Tygřice z Forli

recenze

Milán 1476

Dea se má líp, než kterákoliv jiná dvorní dáma. Když byla dítě, ujala se jí vévodkyně Bona Sforzu a přijala ji do svých služeb. Bona Deu vychovávala jako vlastní, protože to byla hodná a pobožná žena. Dea neměla žádnou rodinu a Boně byla vděčná za to, že tu pro ni vždy byla.

Jenže žití u vévody Galeazza nebylo zase tak dokonalé, jak by se mohlo zprvu zdát. Bona nevychovávala jen svoje děti, ale i dcery od jeho milenky. Caterina byla nejstarší a byla vévodova oblíbenkyně. Ačkoliv byla Caterina dáma, která se brzo měla vdát, tak jí vévoda dával dost své pozornosti, díky čemuž uměla Caterina i mužské záležitosti. Bona s ní měla svatou trpělivost, protože Caterina dávala všem najevo, že si může dovolit co chce.

Co se týče vévody, tak nemanželské děti nebyly jeho jediný hřích. Každý v okolí věděl, jakých špatností se dopouští a to dokonce i jeho rodina, která to musela tiše trpět. Když nastal zase den, kdy museli všichni poslouchat křik z vévodových komnat, tak se na prahu objevil Lorenzo Medicejský, kterého si vévoda pozval. Kdo ví co by se stalo, kdyby nepřijel včas ale i tak škoda už byla napáchána. Nikdo však v tu chvíli netušil, co příjezd Lorenza znamená pro celou rodinu a hlavně Deu.

Ačkoliv celou tu událost Dea sledovala z povzdálí, tak i ona byla tu noc jak na trní. Nejen kvůli vévodovi, ale kvůli svému manželovi Matteovi. Dea ho znala od deseti let a když se vévoda jednoho dne rozhodl Deu provdat, tak se Matteo nabídl dobrovolně, aby Dea neskončila u někoho starého, či někoho, komu by vadilo že je to sirotek bez jmění. Jenže manželství nebylo takové, jaké si představovala. Jediné čeho se dočkala byla pusa a nic víc a to i o svatební noci. Matteo měl tajemství a Dee ho nechtěl prozradit, protože by jí tím mohl ublížit. Slíbil jí, že se ho jednoho dne dozví, ale musí být trpělivá. Tu noc, kdy se objevil Lorenzo, byl Matteo na cestách a Dea měla zlé tušení. O to víc jí překvapilo, když jí Lorenzo vyhledal a vyptával se po Matteovi. Dea měla hodně otázek, na které brzo měla dostat odpovědi.

Jaké neštěstí se se snese na vévodovu rodinu?

Skandální komtesa je nový historický román z nakladatelství Alpress. Příběh se odehrává ve třináctém století v Itálii a kniha je naprosto nadupaná pořádným příběhem. A ačkoliv Dea je dílem fikce, tak příběh je založen na skutečných událostech.

Určitě jste si povšimly, že i když je kniha o Caterině, tak jako hlavní postava se může zdát Dea. Kniha je totiž psaná z pohledu Dey, protože její postava měla v knize důležitý význam. Jako dvorní dáma viděla hodně mimo hlavní dění a nejen to. Její původ a schopnosti hodně ovlivňovali mnohé situace. Dea stála hlavně po boku Cateriny od začátku do konce. Pro začátek tedy si tedy některé postavy trošku představíme.

Dea byla sirotek a ujala se jí vévodkyně. A ačkoliv se k ní Bona chovala jako k vlastní, tak celý život jí trápilo, že o sobě neví nic. To se však mělo brzo změnit. Díky nešťastným událostem se měla dozvědět, co je zač a hlavně jí potom došlo, proč některá tajemství nemohla být řečená hned. Dea však měla ještě zvláštní dar vidět věci, které obyčejný člověk nemohl vidět. Matteo o tom věděl a radil Dee o tom nemluvit, protože v některých očích by mohla výrazně klesnout. Avšak jednoho dne ji vévoda přizval, ať zkusí věštit z karet. Snažit se mohla sebevíc, věštbu i tak musela vyslovit a pro vévodu nebyla vůbec radostná. To byla chvíle, kdy v ní Caterina viděla víc a rozhodla se, že bude nejlepší si Deu držet na blízku.

Caterina byla sice nemanželské dítě, ale na její výchově to nebylo znát. Vévoda jí měl ze všech nejradši a mnohdy se zdálo, že i víc než svého dědice. Caterina byla mladá a krásná dívka, která měla cokoliv na co si ukáže a mohla s otcem jezdit i na lov. Možná i díky tomu byla svérázná, odvážná a měla ambice k tomu něčeho dosáhnout. A když jí Dea vykládala v kartách budoucnost, věděla, že jí čeká něco velkého, ale může to mít vážné následky. Dea ji však vždy stála po boku a podporovala.

Když to napíšu po svém, tak kniha je naprosto nadupaná pořádným příběhem. Děje se tam toho tolik. Samé intriky, boj o moc, vztahy, politika a rodinná tajemství. Caterina Sforzu je totiž známá historická postava a to díky tomu, co jako žena dokázala. Na třinácté století, kdy ženy měli jen roli poslušných manželek je to neskutečné. Já o ní tedy slyšela poprvé až v této knize a bude to asi tím, že se o ní moc historických fakt nedochovalo, což je škoda. Na druhou stranu nám to nemusí být líto, protože její život nám dokonale do posledního detailu přiblížila autorka v této knize.

Jak už jsem psala, jedná se o román a můžeme sledovat život Cateriny od začátku až do konce díky dvorní dámě jménem Dea. Sice je Dea vymyšlená postava, ale mě se v knize líbila. Měla svůj životní příběh, který v knize objevíte a i když je smýšlený, tak je zajímavý a napínavý. Což můžu říct vlastně o celé knize.

Kniha je náročnější na čtení. Mě chvilku dělali problém ty jména postav. Přeci jen se to odehrává v Itálii a není to jako číst např. o Tudorovcích. Takže mi chvilku trvalo, než jsem se orientovala kdo je kdo. Ale jakmile jsem měla jasno, ponořila jsem se na plno do příběhu. Kniha je rozdělena na tři části. První se odehrává v Miláně 1476-1477, druhá v Římě 1477-1484 a třetí ve Forli 1484-1500. Takže se máte opravdu na co těšit.

Po přečtení této knihy moc nechápu, proč jsem se vyhýbala historickým románům z Itálie. Takže mi kniha otevřela oči. Byly i jiní vládci či historické postavy, které zažily a dokázaly za svůj život mnoho. A není nad to se v knize přenést do kouzelné Itálie a objevovat nová fakta o kterých jsem nevěděla.

Za mě je to hodně propracovaný historický román, který stojí za přečtení. I když je tedy trošku náročnější, ale čtenář se o tamní době a hlavně o Caterině, nazývané Tygřice, hodně dozví. Čtenáři ani nemusí být líto, že se na internetu moc nedozví o jejím životě, protože v knize je její život do detailu popsán. Je vidět, že si autorka se psaním knihy dala opravdu práci. A přesto, že je život Cateriny pestrý a zajímavý až až, tak autorka do příběhu zakomponovala i smýšlenou postavu, aby knize přidala grády a my mohly život Tygřice sledovat z jiného a rozšířenějšího pohledu.

Za sebe tedy knihu rozhodně doporučuji.

Komentáře (0)