Žijí sto let od sebe, přesto je spojuje stejný osud.

recenze

Karolína

Když si Karolína brala svého muže Maxe, každý ji varoval, že je to blázen a může být nebezpečný. Ona to však nebrala v potaz a jen se tomu smála. Kdo by řekl, že po devíti letech společného soužití, bude po nocích utíkat do milencovi náruče.

To se jí však jednou v noci mělo vymstít. Když se vracela od svého milence, cítila kouř který se linul od jejich domu u jezera. Karolína se rozeběhla, protože v tom domě byla její malá dcerka Kristýnka. Brzo měla zjistit, že měla poslouchat ty řeči, které na své svatbě vyslyšela.



Téměř o sto let později....


Marie

Marie s Jindřichem byly šťastný manželský pár s dcerkou Lindou. Jindřich se rozhodl, že ještě šťastnější budou, když koupí pozemek na břehu jezera a postaví si tam vilu, ve které budou žít. Jenže postupem času Marie sledovala, jak se její manžel mění.

Začal být k Marii hodně kritický. Nelíbilo se mu jak vypadá, řekl jí že je tlustá, přitom na sobě neměla ani gram na víc a postupně trávil více času mimo domov. Do toho jejich dcera zažívala ve škole šikanu a Jindřich to vyčítal Marii.

Marie si to dlouho nechtěla přiznat, že je něco špatně, ale dál už to nešlo a začala čím dál víc trpět sebelítostí a řešila to alkoholem. Vygradovalo to ve chvíli, kdy ho přistihla volat si s jinou. Od té chvále šlo vše z kopce a Marie byla na dně.

Jenže to netušila, že to celé sleduje někdo v pozadí. Někdo, kdo se jako přízrak prochází kolem jezera. A protože ta osoba zažila svojí velkou osobní tragédii a malá Linduška jí není lhostejná, jednoho dne zasáhne.



Kniha Ostrá jako katana je milostný thriller se špetkou tajemna. Jedná se o dvě tragédie, které se navzájem propojí i když je dělí od sebe sto let. Autorku Ivanu Vostřákovou můžete znát díky sérii Přízrak krásné modelky, což je humorný román o nadpřirozenu, odehrávajíc se na jednom Pražském hřbitově. Tentokrát však autorka zabrouzdala do jiných vod a napsala thriller.

Jak Karolínu, tak Marii spojuje stejný osud. Karolína nedbala na slova svých známých a přesto si vzala muže, který ji po čase ukázal co je zač. To co jí ve vztahu chybělo, hledala jinde. Jenže její manžel se to dozvěděl a rozhodl se jí pomstít tím nejhorším způsobem. Jenže po tom všem co se stalo, zůstala Karolína na světě jako přízrak a sledovala, jak kolem ní plyne život a to až do chvíle, kdy si na místě, na kterém stával její dům, postaví nová rodina vilu.

Marie byla vždy spořádaná žena, která poslouchala svého muže. Jenže když se Jindřich začal měnit chováním, řešila to tím nejhorším způsobem. Opíjela se a litovala sama sebe. Místo aby bojovala, vše vzdala. Což jí mělo vzít jak manžela, tak i její dceru. I přesto, že jí do toho stavu dostal právě Jindřich, tím jeho věčným ponižováním, využil toho aby Marii zničil a připravil ji o vše.

Tady musím zmínit, že jsem nepochopila, proč Marie byla taková. Nezabojovala ani kousek. Ale na druhou stranu, je to tak schválně napsané, protože je to důležité proto, co se bude dít dál.

Jak už jste poznali, ani zde si autorka neodpustila trošku duchařiny, čímž dost okořenila knihu a hodně to zamíchalo osudy postav.

Kniha je napínavá od samého začátku a také trošku krutá, protože první kapitola je o životě Karolíny a nekončí to šťastně až do smrti. Další kapitola pokračuje Marii a to je další neštěstí za neštěstím. Díky tomu prostě tu knihu nešlo odložit, protože jsem musela vědět, jak to celé dopadne. Proležela jsem s tou knihou celý den, což už svědčí samo o sobě.

Když jsem si říkala, že horší to už snad Marie nemůže mít, tak mě autorka vyvedla z omylu. Prožívala jsem to tak, že se mi v jednu chvíli až chtělo křičet, ať už tu Marii nechají být. Nejsmutnější na tom je, že taková situace ve vztahu není smyšlená, ale děje se to všude dennodenně. O to víc je to pak smutnější a napínavější.

Na rovinu vám napíšu, že kniha neskončí tak, jak by jste asi teď čekali, protože během čtení nastane velký zvrat, který všechno změní a povede to novým směrem. Neprozradím co a jak, jen to, že mi přišlo, že se v tom autorka hodně vyžívala a ani se ji nedivím. Udělala bych to taky.

Kapitoly v knize jsou pojmenované podle postav, podle toho, kdo v té dané kapitole bude zrovna figurovat. Jinak není to psané jen z pohledu našich dvou hlavních hrdinek, takže se více seznámíte s osobností těch ostatních a také tím, jak na ně daná situace doléhá.

Paní autorka píše jednoduchým stylem. Takovým, kdy nemáte problém se začíst, neztrácíte se v ději a není to zbytečné natahované. Prostě přečtete pár vět a jste polapeni.

Touto knihou paní Vostřáková zvedla laťku. Prostě ačkoliv mě její předešlé knihy bavili a líbili se mi, tak Ostrá jako katana a je mnohem lepší.

Knihu tedy můžu rozhodně doporučit, protože je opravdu napínavá, čtivá, je v ní nejedna tragedie a zvrat a je šmrncnutá nadpřirozenem.

Komentáře (0)