Alex Drescher

česká, 1972

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u autorových knih

Lovcův odkaz

„ZDĚDIL NADPŘIROZENÉ SCHOPNOSTI! STAL SE LOVCEM! Prokop Koutný nečekaně převzal "živnost" svého otce Maxe, kterého mimochodem nikdy neznal a netušil čím se zabývá. Max je teď napůl člověk a napůl vlkodlak. Převzal také léčivé šamanské schopnosti. Je rychlý, hbitý,smrtící. Otec měl také v držení lemurijskou zbraň, po které všichni touží a není to jediný artefakt o kterém Max věděl. Všichni po nich jdou! Jsou tu démoni, vyjci (upíři), čarodějky, elfové, vlkodlaci a pár lidí :-). Docela hodně postav, ale buď jdou všichni po Prokopovi a nebo touží získat dávné artefakty a k těm, jak doufají, je Prokop dovede. Případně jeho matka, kterou zase hledá Prokop :-). Ta je už několik desetiletí nezvěstná... Navíc je královnou vlkodlaků :-). V knize je hodně akce, hodně padouchů, občas trochu mišmaš, občas vtipná hláška :-). Pokud nebudete čekat nějaký wow zážitek je to v pohodě :-). TOHLE MĚ POBAVILO :-) Riziko práce... Bezďáci pravidělně šmejdící kolem popelnic sice krumpáč neodnesou, protože jim bude připomínat RIZIKO NAMÁHAVÉ FYZICKÉ PRÁCE, ale s trochou štěstí si ho vezme nějaký zahrádkář :-). TOHLE JE SKORO VĚŠTECKÉ... Druhá afgánská, výsadek v Koreji, čínská provokace, to vše bylo jen předzvěstí střetu Unie s Ruskoasijskou federací o Pobaltí, Ukrajinu a Bělorusko - obilí, nerosty, území. Teprve pak začalo být opravdu zle - z válkou zasažených území se do střední a západní Evropy začaly hrnout statisíce uprchlíků.“... celý text
— ydnac

---

Zrození Adepta

„„Bylo to jako útok vosím žihadlem. Rychlé, téměř neviditelné bodnutí. Tam a zpět a hotovo. Zlomek vteřiny? Tolik oblíbená pikosekunda?“ Světla v temnotách druhá kniha. Musím říct, že první příběh se mi docela líbil. Několik dobrých hlášek, vtip, akce – paráda. Jenže druhá kniha je jakoby z jiného světa. Našel jsem tu asi tři dobré hlášky, což znamená, že ubyl humor. Příběh je rozdělen do několika pasáží, což tomu dodávalo trochu nudy. Když se zrovna v jedné rovině začalo konečně něco dít, přepnul pan spisovatel na jiné místo a začalo to znova. Když se konečně začalo něco dít, opět přepnutí . . . Malá ochutnávka: Byl to jen záblesk. Brnění mi poslalo do těla dávku stimulantů, které by dokázaly postavit slona na chobot. Tmu ve zlomku vteřiny vystřídalo prudké světlo a zase zmizelo. Pak se ten záblesk opakoval znovu a znovu a intervaly se prodlužovaly. Někdy v té chvíli mi naskočil mozek a pak i srdce. Tělem mi znovu začala proudit krev a brnění zajásalo. Ne, fakt si nedělám srandu. Mělo z toho radost jako děcko o Vánocích. Každý má přece radost, že mu Pére Noël * přinese dárky, že? Nejlepší pasáže byly ty s hlavním hrdinou. (lovec Prokop Koutný) On si svůj příběh totiž vyprávěl v ICH formě, kdežto ostatní jsou vyprávěny vypravěčem – spisovatelem. Tak že jsem si nejvíc užíval ICH pasáže, které jste ostatně ihned od první věty poznaly. Byly srandovnější, . . . i když zas tak moc ne. Nejvíc mě na příběhu vadily sprosté nadávky. Byly totiž ve své podstatě jen dvě - „Kurvamať“ a „Job svoj mať“. Víc toho pan spisovatel prostě nedokázal. Tak že jsem si musel najít své hrdiny. Asi největším, i vizuálně, byl pan Trojka. Někdy prý vypadal jako „Ty vole, to je Hulk!“ Jeho akce je prostě krása sledovat. Citát: Nevěřím nikomu, kdo vylezl z hrobu. Obsah je mixem magie, fyziky, alchymie, chemie, astrologie a astronomie – vše se to smíchalo, tak že vznikl celkem nevyrovnaný guláš, ze kterého vyšel jen průměrný příběh. A jako jednu z dalších výraznějších osob byl upřednostnil lovcovu matku Světlanu Griškinovou. Ta svým činem dostala děj příběhu do jiné reality (prolnutí/časová realita), čímž se to stalo zajímavějším. Jenže to se stalo až za půlkou knihy a to už bylo docela pozdě. Po první povedené knize jsem byl vlastně u tohoto příběhu zklamán. Velká část možností tu nebyla využita a ztratila se v „překladu/prolnutí“. Tak že tři hvězdy, ale v podstatě 50% Citát: I na pohřbu může být veselo . . . * Pére Noël je francouzskou obdobou Santa Klause nebo Ježíška.“... celý text
— Terva

