Až za hrob, Danieli...

recenze

Ležela na prkenné podlaze a na židli vedle seděl rychtářův písař s bradou v dlaních, jako by ji hlídal. Patrně si na ten úděsný pohled už zvykl, ačkoli jeho tvář dosud zahrávala v žlutavém světle lucerny výrazně do zelena a ruce se mu viditelně chvěly. Děvčátko mělo řezné rány na rukou a krk podříznutý až po obratle. Veliké tratoliště krve na podlaze už potemnělo. Otevřené skelné oči zůstaly vytřeštěné a bílá tvář děsivě stažená. A pod rozšklebenou ránou obtáčel útlý krček náhrdelník z temně rudých granátů a splýval s černou krví.
Stál tu nad tím vším beze slova, bez myšlenky, jako by se díval na obraz namalovaný nějakým morbidním malířem.

Neměla jsem za sebou ještě ani sto stránek, když mi došlo, proč jsem kdysi dávno přestala číst romány... Zdlouhavá souvětí, odstavce, které zdržují děj a jejichž vynechání by příběhu vůbec neublížilo, nepřeberné množství postav... ale šlo o historickou detektivku, můj oblíbený žánr. Pochlapila jsem se, vydržela to a... nakonec jsem udělala dobře.

Vraždy nevinných, krutost jejich provedení, nedostatky důkazů, odlišné postupy vyšetřování jednotlivých hrdinů... To vše mě drželo ve střehu a ukládalo mi do mezipaměti spoustu informací. Když jsem se jimi během čtení prohrabávala, přistihla jsem se, že jedním z dalších vyšetřovatelů jsem já sama.

Zpočátku bylo utřídění informací poněkud složitější. Jména, data, fakta, místa... a k tomu přibývající mrtvoly. Tajuplný krysí muž a ještě tajemnější Daniel. Do toho všeho přijíždí císař Karel VI., aby se nechal v Praze korunovat.

Praha a její tajemná zákoutí. Čtvrť Nový Svět je jakoby prokletá a její obyvatelé nejsou zrovna nadšeni z řádění onoho vraždícího maniaka.

V ohrožení života ale nejsou jen oni, ale i samotní vyšetřovatelé. Jeden uniká smrti vždy jen o vlásek, druhý takové štěstí bohužel nemá, třetí útok psychopata málem nepřežije, čtvrtý raději vycouvá hned, jak mu jde o krk...

Šéf kancléřovy policie Austerberg se musí mít neustále na pozoru. Je jediný, kdo může případ vyřešit, ale času není nazbyt. Musí zápasit i s vlastní paranoiou, která ho pronásleduje na každém rohu.
A jeho tajemný přítel Daniel stále není k nalezení...

Příchod dalších postav neustále zrychluje děj až k jeho konečnému zvratu.
Austerberg má stopu a žene se za ní jako šílenec. Už žádné vraždy, už ne.
Souboj na život a na smrt na samé hranici říše...
Bude vrah včas polapen a zatčen?
Padre, stihnete mu dát rozhřešení, než jeho tělo rozlámou kolem?

Až za hrob, Danieli...

Nechtěl jsem do smrti pěstovat fíky a opíjet se.
Nechci do smrti chodit s paličkou kolem sudu.
Mám taky právo - jako vy ostatní - oč vy jste lepší než já?!
Nevíte, proč to tak je, otče, že čím větší ničema, tím ho má Pánbůh raději?

Komentáře (0)