Zrcadlo

recenze

Jako věrný fanoušek Vlastimila Vondrušky jsem si nemohl nechat ujít ani jeho další novinku nazvanou Manželské zrcadlo. Jde o 14. díl série Letopisy královské komory.

Pozitivní jistě je, že tuto novinku považuji za jednu z povedenějších knih ze zmíněné série. Začátek byl sice trochu pomalejší, ale pak děj nabral grády, takže jsem si detektivku mohl náležitě užít. Autor využívá témata, která lidi baví a hlavně zaujmou. Žárlivost, láska, hamižnost, nevěra a sem tam třeba i nějaký ten démon. To je kombinace, jež ve většině případů představuje sázku na jistotu. Sled událostí je místy sice podivný, ale pan Vondruška tím vlastně zvyšuje napětí, takže věřte, že příběh neodložíte. Je až k nevíře, co všechno může rozpoutat jedna kniha, kterou dostane jako dárek hospodyně Jiřího Adama z Dobronína. Měla by obsahovat různé rady do života pro vdanou ženu, ale uvidíte, že některé ženy toho v ní dokážou najít mnohem víc... Takže musím uznat, že námět příběhu je zajímavý.

Vlastimil Vondruška patří k velmi plodným českým spisovatelům. Má na svém kontě už tolik knih z různých rozsáhlých sérií, že je ani nespočítám. Pokud mé recenze sledujete, tak víte, že já mám tvorbu tohoto autora rád a přečetl jsem většinu knih, které vydal. Nicméně jak to tak bývá, tak i já některé jeho série upřednostňuji více než jiné. Mám rád jeho epopeje, novou sérii Křišťálový klíč a třeba i sérii Hříšní lidé Království českého (samozřejmě u mě vedou postavy Oldřicha z Chlumu a panoše Oty). Naopak k jiným jeho knihám si stále hledám cestu - týká se to právě série Letopisy královské komory. Co se týče mého hodnocení, tak je to v tomto případě tak trochu jako na houpačce. Některé díly jsou povedené a baví mě, ale u jiných je to přesně naopak. Mám dojem, že můj hlavní problém tkví v postavách, které prostě nejsou tak dobré jako u Hříšných lidí. Ale třeba právě vy to můžete mít úplně naopak, protože platí sto lidí, sto chutí. Asi si říkáte, proč tedy čtu sérii, která mě vlastně zase tolik nebaví. Abych to správně vysvětlil: Letopisy královské komory jsou slabší než autorova jiná díla, ale pořád je to v rámci žánru historických románů pro mě dobré čtení. Mám prostě rád Vondruškův styl psaní: i tady totiž platí, že autor dokáže vytvořit obstojnou zápletku, která nakonec vyústí ve vcelku uspokojivé rozuzlení. A víc od těchto krátkých detektivních románů zkrátka nečekám. Mé čtenářské chutě tedy i tentokrát byly uspokojeny a jistě zkusím i další pokračování.

Komentáře (0)