petrarka72 komentáře u knih

Vynikající! Pronikavě chytrý román o generačním míjení a stavu světa, který vstupuje z těžké minulosti do obtížné budoucnosti. O hodnotách pomíjivých a nezbytných, co znamená rodičovská a synovská/ dceřiná láska a mnohé další tváří v tvář věčnosti a jak se svět mění, ať chceme či nechceme (a můžeme maximálně klopýtat za ním).

11 24.12.2023

Kupuji sestře a vždycky přečtu, než jí to předám. Roční odstup je akorát na to, abych nezapomněla, oč šlo minule - a hlavně abych se setkala s návykovými postavami. Příště bez jedné z nich... Oko je stejně napínavé jako předchozí díly - a zábavnější díky autorovým hrátkám s filmovými horory, jejich motivy a postupy. Jeho seznam 150 hororů si nenechte ujít, posouvá román na vyšší level.

13 22.12.2023

Renesanční škola pragmatismu. Jak získat a udržet si moc. Letem světem, přesto do hloubky o předpokladech a vlastnostech hlav států (drobných městských i rozsáhlých říší). Mnoho příkladů z historie a soudobé společnosti, takže vlastně i učebnice historie - respektive způsobu, jak o historii přemýšlet. Četla jsem kdysi na škole, návrat se odehrál kvůli čtenářské výzvě - a byl to návrat inspirativní.

14 22.12.2023

Pěkná práce. Kateino trauma z vody a případ ztraceného dítěte.

9 21.12.2023

Nenadchne, neurazí. Vietnamská historie letem světem přes ságu Tranovy rodiny. A spousta nevyužitých příležitostí vypovědět něco víc než srdceryvnou story o tom, jak jde čas v režimu, který přechází z jedné války do druhé.

6 19.12.2023

Tohle byla veliká krása - a jedna z nejzajímavějších knih letošního roku. Petr Stein, osmnáctiletý navrátilec z lágru, a jeho provizorní čas mezi květnem 1945 a červnem 1946 (plus ve flashbacích pár let zpátky, doba okupace, koncentrák, pochod smrti). Čekání na návrat rodiny z Osvětimi, spolubytí s různě orientovanými vrstevníky (Icek je jedna z nejpozoruhodnějších postav), osahávání možností intimních vztahů, přizpůsobování se světu, který se definitivně změnil, zároveň hledání vlastní cesty a snad přitakání životu (s jistou výhradou). Píšu obecně, abych příliš nespoilerovala, ale největší síla románu tkví v jeho konkrétnosti. Zdánlivě pouhé plynutí dnů, jakýsi "tanec tak rychlý, jak jen ho hrdina tančit dokáže", se opírá o fakticky přesný popis života Židů (nejen) v poválečné Praze a empatický vhled do duše člověka, který se rozhlíží a tápe mezi možnostmi existence. K tomu zajímavá struktura (viz srovnání dvou útěků, jednoho z pochodu smrti, druhého směr vybrané místo k životu) a vzorná, atmosférotvorná práce s jazykem.

15 18.12.2023

Sebeobětování není cesta. Snaha diktovat druhým, jak mají žít, není cesta. A vztahy mezi ženami, příbuznými zvlášť, jsou obzvlášť komplikované... Rok s Agathou touto knihou končí. Díky za všechny čtenářské rozkoše.

6 13.12.2023

Willowbrook je prototyp strašidelného blázince - o to horší, že byl v provozu v sedmdesátkách, přitom způsob jeho fungování uvízl někdy v devatenáctém století. Podfinancování, nedostatek personálu a úroveň psychofarmak v dané době je jedna věc, ale to, co se dělo za zdmi a co dělali lidi lidem, to je jedna hrůza. Zrození Úchyláka je vlastně logický důsledek. A třebaže nejnapínavější je poslední, thrillerová část knihy, spíš si budu pamatovat plíživý, gradující děs její části prostřední.

11 10.12.2023

Doporučím hru Tomáše Vůjtka Švejkův návrat a stejnojmennou inscenaci ostravské Arény. Prakticky stejné situace z Haškova života, ale umněji napsané a provedené. K tomu bez rádoby vtipného aktuálního "kontextu".

5 09.12.2023

Takhle to vypadá, když se intelektuál rozhodne být rozverný. :-) A vyjde mu to, takže vydělá i nějaké peníze. A tak si to zopakuje sedmnáctkrát během svého života, vylepšuje, dopisuje, rozvíjí, varíruje, paroduje kde co a kde koho včetně sebe, prostě se baví... Kapitoly o tom, jak se hájí pánové z Vyližmi a Čuchnisi, o posunkovém sporu, o antidantovském pekle, o putování po jazyku si budu pamatovat... Nejsem znalec antické či středověké literatury, bible ani církevní kultury, představitelů těch či oněch filozofických směrů atd., takže bez vysvětlivek by mi smysl spousty věcí unikla. Ale prolínání intelektuálního a buranského humoru, výrazně groteskní vidění, asociační zacházení s motivy, rozkoš autora z rozvíjení "dobrodružství" Pantagruela, Panurga a tu a tam nějakých dalších mě prostě bavilo. A té radosti, když mi došla literární či filozofická narážka či souvislost! - Jinak Patrik Ouředník je překladatelský bůh. A Desprezovy Pantagruelovy žertovné sny jsou úžasné a v ničem si nezadaji s Goyovými Caprichos. - Těším se na Gargantuu.

8 08.12.2023

Jednohubka na hodinu. Bez překvapení, bez zajímavosti.

