Ztracená existence

recenze

Klíč (2021) / a.k
Ztracená existence
Ambergateský ústav pro duševně choré je tísnivým místem s pronikavým pachem dezinfekce a rozvařeného zelí. Tamní zdi skrývají všudypřítomnou plíseň a zmařené lidské osudy.

Právě sem nechal umístit otec svou vzpurnou dceru Amy, která je prý nebezpečná sama sobě i svému okolí. Amyina osobnost je zcela v troskách. Po smrti matky se otec znovu oženil a Amy se nedokázala s novou životní situací vyrovnat. Pacientku dostává na starost doktor Lambourn, který lpí na lékařských postupech své doby a hledá pro Amy odpovídající léčbu.

Do ústavu nastupuje nová psychiatrická sestra v zácviku Ellen Crosbyová. Je plná elánu a odhodlání, chce být prospěšná místním svěřenkyním a dělat dobře svou práci. Empatie a snaha tady ale nestačí. Vždy, když se něco pokazí, do několika vteřin se po jejím boku zhmotní hlavní sestra Winstanleyová, které se snad nikdy nezavděčí. Ellen vnímá zkostnatělost ústavního systému a osudy pacientek jí nejsou lhostejné.

Příběh se odehrává v roce 1956, kdy psychiatrie nabízí „léčbu“ ve formě elektrošoků a silných, tlumících léků. V nejzávažnějších případech zbývá chirurgický zákrok, který znamená otevření lebky s častými nezvratnými následky. A tak pokud člověk nebyl šílený, když do Ambergate přišel, rozhodně takový byl, když ho odtud pustili.

V druhé dějové lince se přesuneme o padesát let do současnosti.
V opuštěné budově bývalého blázince provádí Sarah průzkum pro svou připravovanou knihu. V tajné podkrovní místnosti objeví několik zaprášených kufrů s osobními věcmi dřívějších pacientek. Po otevření jednoho z nich přijde elektrizující poznání, které otevírá prostor k pátrání po osudu jeho majitelky.

Román nabízí tklivý příběh z nelidského prostředí psychiatrické léčebny, který je velmi dobře napsaný a výborně se čte. Určitě existuje spousta jiných románů, které dokáží více šokovat brutálními ústavními praktikami, podrobnými popisy nelidského zacházení s psychiatrickými pacienty v minulých dobách i šílenstvím, které člověk s diagnózou může představovat. Tento příběh ale nehraje na tuto temnou strunu. I když o nechutné maličkosti nepřijdete, daleko více prostoru zde má osobní příběh mladičké Amy, kterou všichni opustili, až skončila v soukolí psychiatrického systému, ze kterého není tak snadné se vymanit. Čtenáři také vyvstane otázka, proč zde má tolik prostoru nová sestřička Ellen a jakou roli bude hrát v příběhu hospitalizované Amy.

V knize se prolínají obě časové linky, ale větší prostor má právě příběh z minulosti. Tam se skrývá veškeré to utrpení a nespravedlnost. I když jde o fiktivní příběh, čtenář si moc dobře uvědomuje, že v popisované době byly reálné takovéto nemocniční praktiky a ústavní péče nadobro zmařila životy mnoha žen a dívek.

Amyin příběh je plný dusné atmosféry zoufalství a beznaděje, obrazem ztraceného života mezi zdmi psychiatrického ústavu. Bavilo mě rozplétání Amyina smutného životního osudu, působivé čtení, moc doporučuji.

Komentáře (0)

kniha Klíč recenze