Tajemství skrytá ve věži.

recenze

Tajemství sídla Craven Manor (2019) / TerezaMondeková
Tajemství skrytá ve věži.
Daniel je zoufalý. Bydlí u svého bratrance, který myslí jenom na sebe a zoufale shání práci. Je překvapený, když mu někdo pod dveře strčí pracovní nabídku. Správce nemovitosti Craven Manor. Daniel má strach, že je to příliš dobré, určitě to bude nějaký vtip, ale... co když ne? Proto se rozhodne přesvědčit, jestli Craven Manor opravdu existuje.

Craven Manor opravdu je. Je to obrovské sídlo. Když tam dorazí, tak se ho zmocní podivný pocit. Dveře do sídla jsou otevřené, všude jsou pavučiny a v hala je plná listí. Nikdo tam už dlouhá léta nebydlí, ale čeká tam na něj obálka, kterou tam někdo nedávno položil. V obálce jsou peníze a příslib, že dostane další.

Daniel ze zoufalství práci vezme. Součástí práce je i nabídka, že se může přestěhovat do zahradního domu, které je u sídla. Daniel neváhá a přestěhuje se tam, ale součástí bydlení jsou pravidla, která bude muset dodržovat. Připadají mu zvláštní, ale chce si práci udržet.

Než se ale stačí rozkoukat, tak se u sídla začnou dít podivné věci. Nejzvláštnější je opuštěná věž v sídle, ke které má zakázáno se přiblížit, ale v noci tam uvidí světlo ze svíčky. Někdo tam je zamčený. Daniel se začne zajímat o historii sídla. Jeho historie je temná a některé věci zůstávají dodnes tajemstvím. Daniel se brzy dozví celou pravdu, ale to už je v sázce jeho život.



Ukázka:
Daniel zalapal po dechu. Zdálo se, jako by svět zpomalil a začal se rozpadat. Ležel na zádech. Jednu ruku natahoval po dveřích, které byly těsně mimo jeho dosah. Druhou se opíral o dřevěnou podlahu. Zpocenými prsty hmatal ve špíně a prachu. Mozek, který v šoku odmítal fungovat, se toho ochotně chopil jako tématu k přemýšlení. Ta podlaha potřebuje zamést.
Je třeba udělat něco skutečného. Pozemského. Uvěřitelného.
Na rozdíl od ducha, který stál ve dveřích.
Byla tam a zároveň nebyla. Současně. Hmatatelná iluze. Mohl ji vidět. A mohl vidět i skrze ni. Černé pokroucené stromy za ní byly stejně zřetelné jako ona sama.
Rty se mu rozevřely, ale vyšlo z nich jen zašeptání: „Annalise.“
Přišla o všechny své barvy. Slámový odstín jejích vlasů zmizel a s ním i ruměnec na tvářích a pastelový tón šatů. To všechno se proměnilo v průsvitnou bělobu. Když se pohnula, obraz se rozostřil a hrozilo, že zmizí. Jako když se snažíte spatřit obrázek skrytý ve stereogramu. Vlasy jí vlály kolem hlavy, jako by se vznášely ve vodě. Oči postrádaly duhovky i panenky.
Udělala krok dopředu. Ten pohyb rozvlnil její oděv a vlasy. Natáhla k němu ruku.
Jako blesk Danielem projela vlna strachu. Vrhl se ke dveřím a přibouchl je. Západka se chvíli vzpírala, ale nakonec s uklidňujícím cvaknutím zapadla na své místo. Daniel se rozechvěle nadechl. Přiložil ucho k podlaze a naslouchal.
Svět venku se nořil do dokonalého ticha. Cvrčci ani nevrzli. V korunách stromů se nepohnul jediný pták. Bylo slyšet jen Danielův přerývaný dech. Skoro jako by Daniel byl hluchý.
A pak se z druhé strany dveří ozvalo jemné ťuk, ťuk, ťuk.
Daniel se pozpátku odplížil dál od dveří a přitiskl si ruku na ústa, aby zastavil zvuky, které se z nich draly ven.
Ťuk, ťuk, ťuk. Zvuk zesílil. Byl naléhavější. Daniela z neustálého přejíždění od dveří k oknu a zpátky začaly pálit oči. Nezatáhl závěsy. Mezerou byly vidět hvězdy na obloze.
V dopise stálo, že závěsy musí být zatažené. Jestliže nejsou, stane se něco?
Daniel se připlížil k oknu, opřel se o stůl a postavil se. Popadl tlustou tkaninu, ale nezatáhl za ni.
Racionální část jeho mysli se už snažila přijít s nějakým rozumným vysvětlením toho, co viděl. Byl to nějaký zrakový klam. Kombinace obláčku kouře a větve, škrábající o zeď domku. Mohl za to ten alkohol.
Ale přesvědčit vlastní srdce se mu příliš nedařilo. Tváří narazil na sklo okna, když se k němu přitiskl, aby vyhlédl na zápraží. Viděl prázdné prostranství, poslední schod přede dveřmi, spleť větví. Nikde se nic nehýbalo. Racionální část jeho mozku se chystala začít jásat a oslavovat vítězství nad duchy. Cvrčci venku ale dál mlčeli.
Daniel polkl, ale stažené hrdlo moc nefungovalo. Zvedl ruku, zaváhal a pak kloubem ukazováčku zaťukal na sklo.
Počítal údery vlastního srdce. Jeho dech kreslil obrazce na studené okenní tabulce. Vteřiny míjely a Daniel začínal mít pocit, že je sám. A pak se ozvalo ťuk, ťuk, ťuk těsně vedle jeho hlavy.
Odskočil od okna, za nímž se náhle zhmotnila Annalise. Prázdné oči se vpíjely do těch jeho. Přitiskla prsty na sklo a zanechala na něm šmouhu. Koutky jejích úst se prohnuly v náznaku úsměvu. Daniel mrkl a dívka zmizela.
Daniel se kousl do dásně a bojoval s nevolností. Zatáhl závěs. Byl zpocený a třásl se.
Ťukání se po zbytek noci nevrátilo. Závěsy zůstaly zatažené a dveře zamčené.



Popis téhle knihy mě zas tolik nezaujal, ale nakonec jsem se do knihy pustila. Z knihy jsem byla překvapená. Začátek mi sice nepřipadal tak poutavý jako u ostatních dílů, trošku pomaleji se to rozjíždělo, ale pak se mi pod rukama stránky jenom otáčely. Překvapení, napětí, nebezpečí, zajímavý příběh...

Ale měla jsem během knihy trochu dilema. Do jisté chvíle jsem nevěděla, kdo vlastně mluví pravdu, kdo za vším opravdu stojí. Tentokrát jsem opravdu nevěděla komu mám věřit. Epilog byl hezky napsaný a bylo to pěkné zakončení. Díl se mi rozhodně líbil, ale v porovnání s ostatními mi přišel slabší.

Komentáře (0)

kniha Tajemství sídla Craven Manor recenze