Smrtící hry aneb čas neúprosně běží

recenze

Smrtící hry (2019) / katule1992 (107 views)
Smrtící hry aneb čas neúprosně běží
POPIS KNIHY

Jefferson Tayte je přizván FBI k případům nedávno zavražděných osob, jež někdo vraždí z jednoho jediného důvodu. Kdysi dávno využili služeb slavného genealoga Tayta k hledání pradávných předků. Vrah po sobě zanechává pouze jedinou stopu, a to jsou rodokmeny rodin dalších obětí, ze kterých Jefferson musí rozluštit příští oběť. K odhalení vzorce chování a výběru další oběti pracuje Tayte spolu s přátelskou policejní analytičkou Frankie Mavroovou, jež je do práce stejně zapálená jako on a udělá první poslední pro to, aby nezemřel další nevinný člověk.

Velmi rychle je tato pozoruhodná dvojice schopna vyřešit zapeklité šifry novinami přezdívaného ,,Genealoga", ale stejně stále nemají vyhráno. Nejtěžší část totiž není nalézt jméno příští oběti, ale vyluštit místo a způsob vraždy před tím, než jim vyprší čas, který neúprosně běží.

Přestože se Tayte s Movroovou pomalu ale jistě blíží k odhalení pravé totožnosti ,,Genealoga", pocit viny za smrt nevinných obětí nese Jefferson těžce. Obzvláště poté, co umírají přímo před jeho očima a on tomu nemůže nijak zabránit. Otázkou je, čeho přesně chce ,,Genealog" dosáhnout a kdo ve skutečnosti je jeho hlavním cílem vraždění...

HODNOCENÍ

Genealogické příběhy v čele s Jeffersonem Taytem mě uchvátily od úplného počátku. Začala jsem tehdy s jeho druhým dílem s názvem Hluboký hrob, kde se ,,prohrabával" minulostí v období druhé světové války. A v tu chvíli jsem věděla, že mám pro knihy od Steva Robinsona slabost. Smrtící hry jsou v pořadí jíž šestým pokračováním této genealogické knižní série a jak jsem se na závěr knihy dočetla, již brzy (no tedy brzy, to jak pro koho, protože má vyjít někdy v září 2020) nás poctí svoji přítomností prozatím poslední sedmý díl s názvem Dopisy od mrtvého. No a já tak nějak stále doufám, že nebude dílem posledním.

Smrtící hry jsou si v ledasčem podobné s již zmíněnou knihou od Tima Weavera Žena mého života. V obou případech se stává centrem vyšetřování a příběhu jejich soukromý život namísto toho, aby pátrali po někom či něčem jiném. Dalším společným bodem je ohrožení společenské prestiže a kariéry, a to díky novinovým článkům, které o nich nepíší nic dobrého. Za zmínku také stojí ,,parťák" z řad policie, ať už dobrovolný či nedobrovolný, pomáhající při řešení záhad jejich života. Mohla bych pokračovat ještě chvilku výčtem podobných prvků, ale ty by nebyly tak výrazné jako již zmíněné.

Kniha je rozdělena na dvě části, přičemž první se zabývá pátráním po pravé totožnosti ,,Genaloga" a záchranou nevinných obětí. Je svižná, napínavá a než se člověk naděje, je u druhé části, která je více zaměřena na skutečný záměr sériového vraha a děj se místy už trochu vleče, což je zapříčiněno převážně tím, že je odhalena skutečná totožnost vraždícího maniaka. Přesto si autor nechal na druhou část menší překvapení, které bych mohla označit za sladkou třešničku na dortu.

Tato knižní novinka je ve všech ohledech úplně jiná než předešlé knihy z této genealogické série. Coby jeho oblíbený čtenář jsem nebyla zvyklá na takovou míru brutality a detailní popis vražd. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, přeci jen jsem z těch severských detektivek a thrillerů na něco zvyklá, ale nečekala jsem to zde. Trochu mě mrzí, že se autor do této oblasti pustil na úkor genealogického pátrání, kterého zde bylo opravdu poskrovnu. Na druhou stranu gradace příběhu zde obstála na jedničku.

Jak už jsem psala, děj Smrtících her se točí kolem života Jeffersona Tayta stejně jako například předešlá kniha Spříznění, kde se Tayte konečně dozvěděl pravdu o své rodině. Nicméně přiznám se bez mučení, že mi byl pátý díl (Spříznění) mnohem bližší než Smrtící hry. Důvod vrahova řádění, který samozřejmě nemůžu prozradit, mi přišel nedostačující pro sérii tolika vražd a způsobu provedení. Tam se s tím dalo poprat mnohem lépe. Ještě bych určitě zmínila fakt, že se poměrně brzy dozvíte, kdo je oním vraždícím maniakem a dovolím si říci, že autor nabídne v průběhu knihy tolik vodítek, že nebudete překvapeni.

Zaměřím-li se závěrem na hlavní a vedlejší postavy, byla jsem mile překvapena, jak mi do jednoho sedly. Nepočítám tedy vraha, to je snad jasné :D Ale po dlouhé době předvedla i FBI svoji přátelskou a milou tvář, a to buďme upřímní, se moc neděje. Obzvláště pokud s nimi pracuje na případě někdo, kdo má s policí pramálo společného a často se jim pletou doslova pod nohy při řešení vražd.

Smrtící hry určitě stojí za přečtení, zvlášť pokud stejně jako já máte přečtenou už celou sérii. Myslím si, že kniha není zklamáním a jsem rozhodně ráda za její pořízení a přečtení, ale určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co Steve Robinson napsal. Tam stále patří Hluboký hrob a Spříznění.

Doufám, že se toho září 2020 dočkám a Mystery press nakonec neposune datum vydání knihy někdy na konec roku :D

https://knihypodlupou.blogspot.com/

Komentáře (0)

kniha Smrtící hry recenze