---

Dokonalý obchod

„Tuto sérii jsem sháněla snad rok, ale nakonec se podařilo. Ironií je, že jakmile se mi v potu tváře podařilo koupit poslední chybějící knihu trilogie, objevily se na trhu znovu... Příběhem jsem jednoznačně nadšená a když jsem už poněkolikáté četla, jak v příběhu pijí jahodníkový čaj, řekla jsem si, že na tom asi něco bude a při čtení poslední knihy trilogie jsem už byla "závislá". Na příbězích celé trilogie se mi líbilo spousta okamžiků a hlášek, ale už bych jen opakovala to, co tady bylo dávno napsáno.“... celý text
— jana0400

---

---

Lovcův odkaz

„No, určitá podoba by tu byla. Třeba oči. Ty by mohl mít po (tátovi) Barva i počet sedí, . . . a taky bradu má podobnou. Stejně nic lepšího nemáme. Ačkoliv je tento příběh ze světa Prolnutí, vypadá to, že do něj asi nepatří. Někdo mu dal krabičku s názvem „Světla v temnotách“ i když je tento příběh ze stejného těsta jako Tovaryš a Jeden z devíti. A vlastně se to také ve stejném stylu odvíjí. Zadní část knihy mi sice tvrdí, že je to pro fajnšmekry, nadupané akcí a nenechá mě to oddychnout – inu, co je psáno nemusí být dáno. Pravdou je však fakt, že se to dobře čte, rychle do odsýpá a trousej se tu hlášky jak na běžícím pásu. Ale to je asi tak vše. Protože dva dny po dočtení už jsem docela tápal v Prolnutí, o čem, že to vlastně bylo. „Job tvoju mať!“ Citát: Když někdo zabíjí Lovce, tak já chci vědět kdo a proč.“... celý text
— Terva

---

Jeden z devíti

„Podívej se na slunce, má barvu krve, a to nevěstí nic dobrého. Dnes v noci se Prolnutí zbarví krví . . . Druhý příběh v sérii Prolnutí už je výrazně lepší než ten předcházející. Osobně si myslím, že je to hlavně tím, že tady už začíná pořádná akce. A taky je to tím, že jsme si už zvykl na spisovatelův styl psaní. Hlášky trousí tak nějak sladěné s příběhem a nejsou vždy v té nejočekávanější akci. Někdy jsem měl pocit, že hláška vyřčená v nějaké situaci mi tam nesedí a připadá mi trochu vynucená. Ale toliko ke hláškám, kterých je v příběhu možná až moc. Malá ochutnávka: . . . máte rádi pohádky, milý /čtenáři?/ Budu vám vyprávět jednu, kterou už nikdo jiný nezná, a i já z ní znám jen pár střípků. Tak dobře se totiž někdo postaral, aby se na ni zapomnělo. Je o devíti Prokletých a o tom, jak byli uštváni jako vzteklé šelmy. Když zemřeli, narodili se noví, a po jejich smrti další. Nástupci, a bylo jich vždy devět, přicházeli, aniž by se od předchůdců dozvěděli, kým jsou a kam směřují. Nevěděli nic, jen to, že jsou špatní, a naprosto netušili proč. A ta pohádka je o tom, proč jsou tak špatní. . . Citát: Rozhodni se sám, jestli budeš spolupracovat nebo krvácet . . . Co mě na příběhu nejvíc rozesmálo jsou dvě prolnutí. Nejdříve Alžběty Lukrécie a Hedviky van Heeland – Merde! Ty dvě se zprvu absolutně nesnáší, ale v dalších akcích jsou jedinečnou dvojkou. Dokonce hází . . . i lepší hlášky než jejich okolí. A když se pak dá dohromady druhé prolnutí - Hedviky s hlavním hrdinou, to už jsem se vysloveně chechtal. Jo, druhé Prolnutí jsem si rozhodně užíval víc než to první. Dokonce ke konci dojde i k sexu . . . a ten mě dostal do kolen. Je tu víc akce, víc dobrodružství, víc napětí a víc srandy. Tak že jako příjemnou oddychovku to všem doporučuji. Když překonáte trochu méně zábavnou Jedničku, stane se Devítka hlasem vašeho . . . ale to už je jiná pohádka. Citát: Buď zticha, řekla náhle Alžběta Lukrécie sama sobě.“... celý text
— Terva

Žánry autora

Romány Literatura česká Sci-fi Fantasy

Štítky z knih

Drescher je 45x v oblíbených.
Osobní web autora