9 07.12.2023

Začínala jsem číst třikrát, ta první část je skutečně otravná... Nakonec jsem ale probdělé noci bez hororu zaplnila Šibeničním vrchem. Co k tomu říct... Pohádka Boženy Němcové, v níž se také (ne) bojovalo s mrtvými, jsem si v dětství užila lépe. Ale Margot a Kant mě bavili.

7 06.12.2023

Díky uživateli milan.valden za přesnou charakteristiku... Hořkosladká novela - či spíše novela, která stránku od stránky intenzivně hořkne - o padesátkách v Litvínově. Autor je výsostný intelektuál, takže vedle stokrát káceného lesa, sirovodíkového zápachu, panenství ztracených vstoje u klandru, rvaček ze závisti kvůli pračce klade obrazy z klasické literatury, od antického Dafnise/ -da a Chloe přes Dantovu Božskou komedii po Utrpení mladého Werthera... Vznešenost a nízkost, krásu a hnus, veřejné a soukromé... Je to svědectví nejen doby, ale možná i deziluze života - kterou probublává trochu bezradná, trochu pobavená naštvanost.

6 05.12.2023

Tohle je čistá čtenářská rozkoš - za předpokladu, že nespěcháte. Pokud si dáte příliš mnoho povídek za sebou, začne to vypadat, že jsou všechny stejné. Ono to tak není, každá nese jinou emoci, k tomu mají velký dramatický náboj a přinejmenším tušené zvraty... Mozaika válečných příběhů, ze které plyne krutost a paradoxnost osudů jejich (anti)hrdinů. Přitom často dominuje melancholický smutek. Ve kterých to vypadá, že se všichni navzájem znají. Což je ale Ve výsledku jedno. Ve kterých kůň má často větší cenu než člověk. A pokud je ten člověk náhodou ženská, tak větší několikanásobně... A Zábranův překlad - to je taková paráda...

6 05.12.2023

Užila jsem si to. Naštěstí nečtu komentáře předem - někteří jedinci by nicméně mohli aspoň přiznat spoiler, než začnou mudrovat nad tím, co je průhledné a co nudné... Tři linie, tři hrdinové, virus s pozoruhodnými vlastnostmi a ztráty, ztráty, ztráty (lásek, příbuzných, přátel, zásad, zábran, životů...). C J Tudor mě většinou hodně baví, tentokrát byla její temnota zabarvená hodnou dávkou beznaděje - a paradoxně to bylo ještě o kus poutavější než třeba Jáma nebo Kříďák, v nichž byla kingovská inspirace příliš patrná. Tohle mi připadá vcelku originální - i když přiznávám, že s apokalyptickými thrillery nemám zase tolik zkušeností. Osobních ani literárních. :-)

7 04.12.2023

Skvělé čtení. Něco mezi Pohádkami tisíce a jedné noci (co pohádkami nikdy nebyly), magickým realismem Garcíi Márqueze, Frankensteinem Mary Shelleyové, Meyrinkovým Golemem a nejtvrdšími reportážemi z jakékoli novodobé války. Pro mne nejsilnější příběhy čekání (Eliševa alias Umm Daniel, ale i Jaktomumamřikat a Mahmúd) a konkrétní odkazy na to, z čeho se skládá a složí tvář, již denně vídáme v zrcadle.

7 03.12.2023

"Rozkošná - a štípl ji do bradičky." Kdysi mě coby pubertální superintelektuálku okouzlilo Jak nevyloupit banku. Od té doby Wodehouse nevyhledávám, ale nechávám na náhodě, kdy na mne některá z jeho výborných blbůstek vyskočí. Je to lehoučké čtení - a Mabel je nejlepší!

Edit: Jak nevyloupit banku napsal americký autor Westlake... holt si se mnou paměť zahrála. Na věci to nic nemění. Díky bilmyska za milé upozornění. :-)

6 01.12.2023

Díky, čtenářská výzvo! Tohle bylo potěšení. Číst v kavárně ve světě čerstvě zapadaném sněhem, kdy se člověku fakt nechce vůbec nic, o natáčení, vydávání knížek a časopisů, zakládání televizí, znovu natáčení... Ale hlavně o lidech, kteří nejsou blbci (neb s těmi se neztrácí čas). O vztazích, které nejsou procházkou růžovou zahradou, ale jsou intenzivní (neb na jiné čas není). O závratných posedlostech a projektech jako základech chuti do života. A o tom, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny a S tebou mě baví svět, je jako strávit přiměřený čas v sauně a zakončit ho skokem do ledové vody... Paní Poledňáková byla to, čemu jsem kdysi říkalo číslo, pak cool a dnes osobnost. Díky! A pamatujte - mít štěstí je nejlepší řešení.

8 28.11.2023

Silný příběh o pokrytectví, hříchu, pokání a odvaze žít. A také o puritánské společnosti, jíž se prodírá trojúhelník nejen milostný, jehož vrcholy jsou Hester Prynnová, matka nemanželského dítěte s ADHD Perly, duchovní Artur Dimmesdale a pomstychtivý lékař Roger Chillingworth. Jejich proplétání a spění k morálnímu vítězství či pádu je fascinující. Stejně jako popis života v Nové Anglii a obrácená perspektiva: místem zaslíbeným rozhodně není Amerika... Jinak souhlasím s ostatními - úvod je vražedný a větší tah na branku by vyprávění prospěl.

6 26.11.2023

Asi rozumím tomu odkud kam a proč - ale po skvělém začátku se způsob vyprávění změnil k horšímu a příběh se podivně rozplizl. Škoda.

5 25.11.2023