Jeden z devíti

Zábavnější než díl první, výborný humor s dávkováním "tak akorát", nenavazuje vůbec na nedokončenou 1.

Je pravdou, že předešlý díl jsem četla před více než deseti lety, takže se můj vkus mohl výrazně posunout, ALE...
Přečetla jsem asi čtvrtinu. Víc nedám. Byla jsem připravená na akční masakr a akce tam je, akorát se nezdá, že by nějak zvlášť posunovala děj, což je přesně to, co od tohoto typu literatury očekávám. Pokud se budu chtít prokousávat stovkami stránek, sáhnu po klasicích. Tam s tím člověk aspoň tak nějak počítá.

Podívej se na slunce,
má barvu krve,
a to nevěstí nic dobrého.
Dnes v noci
se Prolnutí zbarví krví . . .

Druhý příběh v sérii Prolnutí už je výrazně lepší než ten předcházející. Osobně si myslím, že je to hlavně tím, že tady už začíná pořádná akce. A taky je to tím, že jsme si už zvykl na spisovatelův styl psaní. Hlášky trousí tak nějak sladěné s příběhem a nejsou vždy v té nejočekávanější akci. Někdy jsem měl pocit, že hláška vyřčená v nějaké situaci mi tam nesedí a připadá mi trochu vynucená. Ale toliko ke hláškám, kterých je v příběhu možná až moc.

Malá ochutnávka:
. . . máte rádi pohádky, milý /čtenáři?/ Budu vám vyprávět jednu, kterou už nikdo jiný nezná, a i já z ní znám jen pár střípků. Tak dobře se totiž někdo postaral, aby se na ni zapomnělo. Je o devíti Prokletých a o tom, jak byli uštváni jako vzteklé šelmy. Když zemřeli, narodili se noví, a po jejich smrti další. Nástupci, a bylo jich vždy devět, přicházeli, aniž by se od předchůdců dozvěděli, kým jsou a kam směřují. Nevěděli nic, jen to, že jsou špatní, a naprosto netušili proč. A ta pohádka je o tom, proč jsou tak špatní. . .

Citát: Rozhodni se sám, jestli budeš spolupracovat nebo krvácet . . .

Co mě na příběhu nejvíc rozesmálo jsou dvě prolnutí. Nejdříve Alžběty Lukrécie a Hedviky van Heeland – Merde! Ty dvě se zprvu absolutně nesnáší, ale v dalších akcích jsou jedinečnou dvojkou. Dokonce hází . . . i lepší hlášky než jejich okolí. A když se pak dá dohromady druhé prolnutí - Hedviky s hlavním hrdinou, to už jsem se vysloveně chechtal. Jo, druhé Prolnutí jsem si rozhodně užíval víc než to první. Dokonce ke konci dojde i k sexu . . . a ten mě dostal do kolen. Je tu víc akce, víc dobrodružství, víc napětí a víc srandy. Tak že jako příjemnou oddychovku to všem doporučuji. Když překonáte trochu méně zábavnou Jedničku, stane se Devítka hlasem vašeho . . . ale to už je jiná pohádka.

Citát: Buď zticha, řekla náhle Alžběta Lukrécie sama sobě.

Dobre vymysleno, vynikajici poctenicko a ten konec je opravdu masakroidni. Mnoho dejovych linii, ale to mi vubec nevadilo, ctenar se rychle zorientuje :) Nesnasim Pana prstenu s temi jeho debilnimi elfy, trpasliky a skrety, ale tady mi toto osazenstvo nijak nevadilo, jen co me dost stvalo, byly pritepleni elfove, to uz jsem kritizoval u minuleho dilu, ale presto ma autor plny pocet hvezd.

O maličko slabší než první díl, ale stále výborné počtení. Příjemné fantasy střihnuté postapo. Doporučuji všem k přečtení. Howgh.

Skvělé počtení, Alex Drescher píše opravdu dobře.

Oproti prvnímu dílu horší po všech stránkách. Nejvíc mě mrzelo, že se vlastně nesetkáme s nikým z prvního dílu. Časté střídaní dějových linek hodně uškodilo spádu děje. Navíc mi vždycky dlouho trvalo, než jsem zjistil, kam jsme zase skočili. Celé mi to přišlo takové chaotické a splácané. Hlášky opět neoriginální a ani ne moc vtipné. Až si říkám, jestli ty tři hvězdičky nejsou moc. Ale ještě dám autorovi šanci s Lovcovým odkazem.

Cyklus Prolnutí jsem přečetl po cyklu Světlo v temnotách. Všechny ty knihy do sebe výborně zapadají. K tomu jsou velice čtivé.
Občas se autor myšlenkami ztratil že jsem se ztrácel, ale celkový dojem stále za 5*

Cyklus o Prolnutí se mi líbí, vždycky jsem měla slabost pro namakaný ale podceňovaný outsidery:-D Takže i když mohl autor víc věcí víc přiblížit, četlo se mi to samo.

Tovaris mne bavil vice a po prvnim precteni jsem byl spise zklamany. Ale po nejake dobe jsem se ke knize vratil a zjistil jsem ze se bavim velmi dobre a kniha mne chtnula. Asi i diky ze jsem mezi tim precetl roman na pokracovani na jeho strankach. Objevuje se nam tady novy svet prolnuti a zajimave postavy. Skoda jen ze autor nema na psani tolik casu.

Kniha se mi moc dobře nečetla. Nedokázala jsem se do ní ponořit, stále mi unikaly myšlenky pryč. Pro mě slabý průměr, ale s potenciálem. Bylo tam hodně silných a poutavých scén, jen by jich bylo potřeba více a lépe je rozvinout.A také bych čekala lepší "finále". Tím, jak byla kniha psána, by jí slušelo, kdyby měla vygradovaný konec.

Zábavné, ale chvilkama zmatené a nelogické. O prokletých jsme se toho moc nedozvěděli a o kamenech taky ne. Příště ty kulisy pro hlášky a akční scény trochu víc vymakat ;-)

Tovaryš se mi líbil víc, ale i tak výborné čtení.

Dobrá akční fantasy aneb jak vojenský veterán k záchraně světa přispěl.