Štěstí přeje odvážným

recenze

Marlene (2018) / a.k
Štěstí přeje odvážným
V období po nepodařeném atentátu na Hitlera v červnu 1944 přijíždí Marlene do Mnichova, aby pomohla přítelkyni Deborah z domu na Prinzregentenplatz. Zde držel Deborah nacista Albrecht Brunnmann. Dům je ale po bombardování v troskách. Marlene patří k aktivnímu odboji, ale rok se zotavovala ze zranění, které utrpěla při útoku v kavárně Cyganeria. Když nenalezla přítelkyni v Mnichově, plánuje odjet do Francie, kde se chce přidat k hnutí Résistance. Nakonec ale přijímá jiný úkol. V převleku zdravotní sestry odcestuje do Varšavy, kde se má setkat s Jitzhakem Zuckermanem a přesvědčit krakovské židovské organizace ke spolupráci. Cestování přináší mnoho nebezpečných situací. Marlene má zkušenosti, jak se dostat z kdejaké šlamastyky, ale teď je to jiné. O své vůli se k ní připojila patnáctiletá Trudi, za kterou cítí Marlene zodpovědnost. Cestu zkříží oběma dívkám nacista Dietrich zu Langenburg-Dietrichstein, on je první v řadě z mnohých, kteří budou hrát významnou roli v přežití a směrování Marlenina osudu.

Marlene je sebevědomou ženou a nechybí ji nadšení a zápal k řešení jakékoliv výzvy. K dosažení svých cílů často riskuje a dostává se do života ohrožujících situací. Její mladá přítelkyně Trudi bude mít značný vliv na řadě takových dramatických momentů.

V románu nás čeká hrůzostrašný život v Osvětimi, drastické praktiky nacistů i atmosféra dnů při potlačení německých sil a blížící se záchrany spojenců. Než dorazí spojenecká armáda, bude daleko důležitější podat pomocnou ruku a pokusit se zachránit utajovanou skupinu židovských dětí.

Román Marlene je druhou knihou série Medová smrt. Pokud neznáte obsah první knihy, vůbec to nevadí. I když se zde objevují postavy z předešlého dílu (některé jen zcela okrajově), není Marlene pokračováním knihy první. Lze ji tedy číst jako samostatný román.

Kniha je pojatá jako vyprávění stařičké Marlene, která se připravuje k sepsání své biografie. Největší část románu tvoří období několika měsíců od roku 1944. Jak to s Marlene dopadlo po válce, se dočteme také, ale poválečné roky jsou již ve velmi rychlém sledu bez hlubšího zpracování.

Válečné kapitoly nechronologicky prokládají glosy, označované jako Střípky z války a také citáty známých i méně známých osobností. Zároveň zde probíhá jakési odpočítávání od 285. dne do dne 0. Ten magický den 0 mi ale dech nevyrazil, a ve víru ostatních okolností zcela vyprchal. Připadalo mi to nepodstatné a zbytečné.

Z románu mám rozporuplné pocity. První díl série Medová smrt mě zcela pohltil. Tempo této knihy mi přišlo nevyrovnané. Některé části se četly samy, byly napínavé, nutily číst a knihu vůbec neodkládat. Naopak pak přišel úsek, který dějově nic nepřináší, omílá stále to stejné. Bohužel ani hlavní hrdinka mi v takové chvíli nepomohla. Způsob, jak se dostala z některých situací, mi přišel nevěrohodný, laciný.

A závěr románu tomu ještě dodal korunu. Chápu autorčinu motivaci a volání po celosvětovém míru. Její mírové poselství ale vyznělo jako agitace a vůbec mi tento způsob podání do románu neseděl.

Knih s tématikou žen v odboji, postavení Židů a obecně válečnou tematikou je nespočet. Marlene ale k těm top mého žebříčku patřit bohužel nebude.




Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Dobrovský.

Komentáře (0)

kniha Marlene recenze