Všechny podoby lásky

recenze

Všechno, co jsem zapomněla je sbírka moderní poezie o lásce a nenávisti, což jak všichni víme, jsou ve skutečnosti dvě strany jedné mince. Jsou v ní zachyceny všechny stránky a fáze tohohle citu, od těch příjemných až po ty méně.

Mám hrozně ráda moderní poezii a popravdě preferuji spíše kratší básně před delšími, jelikož mi přijde, že ty toho dokážou dát nejvíc. Autorka má v knize spíše ty delší, ale krásně vynikla emocionalita a proměna citů a nezměnilo se to pouze v estetickou báseň bez obsahu. V tomhle případě mi tedy delší básně vůbec nevadily, naopak jsem je uvítala.

Nejsem zastáncem toho, že by se měly básně pitvat a řešit, co autora mohlo vést k tomu, že ji napsal zrovna tak a onak. Autor totiž píše básně z nějakého důvodu. On naprosto přesně ví, co pro něj znamenají. Ale na čtenáře by básně měly působit úplně jinak. Zasáhnout jejich nitro a odhalit významy, které autor původně nezamýšlel a může je v něm vidět jen on. Ostatně to je podle mě účel každé literatury, ale obzvlášť u básní na to hodně často zapomínáme.

Každopádně přesně taková poezie Adély Chrástecké je. Píše o lásce a o tom, jak se může zvrtnout v nenávisti. A já to v jejích básních vidím, vidím v nich ji. Ale mnohem důležitější je, že na mě její básně promlouvaly úplně jinak a velmi hlasitě. Svým způsobem přede mnou sice odhalovaly autorčinu duši, ale i kdybych každý aspekt básně a autorčina života rozpitvala sebepodrobněji, stejně by mi nikdy nebyla odhalena úplně. Ale víte co? Odhalila přede mnou moji duši.

Takhle by za mě měla vypadat správná poezie. Být nabytá emocemi a významy, které se otevřou pouze před čtenářem. A především před každým se otevřou úplně jiné a to i v různých momentech, kdy si člověk sbírku čte. Takhle vypadá poezie. Není sešněrována nějakými literárními a estetickými pravidly, ale prostě nechává autora i čtenáře cítit.

Všechno, co jsem zapomněla je nádherná sbírka moderní poezie, kterou bych určitě doporučila fanouškům Amandy Lovelace nebo Courtney Peppernell. Je to v podobném stylu, jako píšu tyto dvě autorky, ale zároveň mi to přijde mnohem lepší než některé jejich sbírky. Já se ke knize v budoucnu určitě mnohokrát vrátím a budu doufat, že to nejsou poslední básně, které jsem si od Adély přečetla.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji autorce Adéle Chrástecké.

Sbírka moderních veršů plná primitivních lásek, zmařených přátelství, nostalgických slz i jiných důkazů, že poezie žije. Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice – a občas zkrátka nastanou momenty, kdy mozek přestává vnímat r... více

Komentáře (0)