Jeff VanderMeer

americká, 1968

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih
Anihilace
Anihilace
Autorita
Autorita
Adaptace
Adaptace
Finch
Finch

Nové komentáře u autorových knih

Finch Finch

„Tak jsem dočetla a mám pocit naprosto ztracneho času. Jako detektivka je to naprd. Jako noir je to docela fajn, jenže noir potřebuje temneho hrdinu, ale dobře představitelné prostředí. A tady je kámen úrazu. Za celou dobu, co jsem četla, jsem si nedokázala udělat pořádek ani v tom jak Ambra vypadá, ani v tom, kolik frakcí tam vlastně žije. Jasně, kniha je součástí série, ale mám pocit, že autor nás v tom naschvál nechává plavat v jakýsi pokus o magický realismus. Do toho je tam omnipotentnost nepřítele (a ne těch houbovitejch vetřelců, který by na to teoreticky mohli mít nárok), ale normálních lidskejch. Tajemná přítelkyně, ze které se nakonec nic nevyklube, bojovnici na svobodu, kterým jde o bůhví co a tajemné dveře mezi dimenzemi, které umí otevírat další divný omnipotent. A konec? Autor ve sve Knize divů říká, že rád nechává konce otevřené, aby sdělil nějakou filozofickou myšlenku. Tady je myšlenka jediná. Autor neumí psát konce.“... celý text
— roso.mak

Adaptace Adaptace

„Tak mám po 5-6 letech znovu přečtenou celou sérii. S tou výhodou, že jsem mohl číst jeden díl za druhým a nečekat, což každému vřele doporučuju. Rozhodně neváhejte, a vydejte se tam, "kde leží rdousivý plod, jenž podala ruka hříšnice, protože právě tam klíčí semena mrtvých, aby se rozdělila s červy, kteří se hromadí ve tmě a oplétají svět mocí svých životů." Je to hustý.“... celý text
— Finn69

Autorita Autorita

„Druhý díl Jižní Zóny přináší perspektivu těch, kteří stojí za organizováním tragických misí do Oblasti X a potýkají se s frustrací, že ani po třiceti letech nejsou schopni zformulovat jedinou smysluplnou větu, která by jim o dané lokalitě cokoliv objasnila. Děj navazuje na události 12. expedice, hned v počátku se dozvídáme, že se většina účastnic "vrátila", ale přepisy z jejich výslechů rozhodně neodpovídají tomu, co si čtenář prožil skrze první díl. Příjemné mrazení v zádech a vědomí, že se děje něco nepřirozeného, nastupuje téměř okamžitě - jen aby se změnilo v tichý podkres v pozadí... eh, korporátního dramatu. S nálepkou "přísně tajné", pochopitelně. Čtenáře tentokrát provází tzv. "šéf", nemastný neslaný chlapík, právě dosazený do vedoucí pozice organizace. Jeho snahu se zorientovat a najít alespoň jednu uspokojivou odpověď na to, co se v Oblasti X sakra děje, neustále provází a notně narušuje mocenské pošťuchování se zástupkyní bývalé ředitelky. Přítomní vědci, kteří postupně pochopili, že jakákoliv vědecká metoda jim zkrátka nevyplivne žádné srozumitelné výsledky, propadají laxnosti, podivným teoriím a hraničnímu šílenství. Veškeré materiály, které po sobě zanechala bývalá ředitelka, jsou chaotickou směskou papírů a poznámek, která se ubírá zdánlivě slepými uličkami prapodivných teorií. Pravidelné hlášení tajemnému nadřízenému našeho "šéfa" rozčiluje, protože pořád nemá, co by vlastně hlásil... Pomalu, místy až hypnoticky sugestivně stavěný text, přináší několik odpovědí, které záhadu Oblasti X přeci jen trochu objasňují. Už víme, že oblast působí na vše, co jí projde; avšak nyní máme zjistit, jak působí na to, co je už notnou řádku let v její blízkosti zvenčí. A pak je tu otázka oné vytyčené hranice - je moudré předpokládat, že je tak pevná a neměnná, jako samotné slovo, kterým ji označujeme? Zní to dobře, ale jak už bývá smutným osudem prostředních dílů, i v tomto případě jde většinou o výplň před velkým závěrem. Atmosféra je budovaná dobře, ale postupně upadá a opětovně bobtná jen v určitých scénách, které jsou sice mistrně znepokojivé až hororové, ale už nevyváží naprostou odtažitost postav. "Šéf" si drží takový rádoby-profesionální odstup, že ani čtenář s ním nenaváže rozumné pouto, většina vědců ztělesňuje klišé podivínských géniů a armádní složka poblíž Hranice přesně naplňuje definici zelených gumáků, kteří jsou tak blbí, až mi bylo smutno. (Střežíme bezprostřední hranici podivné oblasti, kde údajně došlo k ekologické katastrofě, ale nemáme ponětí, co se skutečně děje - buď nám to neřekli nebo je nám to jedno - ale co může být špatného na tom, že pravidelně lovíme a obědváme místní divou zvěř?) Velice pomalé tempo knihy, udusaná atmosféra podivna a nemožnost přilnout k jakékoliv postavě dělá z druhého dílu slabší zážitek. Přesto jsem zvědavá na závěr a chystám se na třetí díl.“... celý text
— Syllvanium

Finch Finch

„Všechna čest autorovi, který má takovou fantazii a dokáže vytvořit tak komplexní a živoucí svět, se svou historií, s frakcemi a hlavně podivnostmi všeho druhu. Doufám, že se do Ambry VanderMeer ještě vrátí (nebo vydavatel přeloží i starší věci z tohoto univerza). Příběh naopak trochu drhne. Jde o klasickou neo noir detektivku s hrdinou, jehož tíží temná minulost. Nechybí ani femme fatale, případ, který může stát hlavní postavu život, nějaké ty zvraty a akce. Nic víc, nic méně. Ono to ale docela dobře stačí.“... celý text
— KapitánSmrt

Veniss Underground Veniss Underground

„VanderMeera miluju, ale Veniss už na mě bylo moc divné. Je vidět, že je to starší práce, protože práce s jazykem tu není tak lehká. Přesto mě fascinuje, jak jen pár slovy a pohledy dokáže navodit atmosféru a předat pocity postav.“... celý text
— KadetJaina

Přejít na knížky autora