy nebudeme mít - v tom lepším případě. Půvabné čtení, které se vymyká.
Mrazení
Sharon J. Bolton
Napětí a precizní práce s tím, co a kdy čtenář postupně objeví: tohle fázování Sharon Bolton ovládá skvěle.
Stínidla
Maija Hurme
Smutek a stesk jako Stínidla s modrými deštníky. Ukrývají a izolují, ale také dělají společnost a chrání. Díky, pokud člověk odhadne, zda si je přidržet či zahnat. Ať jsme malí nebo velcí.
Nemůžu usnout
Stein Erik Lunde
"Babička říkala, že červení ptáci jsou lidé, kteří umřeli." Něha a síla v jednom.
Marathon, příběh běžce
Radůza (p)
Ne jedna válka - ale průřez jejich zástupkyněmi. Má to půdorys Londonova Tuláka po hvězdách, ovšem vypravěči, ač spojeni jednou duší, jsou pěšáci, ženy, zvířata, ne vždy sympaťáci, ale v každém případě nositelé velkého příběhu. Radůza je interpretuje s vášní - a kdyby trochu méně vysvětlovala (nebo v několika málo případech neopakovala pouze to, co zazní v příslušné písni), jsem nadšena. Její síla je v empatii, citu pro jazyk a zničující konkrétnosti. A nutno dodat - má devět řemesel, z nichž některá ovládá přinejmenším slušně (jako autorství povídek) a některá dechberoucím způsobem (jako vše, co se pojí s písněmi a jejich interpretací).
Katova smrt
Laura Noll
Atentát na Heydricha a co následovalo jako podprůměrná detektivka. Úpravy skutečnosti by mi nevadily, kdyby sloužily něčemu smysluplnému; tady je to ale jen z důvodu převedení složité skutečnosti do formátu špatně napsaného krvavého románu, který si hraje na umění... Beru na vědomí, že může jít o záměr. Nicméně záměr, který mi nekonvenuje.
Jak se vaří netopýři
Marie Rejfová
Je to vtipné, je to na nic si nehrající, je to dobré. Dvě jednohubky na dva večery. Josefína, Tvrdík, Lída jako vždy, teta Václava má úžasné metody, jak vnést rozkol mezi nežádoucí dvojice. A vraždu dortíkem bych si dala líbit.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Průměr - nenadchne, neurazí. Akorát to sáhodlouhé vysvětlování na konci by sneslo třetinovou délku.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Podmanivé čtení - jednoduchý styl, přehledné členění, zapamatovatelné postavy s typizovanými osudy a neuvěřitelný příběh obětovaného města. Žila jsem v "ocelovém srdci republiky" dost dlouho na to, abych zaznamenala rozpor mezi proklamacemi typu "já jsem horník, kdo je víc" a tou závistí a dehonestací ze strany sousedů, známých, prostě těch, co měli pocit, že výhody pro zástupce černého řemesla jsou neúměrné. A k tomu v době, kdy se nenápadně začala hlásit o slovo ekologie... Nicméně zachycení odchodu staré Karvinné bylo potřebné a je odpovídajícím způsobem depresivní. Díky za faktografický dovětek.
V pasti pohlaví
Silvie Lauder
Velmi rozčilující čtení. Ano, autorka volí tu a tam konfrontační tón - ale co jí zbývá, když na informace tohoto druhu, o obecně automaticky a nevšímavě přijímané diskriminaci žen, se vyskytuje pouze dvojí reakce, a to a. ironická či jinak dehonestující, b. nechápavá? Takže přesné pojmenování - nebo alespoň pokus o ně - čím to, jaké je podhoubí a jak se to v historii utvářelo, je potřebné. Ať už si o způsobu či formulaci kladených otázek myslím cokoliv. Nebo ať o tom přemýšlím jakkoliv.