Studie jedu – nadchne i otráví

recenze

Studie jedu (2020) / simona8126
Studie jedu – nadchne i otráví
Studie jedu je prvním dílem akční a tak trochu temné stejnojmenné fantasy romance z pera Marie V. Snyderové. Nakladatelství CooBoo jej u nás vydalo 7. září 2020 a společnost Albatros Media jej překvapivě žánrově řadí nejen mezi YA fantasy, ale také do kategorie fantasy pro děti. Buďte si ale jisti, že tato série není nic pro děti a věková hranice 14+ má své opodstatnění.

Řada, která v originále vychází pod názvem Poison Study Series, má celkem 6 základních dílů, přičemž ji doplňují ještě krátké příběhy označené čísly 1.5, 3.5, 3.6 a 6.5. Vyšly pouze v audiopodobě, ale v případě zájmu si je lze přečíst v angličtině na autorčiných stránkách. Celá série je součástí většího cyklu The Chronicles of Ixia, kam spadá také série Glass. V případě, že vás tedy Studie jedu zaujme, máte rozhodně dále z čeho vybírat.

Vraťme se ale k prvnímu dílu, jehož hrdinkou je mladá Jelena. Za vraždu muže jménem Reyad má být odsouzena k smrti, ale v poslední chvíli je jí nabídnuta zvláštní alternativa – pokud nechce zemřít, musí se stát ochutnávačkou velitele Ambrose. Bude jíst vybrané pokrmy, dostane komnaty přímo na hradě, ale bude denně riskovat, že ji někdo otráví. Navíc se musí potýkat s nepřáteli, které si udělá se svou pověstí proradné vražedkyně. Nikdo přitom nezná pravý důvod, proč se odhodlala Reyada zabít, a kdyby ho znali, jistě by se hodně divili. Dívka však nemůže nikomu věřit, tím spíše ne rádci a zkušenému vrahovi Valekovi, který ji do role ochutnávačky přijme a náležitě vycvičí. Aby však neutekla, pojistí si její poslušnost jedem, jemuž říká Motýlí prach. Jelena si u něj musí každý den vyzvednout dávku protijedu, aby oddálila bolestivou smrt z otravy. Kromě toho se musí potýkat s nenávistí generála Brazella (Reyadova otce, jenž se jí touží pomstít) a s vlastními nově objevenými kouzelnými schopnostmi. Jelena jde z nebezpečí do nebezpečí, je nucena vyrovnat se s nejednou zradou a mnoha poníženími, než získá důvěru a přátelství tam, kde by to čekala nejméně.

Studie jedu rozhodně není žádným sluníčkovým příběhem, kde by se na hlavní postavu braly ohledy. V podstatě se celou dobu válí ve vlastních zvratcích a výkalech poté, co je otrávena/omámena, zmlácena do bezvědomí, zákeřně napadena, pořezána do krve atd. Pokud zrovna není ulepená od krve, zašpiní se o slámu, když ji někdo uvrhne do kobky mezi krysy. Nebo se také skrývá v lese obalená bahnem a listím. Na začátku přichází na scénu jako nejpodřadnější troska, vychrtlá, popelavá, s umaštěnými vlasy, páchnoucí a odporná – přesto se zdá, že okamžitě vzbudí Valekův zájem. A i později, navzdory všemu výše řečenému, působí na své okolí jako „krásná dívka s pěknými vlasy“. To je po všech jejích útrapách maličko udivující…

Co mi na knize dále vadilo, byly uspěchané scény, podané velmi stručně a povrchně, včetně krátkého, ale důležitého setkání se ženou, jež uprostřed zimní krajiny zabila sněžnou kočku. Také zásadní okamžik v lese, kam je Jelena vylákána a kde se posléze setká s kuchařem Randem, proběhne vcukuletu na dvou stranách, jako by ho autorka toužila rychle odbít. Jelena se stane obětí spousty nespravedlivých předsudků, lstí a zrad a autorka ji nechává odpouštět až příliš snadno a rychle tam, kde by dívka měla plné právo kopat kolem sebe a rozčilovat se. Bylo by to samozřejmě nevyzrálé a nepraktické jednání, připadalo by mi však věrohodnější a přijatelnější než chladná logika, s níž se vždy lehce vyrovná s každou ztrátou a lží. Další drobností, jež může vzbuzovat zmatek, je podobnost jmen Reyad a Rand.

Pokud dáváte „drsnějším fantasy příběhům pro dívky“ přednost, budete nejspíš nadšení. Hrdinka má sice své mouchy, ale nechybí jí odvaha a vytrvalost. Když se k něčemu rozhodne, vynaloží nejposlednější zbytky energie, aby toho dosáhla. Učí se sebeobraně a díky tomu se sblíží s kamarádskými vojáky Arim a Jankem, kteří jsou vůbec tím nejlepším, co kniha nabízí. Jsou laskaví, vtipní, ochranitelští a věrní – světlý bod uprostřed všudypřítomné temnoty.

Co mě na Studii jedu ještě potěšilo? Ačkoli příběh je sám o sobě zvláštní a romantická linka upozaděná téměř do samotného závěru, četla se kniha lehce a rychle. Kapitoly nejsou příliš dlouhé, mívají okolo deseti a více stran. Ubíhají jedna radost. Než se člověk naděje, má 404 stran rázem za sebou. Tu a tam narazí na nějaké překlepy, ale těch je překvapivě málo na to, že se jedná o knížku vydanou nakladatelstvím CooBoo.

Pokud jste Studii jedu zatím nečetli, napravte to co nejdříve, protože už kolem 18. března 2021 má vyjít pokračování – druhý díl s podtitulem Studie kouzel, v němž se Jelena vydá do Sitie, aby našla svou rodinu a naučila se ovládat magické schopnosti. Po přečtení prvního dílu už asi nikoho nepřekvapí, že ani tady nebudou s dívkou jednat v rukavičkách. Nenávistně se vůči ní bude stavět i její vlastní bratr. To není zrovna fér, viďte? Ale upřímně, v Jelenině životě není fér vůbec nic. A číst o tom je občas frustrující. Napínavé, působivé, zvláštní, zajímavé a velmi frustrující.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Studie jedu recenze