Kniha, která mi vzala dech...

recenze

Útočiště (2020) / katule1992
Kniha, která mi vzala dech...
Vražedné léto s Metaforou pokračuje a tentokrát se vydáme na neznámý podivný ostrov s hlavní hrdinkou Sandrine skrze brilantní francouzský psychothriller Útočiště, který mi vyrazil dech tak, jako snad žádná jiná kniha kdy předtím. Tento nadčasový thriller se tak pro mě stává nejen knihou roku, ale také jednou z nejlepších knih, jaké jsem kdy měla tu čest číst...


Jediná možnost, jak přežít, je uniknout...

Mladá novinářka Sandrine se vydává po smrti babičky, kterou nikdy v životě neznala, na tajemný ostrov převzít veškeré rodinné dědictví, jež ji pro ni doposud neznámá dáma. Od své matky věděla, že její babička je zvláštní člověk, který se rozhodl z ostrova neodejít, i když to mělo znamenat, že už nikdy neuvidí svoji rodinu. Po příjezdu na vzdálený ostrov a seznámení se s posledními žijícími obyvateli začíná Sandrine tušit, že je zde v něco nepořádku a její vnitřní hlas ji našeptával, že by co nejdříve měla z ostrova zmizet. Dříve než bude pozdě. PO smrti dalších a dalších obyvatel ostrova Sandrine dochází, že dostat se zpět nebude tak lehké, jak se domnívá.

O několik málo dní později je Sandrine nalezena na pevnině s oblečením zmáčeným lidskou krví a z jejich slov vlastně nikdo netuší, co se vlastně na ostrově stalo. Na pomoc je proto přivolán detektiv Damien, který se v malém městě ocitnul po bolestné ztrátě jediné dcery, která zmizela neznámo kam. Ten ale bohužel, ať se snaží, jak se snaží nedokáže ze zmatené a zničené ženy dostat kloudné slovo, jež by mu alespoň napovědělo, kde se ostrov nachází a kde se na jejích těle vzala neznámá krev, protože dle všech indicií, jež detektiv získal, žádný podobný ostrov neexistuje a ani nikdy neexistoval...

Dámy a pánové, to tu ještě nebylo...

Já vlastně nevím, kde mám s recenzí začít. Stále jsem ještě v naprostém šoku neschopna zformulovat jakoukoliv smysluplnou větu o tom, co jsem vlastně četla. Čekala jsem dle mého opravdu hodně, ale tohle vážně ne. Cenou oceněný psychothriller mi vzal vítr z plachet a mně nezbývá nic jiného než s pokoru a úctou tleskat francouzskému autorovi za knihu roku.

Asi bych vás prve měla varovat, že kniha ač se na první pohled zdá jasná a otevřená, nevěřte tomu. Knihu by šlo totiž jedním slovem popsat jako nepředvídatelnou nebo nečekanou a nebezpečí může na čtenáře čekat téměř kdekoliv a je proto opravdu dobré, poctivě sledovat stránku za stránkou a nechat se pomalu unášet na tajuplné hororové vlně nebezpečí.

Knižní novinka je vystavěna na jednom jediném prvku a tou je změna. V celé knize je těch šokujících změn tolik, že čtenář jen stěží drží krok a příběh mladičké Sandrine sleduje s otevřenou pusou a husí kůží po celém těle, za kterou jednoznačně můžou hororové prvky v první části knihy. Zbývající dvě části knihy, je tedy zřejmé, že je kniha rozdělena na tří různé části, se posléze nesou v již zmíněném nepředvídatelném duchu.

Už z toho důvodu bych Útočiště rozhodně nenazvala odpočinkovou četbou, protože ať chcete nebo ne, při jejím čtení jste neustále ostražití a čekáte, jaké další překvapení na vás čekají na další stránce.Jak už jsem psala, je velmi důležité věnovat každé stránce, každé větě a především každému slovu stoprocentní pozornost, jinak toho totiž můžete později opravdu litovat a vy tak namísto šokujícího rozuzlení budete listovat několik málo stránek zpět, abyste vůbec pochopili, co jste se to vlastně v daný moment dozvěděli. To tu prostě ještě nebylo a rozhodně bylo načase dát vale neustále opakujícímu se scénáři všech thrillerů.

Že se opravdu nejedná o lehké čtení mi dávají za pravdu také dosti brutální a krvavé scény uvnitř knihy, jež rozhodně nejsou pro slabší povahy. Dopředu by se asi slušelo říci, že v několika scénách je násilí a brutalita páchána na malých dětech, což ne každý čtenář dokáže zvládnout, takže na to raději pozor, neberte si větší sousto, pakliže víte, že tyto knihy pro vás prostě nejsou.

Útočiště je do detailu propracovaný román, jež nemá obdoby a odpovídá tomu také chování a rozvoj hlavních i vedlejších postav. Žádné ploché postavy, žádné robotické a mechanické chování ani nic tomu podobného. Nesmíme totiž zapomenout, že kniha je psychologický thriller / román jehož hlavní myšlenkou je mysl a ta je jak je známo nepředvidatelná a přesně tomuto vzorci patří i odpovídající chování postav. U každého z nás totiž mysl funguje a reaguje úplně jinak, dostane-li se do stresující situace, a to je to kouzlo celé knihy.

Doufám, že jsem o knize řekla vše, co jsem vlastně chtěla. Doposud jsem žádnou podobnou knihu nikdy nečetla a všechny žánrově podobné knihy jsem srovnávala s knihou Pamatuji si vás všechny, ale od dnešního dne se stává Útočiště knihou číslo jedna v tomto žánru.

Komentáře (0)

kniha Útočiště recenze