"Tuplovanej" magor

recenze

Mysterium tremendum (2015) / DraculasLady
"Tuplovanej" magor
Někdy je asi opravdu lepší vybírat si knížky na živo v knihkupectví. Protože tam si na ně můžete sáhnout, prohlídnout si obálku a zalistovat. Přečíst si stránku, dvě aby člověk zjistil, jestli mu to sedne nebo ne. Ne, že by mi mysterium nesedlo... ale vědět dopředu, co mě během čtení téhle knížky čeká za prožitky, asi bych si to dobře rozmyslela. Objednáno online, popisek pouze stručný, že jde o český krimithriller... Řekla jsem si - proč ne. Teď už vím, proč ne...

A přitom stačilo tak málo - třeba se pořádně podívat na autora. Když někdo zemře záhadnou smrtí ve 33 letech, smrdí to... Když je jeho jediný existenciální příběh svázaný vlastnoručně, smrdí to víc... A když je navíc svázán do autorovi vlastní kůže z těla, tak to už zatraceně smrdí... tím, že to, co bude napsané na listech, nebude úplně normální.

A taky, že nebylo...

Z počátku se zdá, že autor jen vypráví nešťastný příběh, který začíná ještě nešťastnější autonehodou. Ale čím víc mě do sebe děj vtahoval, tím víc mě každé slovo zasáhlo. Najednou už to nebyl jen příběh o Erikovi, který někoho přejel. Ale byl to příběh o Erikovi, kterému z toho, že někoho přejel, dočista přeskočilo.

Vlastně mi ho bylo strašně líto. Celou dobu. Smrt je všudypřítomná a je to jediná jistota, kterou v životě máme. A když jí pak stojíme tváří v tvář, není to rozhodně nic příjemného. Erik je ale jiný. Je to umělec, takže to, že bude magor, se o něm víceméně předpokládá už od první kapitoly. Jenže on je tuplovanej magor, tedy víceméně předobraz autora samého.

Smrt, smrt a zase smrt. Všude. Krev, řev a úpění. Všude a zároveň nikde. Je to jen obraz, nic víc. Jen před ním stojíš. A i čtenář, který ho ani nevidí, si dokáže díky tomu barvitému popisu představit, co všechno se v obětech tohohle zvrhlého umění odehrává. Smrt milované ženy, smrt nejlepšího přítele, smrt nevinné dívky a... fuj už mám zase husí kůži...

Jestli od knížky požadujete silný emoční zážitek a nebojíte se smrti, tak do toho. Jestli se nebojíte otevřít knihu, jejíž originál je vázaný v lidské kůži autora, který toto sám provedl ještě než zemřel - prosím. Připravte se na to, že chvílemi se budete utápět v nevědomí a chaosu, protože nebudete vědět, jestli to, co se děje, je skutečné nebo ne. Budete divákem hry, kterou režíroval šílenec a sepsal ještě větší šílenec.

Bude to jen výplod choré mysli, který se nikdy nestal... nebo ano?

Komentáře (0)

kniha Mysterium tremendum recenze