Sto devětadevadesát schodů

První povídku jsem přečetla, u druhé jsem se tak dlouho nutila ke čtení, až jsem to v půlce vzdala.

21.10.2023

Umne odpozorované detaily dvoch nie úplne konvenčných zamestnaní. Súboje charakterov.
Druhá poviedka sa mi páčila o dosť viacej, než prvá.

17.01.2023

Úžasné - každé trochu jinak, vždy s jakýmsi znepokojivým podtónem, nechávajícím prostor pro přemýšlení...

04.01.2023

Sto devětadevadesát schodů byl náhodný výběr z knihovny, zaujala mě obálka a název.
První povídka se mi celkem líbila prostředím i postavami, ale u druhé jsem narazila. K uzoufání nuda, prokousat se tím bylo něco a výsledek byl stejně o ničem, aspoň pro mě teda. Dle komentářů se druhá povídka líbila a hodně lidí tam našla symboliku a zajímavý popis tvorby, ale to mě asi minulo...
Za mě tedy slabší tři hvězdy.

01.06.2022

Dvě stostránkové novely, každá z naprosto odlišného prostředí, přesto mají trochu společné téma prozření hlavní hrdinky, návrat do plnohodnotného života, zbavení se nočních můr.
1. Sto devětadevadesát schodů: čtivé, napínavé, zajímavé, romantické, letmo mystické (jak by ne - Whitby a Hilda, archeologické vykopávky hřbitova) a přitom velmi moderní, ze života. Líbilo. 90% (nevím, proč hrdinka-historička někde v úvodním rozhovoru zmiňuje starověk - její zájem a na místě samém vše kolem bylo až středověké...)
2. Zajímavé, ale pro mne poněkud hůře představitelné a uchopitelné, zejména co se vyústění týče. 70%

Nejsem autorův fanoušek, tady mne potěšil schopností napsat dobře kratší komorní kousky, neb takový Kvítek byl k neučtení.

25.04.2022

Řekl bych, že autor dokáže popsat zajímavě příběhy, které jsou relativně statické. Mě se více líbil příběh první, ve kterém autor dovedl spojit zajímavá prostředí a zároveň decentně připomenout válku v Jugoslávii.
Druhý přiběh se vyznačuje popisem práce vokálního souboru, který má nacvičit těžkou skladbu. Mimoněk jsem si uvědomil, jak jsou přípravné práce na koncert složité a nákladné. A stačí jedna událost, která tuto snahu rychle a naprosto zmaří. Řekl bych však, že pro čtenáře je však důležitější atmosféra celého příběhu.

14.01.2022

Má první od Fabera. Oba příběhy jsou skvěle napsané. Sto devětadevadesát schodů má skvělý rozjezd, ale konec mě nějak neutěšil. Kvintet Courage byl zajímavý soubor různých osobností a jejich životních trablů - když je zavřete na jeden prostor, něco se zákonitě musí stát, ale zápletka mě neoslovila. Průměr. Ale nenechám se odradit, určitě si přečtu další autorovy romány, protože píše velmi poutavě.

19.11.2021

Obě novely mě dostaly svou tajemnou atmosférou a krásným jazykem, nedá se od toho odejít. Nejde sice zrovna o akční příběhy, přesto ale tahle knížka nepatří k těm, které rychle zapomenete. Doporučuji všem (ostatně jako většinu toho, co se mi od dua Faber/Janiš dostalo do rukou).

10.03.2021

Další výborný Faber.
199 schodů mě sice až tak neuchvátilo, ač svou hodnotu určitě má, zato Kvintet Courage mě dostal. Komorní příběh pěti lidí, kteří odjedou na 14 dní do ciziny nazkoušet skladbu současného skladatele, již mají v premiéře uvést na festivalu soudobé vokální hudby pojatém jako velkolepá multimediální show. Ty dva týdny tráví v luxusní vile a v podstatě bez kontaktu s okolním světem. Každý z těch pěti lidí má svůj příběh a přestože spolu zpívají už dlouho, vlastně se neznají.
Pan Faber tento příběh vypráví přímo mistrovsky jako velmi komorní psychlogický příběh s velkou přidanou hodnotou pro muzikanty. Úplně vynikajícně vystihl, jak zpěvák klasického repertoáru asi vnímá lidi motající se kolem showbyznysu, jakož i akce, které chtějí přitáhnout diváky na různá moderní pozlátka; a taky to, proč takový zpěvák raději zpívá třeba Monteverdiho nebo Byrda. Je to napsané tak opravdově, že to chytí za srdce - jako kdyby psal ze své svlastní zkušenosti.

