Jára Cimrman

Adalbert Kolínský, Eliška Kutnohorská · pseudonymy

česká

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u autorových knih

Cimrman v říši hudby Cimrman v říši hudby

Jeden z největších Čechů se představuje jako skladatel, který je sám sobě libretistou, biletářem, prvním tenorem i kritikem. Pro své posluchače totiž sepsal mj. operní jednoaktovku "Úspěch českého inženýra v Indii". Počáteční nedůvěru Jára Cimrman bez problémů rozptýlí, dokáže totiž lehce přesvědčit, že není nástroje, na který by nedovedl zahrát. Navíc se, věřte nebo ne, projevil, a to zcela přirozeně, jako znamenitý hudební pedagog a ještě k tomu, jako nanejvýš šetrný hospodář … „Měl například stáj s vlastním chovem smyčcových žíní.“ Samotné hudební produkci jako vždy tradičně předchází oblíbený seminář, kde se dozvíte spoustu zajímavostí o Cimrmanových prvních hudebních krůčcích a třeba taky, proč se nestal virtuózem, zjistíte dokonce i kam se poděla třetí věta. Ale teď už se pohodlně usaďte a "zaposlouchejte" se do geniální Cimrmanovy skladby: … „Rytmické furioso měchù, zvonící kovadliny a sršících jisker přechází zvolna v plastický popis kovárny a jejího okolí. Kovárna je malé, sešlé stavení s kamennou podezdívkou, vyjádřenou durovým akordem žesťových nástrojù. (Prof. Vondruška zahraje durový akord.) Má vysoký cihlový komín. Ten hraje fagot. Dřevník je vzdálen od kovárny 20 krokù. (Klavírista zahraje postupně 18 tónů.) Ještě dva, prosím! (Vondruška tedy dva dodá.) Kolem dřevníku se vine pěšina do vsi, vzdálené asi 1,5 km. (Vondruška odmítá motiv pěšiny zahrát s ohledem na čas.) Z časových důvodů vynecháme. …“ Geniální, že? Neměně zajímavé, a jistě hodné rozboru, jsou i géniovy texty: DVOJICE Dvě paže bílé, jak je to milé. Dvě oči modré, i to je dobré. Ani dvé uší krásu neruší. Tvých ňader párek milenci dárek. Dvě tvé brady to je jiné, lépe když se nepaří. Když se brada k bradě vine, pak se lásce nedaří. Jistě uznáte, že před sebou máte člověka, kterého byste stěží jinde pohledali – Cimrman se prostě opět projevil jako génius a člověk na svém místě ... „A když paní Kreibichové během rozhovoru ještě při procházce učebnami promazal žaluzie, spravil mlýnek na kávu, profoukl okarínu a natřel dveře, poznala, že má před sebou člověka, kterého hledala.“ Celkem pravidelně se nechám zlákat na další přednášku o našem velkém mysliteli, zvlášť, když vychází z pera dalších z naši géniů – cimrmanologů Svěráka a Smoljaka – kteří svého Cimrmana doslova vymodelovali do nejmenších detailů. Dali tak vyniknout podivínskému a laskavému géniovi. Texty těch dvou jsou totiž … osobité s originálním podtextem, groteskní s krásně poetickým nádechem, pseudovědecké, přesto s dokonale chytrým obsahem … tohle je naprosto dokonalá mystifikace, par excellence – pánové Svěrák a Smoljak jsou pro mě mistry falzifikace – samozřejmě v tom dobrém slova smyslu – jejich „hra na vědu“ nemá asi obdoby (vlastně mě ani nenapadá, kdo by se byť jen přiblížil jejich velkolepému stylu) … Mimochodem, ve vědě je vždycky důležité podložit své teorie neprůstřelnými důkazy, a přesně to se našim cimrmanologům vážně dokonale daří :-) …... celý text
alef


Akt Akt

Akt zkrátka miluji a proto není co vysvětlovat, citovat ani porovnávat.
Geremus


Hry a semináře – úplné vydání Hry a semináře – úplné vydání

Copak Cimrman, ale jmelí! Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí? Strašně. V korunách stromů to vypadá jako nějaká orlí hnízda. A podobnými hláškami by se dalo pokračovat. Jsou sice hry nebo semináře, které jsou slabší, ale tvorba jako celek a kulturní dopad posouvají DJC na úplně jinou úroveň. Smoljak se Svěrákem dokázali skvěle namixovat inteligentní humor s hravou češtinou a staromládenecký lehce šovinistický humor starší generace. Jen málokdo dokáže vytvořit takový fenomén, kterým se následně ještě mystifikuje celé okolí.... celý text
ArkAngel



Švestka Švestka

Švestka patří asi mezi mé oblíbence, co se týče Járy Cimrmana. Můj přítel mi jí tenkrát ukazoval jako divadelní hru a já se zamilovala. Tak asi nebylo divu, že jsem se jí rozhodla i přečíst....... celý text
dancadragneel


Švestka Švestka

Švestka je snad nejméně vtipnou Cimrmanovou hrou. Rozumějte dobře, to neznačí, že není zábavná. Jen není vtipná. Kde črtám dělící čáru? Jde mi o to, jestli se u sledování hlasitě řehtám, nebo jenom radostně usmívám. A u této hry se člověk usmívá neustále. Samozřejmě je na ní, jak postupně zraje, něco podobně mrazivého, jako na loučení Smoljaka na záznamu, či Svěráka v divadle, v roli Smrťáka ve Vizionáři. Člověku je z toho tak nějak tísnivo. Podtitul sklerotikon je vzat velice doslovně a snahou o prozkoumání tohoto fenoménu jde hra poměrně daleko, blíží se skoro povídkovému stylu Sapkowského, jen je v tom méně násilná. Vše začíná už v semináři, popisem ubývajících autorových tvůrčích schopností, či otevřeným vysloveném (ve scénáři), že humor je poněkud roztěkaný a humor nemá takovou brizanci jako zamlada. O to působivější toto prohlášení je, že je svěřeno do úst profesora Smoljaka v jeho proslovu o stařeckých neduzích. Ta je sama o sobě naprosto legendární a fantastická. Hra sama zkrátka nenabízí přílišné množství silných komických scén. Ona je vtipná spíše roztáhle, po celou dobu, opatrně. Jistě, je to kompenzováno některými šrapnely, typu Pulcovo "Já vůl!", "Ty taky drž hubu, laskavě!", či Motyčkovo "Poblil jsem se!". Stáří hry je patrné i z jejích konzervativních, ovšem očividně parodických, rysů. Stojíte tu jak dva buzeranti a sufražetka hovořící o poživačných samcích. Někdo by se mohl cítit skoro uražen, byla by to ale podle mě chyba. Důležité je uvědomit si, z koho a čeho si dělí hra srandu. Z mužů. Převážně starých mužů, ale Patka taky není zrovna výhra, co si budeme. Kdybych měl být úplně jasný – hra si podle mě dělá srandu z typu "Václav Klaus". Dohromady chápu, že toto drama může být hodnoceno snad méně příznivě, než jiné hry Mistra da Cimrmana. Ono to je ale zkrátka tím, že ta hra je trochu jiná. Já si ale nemyslím, že by musela být horší. Třebaže jiná, stále je totiž skvělá.... celý text
Set123