Tošikazu Kawaguči – Než vystydne káva

recenze

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo vrátit se na pár minut do minulosti, aniž byste tím ovlivnili přítomnost nebo budoucnost? Postavy z knižní novinky japonského autora Tošikazu Kawagučiho o tom ví své. Ale pozor! Čas vyprší, jakmile vám vystydne káva.

Knihu Než vystydne káva jsem objevila v knižních novinkách na Databázi knih a od první chvíle jsem věděla, že tohle si musím přečíst. Protože kniha, ve které hlavní roli hraje káva, to je něco pro mě! A tak jsem se již podruhé za tento rok pustila do četby asijského autora a opět jsem se nehnula z Japonska.
V zapadlé uličce kdesi v Tokiu provozuje Nagare kavárnu Funiculi Funicula, o které se říká, že se v ní dá vrátit do minulosti. Většinu zvědavců však odradí pravidla, která výlet do minulosti doprovází, a to především pravidlo „cokoli se změní v minulosti, přítomnost to neovlivní“. Kniha je složena ze čtyř povídek, které jsou navzájem propojeny nejen samotnou kavárnou, ale také postavami.
První povídka vypráví příběh dvou milenců. Góro po několikaletém vztahu se svou přítelkyní Fumiko odjíždí za prací do Ameriky, takže jim nezbývá než se rozejít. Rozchod se odehraje právě v „magické“ kavárně. Fumiko se po několika dnech vrací do kavárny a přeje si vrátit se do minulosti, aby si se svým přítelem mohla ještě jednou promluvit a vyjevit mu své city.
Ve druhé povídce sledujeme osud manželů – Fusagi sedává v kavárně nad časopisy o cestování a jeho žena Kótake, na kterou Fusagi vlivem Alzheimerovy choroby zapomene, se o něj stará jako zdravotní sestra. Fusagi si přeje vrátit se do minulosti, aby své ženě předal dopis, který jí měl dát už dávno. Kótake ho ale předběhne a vrací se do doby, kdy si ji její manžel ještě pamatoval.
Příběh dvou sester vypráví třetí povídka. Hirai v osmnácti letech utekla z domova, protože nechtěla po rodičích převzít řízení rodinného hotelu. Tato povinnost proto spadla do klína její mladší sestře Kumi. Ta se měsíc co měsíc vydává za svou starší sestrou, aby ji přemluvila k návratu, avšak Hirai se jí vyhýbá. Jedna cesta se jí však stane osudnou a Kumi umírá. Hirai proto přijme možnost naposledy spatřit svou sestru a vydává se za ní dom minulosti.
Poslední povídka čtenáře nezavede do minulosti, ale do budoucnosti. Kei, která pracuje v kavárně, se vydá do budoucnosti, aby zjistila, jak se v životě daří její dosud nenarozené dceři. Emotivní shledání matky s dcerou je příjemným završením celé knihy a čtenáři tak předává důležitou myšlenku – návrat do minulosti neovlivní přítomnost, ale může ovlivnit to, jací jsme. Protože přesně to se stalo některým postavám.
Celou knihu můžete přečíst od začátku do konce, ale osobně si myslím, že můžete povídky přelouskat i na střídačku. Důležité informace jsou v každé povídce znovu připomenuty (někdy i několikrát v rámci jedné povídky). Kniha je navíc čtivá a lehce napsaná, takže děj utíká vskutku rychle. Milovníky kávy zajisté potěší ta fiktivní vůně kávy, která se line z každé stránky.
Ačkoli mě zpočátku unavovalo neustále opakování informací, nakonec jsem v tom spatřila určitý záměr a smysl. Z knihy jsem byla nadšená už jen kvůli její poklidnosti a lehkosti. Zcela mě uchvátilo i grafické zpracování. Jemnost příběhu je podpořena i střídmou grafikou a příjemnými barvami – hnědou a modrou. Dojem, že šálek kávy je stále někde nablízku, vyvolá i záložka, která není rovná, jako tomu bývá běžně, ale vlnitá – jako kouř stoupající ze šálku.
Knihu Než vystydne káva bych doporučila všem kafeholikům a snílkům, kteří rádi sáhnou po oddechovém čtení. Podle mě ideální kniha na letní dovolenou. Kdybyste měli možnost vrátit se do minulosti a setkat se s někým – jen na pár minut, než vám vystydne káva! –, přijali byste? Ať už je vaše odpověď jakákoli, tahle kniha vám to dá alespoň trochu okusit.

Komentáře (0)