22.02.2021

Ačkoliv se v ani jedné novele zas tak mnoho nestane - velké dramatické oblouky nečekejte -, jsou obě strhující. Pro drobnokresbu postav a všednodenních momentů, pro krásný jazyk (ve skvělém Janišově překladu) a pro vtahující atmosféru.

14.10.2020

Styl psaní je plastický, snadno navozuje atmosféru, ale i příjemně úsporný a pro mě pohlcující. Je to můj první Faber a každou z novel jsem přečetla skoro za den, což už se mi dlouho nestalo. Balancuje lehce na hraně uvěřitelného, ale zůstává nohama na zemi, což mě asi bavilo nejvíc. Zároveň jsou oba příběhy svým způsobem jemné a laskavé.
Fajn osvěžující zážitek.

05.10.2020

Dvě povídky, v nichž hlavními hrdinkami nejsou silné osobnosti, ale ženy plné pochyb, váhání, vnitřních strachů až depresí. A možná proto jsou tak lidské, tak uvěřitelné. Autorovi se podařilo skvěle popsat vnitřní pocity a myšlení těchto postav a na tomto základě vystavěl příběhy o interakci hrdinek s okolním prostředím a s postupným přidáváním informací přibývají ve vyprávění i emoce. V této gradaci pokračuje až do možná trochu rychlých konců, jejichž pointy pro mne byly trochu překvapující, ale asi dějově lepší, než kam jsem očekával, že budou směřovat. Příjemné čtení.

05.10.2020

První novela tak nějak normálka. Druhá vynikající, nebýt jí, dal bych jen 3* jako v případě evangelia ohně.

16.09.2020

Mě bude bavit asi všechno, co kdy Michel Faber napíše. Od první novely této útlé knihy jsem se doslova nemohla odtrhnout, tak moc jsem chtěla přijít záhadě na kloub (stejně jako hrdinka), druhá novela měla skvělý nápad, prostředí i vyústění. Další, prosím!

19.08.2020

Dvě novely, které spolu sice nijak nesouvisí, přesto se zajímavě doplňují. V obou jsou hlavní postavou ženy, ale nejsou to silné ženské charaktery, jak je teď moderní, ale obě jsou poněkud nevyrovnané. Postavy jsou výborné a jejich proměna, i když není úplně dořešená, mě neskutečně bavila.

06.08.2020

V obou novelách nám autor dává "nahlédnout do duše" hlavních hrdinek a činí tak s mistrovstvím sobě vlastním. Neobvyklé prostředí , atmosféra přímo mysteriózní, to vše tvoří pozadí pro příběhy nevšední, ale současně hluboce lidské a emocionálně vypjaté. Vše je vyšperkováno krásným jazykem a znamenitým vypravěčským stylem autora. Doporučuji!

05.08.2020

slátanina

13.07.2020

Dvě brilantní povídky mého oblíbeného spisovatele ve vynikajícím překladu Viktora Janiše. Jediná škoda je, že povídek není víc.....

11.07.2020

Moje první kniha od spisovatele a nemůžu říct, že bych byla nějak přehnaně nadšená. Na styl psaní jsem si musela zvykat a doufala jsem, že se děj trochu víc zpodrobní a zintimní do hlubších myšlenek hrdinů, ale nestalo se tak. Sama pro sebe jsem si tento způsob vyprávění nazvala "chlapský" - je to, jako by člověk sledoval film a plno věcí si musel domýšlet, protože kamera sleduje jen situaci a herce bez bližších vnitřních komentářů. První novela mne zaujala více, hlavně postupně poodkrývaný text svitku a rozdílnost ve vnímání jeho autora po dočtení. I když byly oba příběhy z prostředí mně neznámého a anotačně mě zaujaly, nemohu říct, že bych se (hlavně u druhého) u nich i přes malý rozsah stran nenudila. Emocionálně jsem neprožívala ani jeden z příběhů a za pár dní nebudu vědět, o čem byly...